Daně – povinné, nebo dobrovolné?
URZA
.
Občas se však lze setkat s tímto etatistickým argumentem: „Já ale daně platím dobrovolně.“ Samozřejmě můžeme pochybovat o tom, zda to tak skutečně je a zda by dotyčný i bez hrozby násilím platil daně v té výši, kterou stát požaduje; ale ani kdyby tomu tak bylo, daně tím ospravedlnit nelze.
Proč? Inu, kdyby toto ospravedlnění obstálo, lze takto omluvit libovolný násilný čin, pro který existuje alespoň jedna oběť, které být obětí nevadí a v podstatě to tak chce. Kupříkladu bychom mohli říci, že chodit po nocích znásilňovat ženy do parku je v pořádku, protože existují takové, které by se s násilníkem vyspaly i bez toho, aby měly na krku nůž.
Na problematice daní je bohužel vidět státní propaganda neuvěřitelně zřetelně; nejen, že bývá v souvislosti s daněmi běžně za „krádež“ označováno jednání, kdy někdo jen odmítne vydat své peníze agresorovi, ale ještě ke všemu mnoho lidí napadne argumentovat tím, že on platí daně dobrovolně, tak je vše v pořádku. Jen si představte, jak absurdní by to bylo v jiném kontextu – třeba někomu vyprávíte, jak jste byli okradeni, načež se od toho, komu to povídáte, dozvíte, že se vlastně nic nestalo, protože když naposledy okradli jeho, zrovna mu to ani moc nevadilo, takže co si stěžujete; ale pro stát holt platí jiná měřítka, což nás učila už paní učitelka ve škole…