29.10.2018
Kategorie: Historie

Před 100 lety vystoupila Československá republika z Rakouské unie

Sdílejte článek:

JAN SEDLÁČEK

… a svět se nezbořil, ačkoliv to mnozí hujeři prorokovali, stejně jako dnes předpovídají, že se svět zboří, pokud si to po sto letech zopakujeme a vystoupíme také z EU.

[ad#textova1]

Pokud stejně jako já prosazujete vystoupení ČREvropské uhnije a netajíte se tím, asi už jste také narazili na argument slunkomančů, že s CZexitem prosazujeme něco nového, riskantního a nevyzkoušeného, o čem nikdo netuší, zda to bude vůbec fungovat.

Právě dnešní výročí ale ukazuje, jak moc se slunkomanči mýlí. Czexit totiž vůbec není nic nového. Vyzkoušeli jsme si jej už jednou, konkrétně 28. října 1918, když – dva týdny před koncem války – Československá republika vyhlásila nezávislost a de facto vystoupila z Rakouské unie.

S tehdejší dobou vidíme řadu podobností. Za Rakouské unie (jak by se Habsburská monarchie nazývala v dnešních podmínkách) se naši politici dělili do dvou proudů: na málo početné, ale přesto existující austrohujery (kteří vyzdvihovali přínos habsburské nadvlády) a austroskeptiky, kteří Rakouskou unii naopak kritizovali a prosazovali buďto její reformu a více práv pro české země (jako byl Palacký či později Masaryk), nebo dokonce její opuštění a tedy Czexit (což prosazoval např. Dr. Karel Kramář).

Z historických útržků a z dnešních analogií si živě dokážu představit tehdejší společenskou debatu. Austrohujeři jistě tvrdili, že bez nadvlády Rakouska dramaticky zchudneme a za pár let přestaneme existovat; austroskeptici naopak hájili suverenitu českých zemí a přesvědčovali své okolí, že Czexit, jak bychom to nazvali dnes, přinese prosperitu.

Jak to dopadlo, všichni víme. Po prvním Czexitu jsme se stali jednou z deseti nejvyspělejších zemí světa, a ačkoliv jsme od té doby kvůli zradě našich spojenců dvakrát přišli o svrchovanost, moderní československý a poté český stát zůstal zachován dodnes, byť v posledních letech dostává opět zabrat.

To bychom si měli připomínat dnes, když po stu let opět probíhá zuřivá debata mezi hujery a skeptiky, byť tentokrát s přezdívkou euro-. Zejména proto, že se český stát opět postupně stává jen prázdnou skořápkou, jejíž vnitřní zákony jsou diktovány ze zahraničí. A myšlenka navrácení suverenity a vystoupení z unie je proto stejně aktuální jako tehdy, ne-li více.

Vím, že některým z mých názorových příznivců se toto srovnání nebude líbit. Budou namítat, že habsburská nadvláda byla proti Junckerovi a dalším marxistům z Brusele jen procházkou růžovým sadem a že ani první republika, se svojí politikou prolezlou kmotrovsko-mafiánskými strukturami, nebyla to pravé ořechové.

I tento názor do určité míry chápu. Nicméně to nic nemění na skutečnosti, že když Muži 28. října vyhlásili nezávislost ČSR, vytvořili tím základ pro moderní dějiny českého a slovenského národa. A ani žádná příkoří, která jsme za to století zažili, nás nemohla zničit. Dokázali jsme přežít jak německo-nacistickou, tak i bolševicko-socialistickou totalitu. A dokážeme přežít i tu současnou, kterou nám bruselané a další nadnárodní kmotři salámovou metodou zavedli, a zahájit druhé století naší moderní existence druhým Czexitem v naší historii.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Jan Sedláček

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 4,76 out of 5)
Loading...