![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Malá technická k Lojzovi Mačákovi
Lojza Mačák je náměstek ministra kultury… (Z jeho CV: Bývalý 1. náměstek hejtmana Olomouckého kraje a radní města Prostějov (ČSSD). V mládí hrál aktivně hokej, studoval na školách v Praze a v Olomouci. Angažoval se v Občanském fóru, poté vstoupil do ČSSD. Od roku 1994 byl zastupitelem města Prostějov, přes deset let zde vykonával funkci místostarosty. Roku 2004 úspěšně kandidoval do Zastupitelstva Olomouckého kraje, kde později působil jako 1. náměstek hejtmana. Byl členem Výboru Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava. V roce 2015 postupně rezignoval na funkce v krajském zastupitelstvu i ve městě Prostějově z důvodu nejasností kolem milionového daru. pozn.red.)
[ad#textova1]
Mimo to, že je MBA (Malý bizarní amaroun), je také abnormálně sexuálně aktivní a svůj animální přetlak (animalis overpressure) ventiluje skrzevá psaný text, protože to holt má rozdané po svém … píše básně, které sceluje a vydává coby sbírky…
Básně samy jsou plné vztyčených rododendronů, orosených mokřadů, zavátých čurokapů a dalších a dalších deviací. Básně se celkově vyznačují tím, že mimo infantilní lascívnost, omezenou slovní zásobu a absolutní zvukomalebnou hluchotu jsou zcela pitomé…
Mno.
Abychom jen konstruktivně nekritizovali, dáváme sem, my od Hooka, jednu z našich oblíbených básní, kterou jsme kdysi stvořili na výčepu mezi sedmým a třináctým pivem. Je to báseň s příběhem.
Mrkni na to, Alois… takhle nějak má vypadat kvalitní poezie:
MOČENÍ KONOPÍ
Pohni sebou, vyraž klusem
dřív než čas se naklopí!
Rozjásaným autobusem
jedem močit konopí.
Utřít nos a nazout křusku,
tolik štěstí mne snad zničí,
vždyť po roce po soudružsku,
budem močit v pohraničí!
Močí Jarka, ač se pýří,
močí Karel, v zubech lulku,
močíme jak bohatýři,
až nám lezou oči z důlků.
Mrknuv okem na veverku,
v břichu sytou vtipnou kaši
žertovně jsem zmočil Věrku
– smějem se jak větroplaši.
Než den předal vládu noci,
mír a klid jsme v srdci měli.
Zmočili jsme bez pomoci
všechno, co jsme uviděli.
Popatřil jsem ranní rosu,
snovou krásu zrak můj těžil.
Chtěl bych říci bez patosu:
Kdo nemočil, jak by nežil!
Tak…
Tačvúd a Gekon se připravují na recitační soutěž…
To je zatím vše…
[ad#pp-clanek-ctverec]
Autor: Zelený Škraloup