Co vidí soudci v Česku jako horší čin? Odnesený knedlík nebo půlmiliardovou ztrátu?
REDAKCE PP 17|03|2014
O tom, že si v naší vlasti nechodíme k soudu pro spravedlnost, ale jen pro rozsudek, si cvrlikají vrabci na střeše již delší dobu. Pouhým porovnáním dvou skutečných příběhů, kdy v jednom případě soudce tvrdě potrestal kuchařku, která si odnesla z práce domů pár potravin určených k vyhození a jeho kolega naopak osvobodil zaměstnance státní firmy, který podivuhodným rozhodnutím při výběru dodavatele elektřiny způsobil svému zaměstnavateli škodu půl miliardy korun, můžeme dojít k závěru, že by bylo pomalu na čase vyhlásit stav občanské neposlušnosti a zvysoka začít kálet na zákony této země i na jejich tvůrce a vykonavatele. Přečtěte si s námi podrobnosti zveřejněné na blogu Paragraphos Tomáše Peciny:
[ad#hornisiroka]
Kausa knedlík
V posuzovaném případě nebylo – jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně – pochyb o tom, že žalobkyně jednáním, které jí bylo vytknuto v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 2. 11. 2010 (dne 27. 10. 2010 se pokusila odnést ze svého pracoviště potraviny, které byly majetkem žalovaného), zaviněně porušila jednu ze základních povinností zaměstnance řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím, vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zák. práce.

.
A když nejde o knedlík?
Nyní byl pravomocně zproštěn, a jak uvádí agenturní zpráva, Komárkovi podle HN nikdo neprokázal, že při podpisu kontraktu věděl o tom, že ceny ve smlouvě neodpovídají aktuálním tržním cenám. Bývalému řediteli prý pomohlo i to, že v zákoně o SŽDC ani ve vnitřních předpisech nic řediteli organizace nepřikazuje, aby s jejím majetkem hospodařil zodpovědně.