23.3.2018
Kategorie: Ekonomika

Jak stát nechrání, ale škodí těm nejchudším

Sdílejte článek:

BITFOXER

Zákon č. 526/1990 Sb. Zákon o cenách, část III, § 13 říká, že prodejce je povinen označit zboží cenou a zpřístupnit na viditelném místě informace o ceně v podobě ceníků. Podstatou, jak je to u státu zvykem, má být “ochrana“ spotřebitele před imaginárním zlem skrývajícím se v kapitalistech a imperalistech.

[ad#textova1] 

Stát tak ladně vytváří dojem, že člověk poskytující druhému službu je nestvůra a jediný jeho zájem je vykořistit. Před touto představou nám pak nabízí “ochranu“. No a co tato “ochrana“ spotřebitele v reálu znamená? Příkladem budiž lékárna.

Znamená to každý produkt v sortimentu lékárny olepit štítkem informujícím o ceně. Znamená to nalepit 4000 štítků na 4000 hroznových cukrů. Jeden po druhým. Znamená to jeden celý pracovní úvazek. Znamená to jeden zbytečný zaměstnanec, jehož pracovní náplň je lepit cenovky. Znamená to zvýšení nákladů na provoz a tím znatelné zvýšení ceny léků. Znamená to násilí, aroganci a nesvobodu ze strany státu.

Jasně, že prodávající chce informovat kupující o ceně svých produktů. V pořádku. S jistotou by to dělal i bez zákonu. Problém je v tom, že způsobem, jak mu ukládá zákon, to dělat nechce. Ovšem musí. Musí, protože jinak přijde pokuta a po ní násilí.

Co z toho? Vyšší cena léků i ostatních potravin, kterou nedobrovolně zaplatí i ti nejchudší z nás. Ti, kterým stát slibuje ochranu a pomoc. A to všechno jen pro velmi drahou iluzi, že stát “chrání“ spotřebitele a své poddané.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Bitfoxer

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...