![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Jak se baví internet: Nedorozumění na výstavě
EMA
Na výstavě moderního umění ve Flechtheimově düsseldorfské galerii se Rosenzweig a Guttmann zastavili u kubistického obrazu
„Hezká krajinka, pane Guttmann, že?“
„Myslej, pane Rosenzweig?! Já bych řek spíš portrét.“
„Tak se zeptáme. – Alfi,“ volá Rosenzweig na galeristu, „co je tohle za obraz?“
„Mandelbaum bei Sonnenuntergang.“
„Hm. – Takže víme zas hovno.“
[ad#clanek-respo]
Na konci mše se kněz ptá: „Kolik z vás odpustilo svým nepřátelům?“
Ruku zvednou všichni, kromě jedné staré paní.
„Paní Jonesová, vy svým nepřátelům neodpustíte?“
„Já žádné nemám.“
„To je velice neobvyklé, paní Jonesová. Kolik vám je?“
„98,“ odpoví stará paní.
„Paní Jonesová, mohla byste jít sem dopředu a povědět nám, jak někdo může žít 98 let a nemít na světě nepřítele?“
Stará paní se s námahou zvedne, přicupitá ke knězi, otočí se k shromáždění a praví:
„Já ty kurvy přežila…“
Myšlienka vydatej slovenskej ženy:
Ja som veľmi rada, že mi manžela vybrali rodičia….
Pri pomyslení, že som si takého kokota našla sama, by ma jeblo!
Na Morrise Siegela, majitele malého košer lahůdkářství v New Yorku, přišla kontrola z berňáku.
„Proč mě nenecháte na pokoji?“ řekl Morris. „Dřu jako kůň, všichni z rodiny mi pomáhají, máme zavřeno jen tři dny v roce. A vy chcete vědět, jak jsem si přišel na 60 tisíc dolarů?“
„Nejsem tu kvůli příjmům, ale výdajům,“ řekla úřednice. „do nákladů jste uvedl služební cesty v celkové výši 125 tisíc dolarů. Udělali jste si se ženou deset výletů do Izraele.“
„Aha, tohle,“ řekl lahůdkář s úsměvem, „no, my také nabízíme roznášku.“
Červená Karkulka v současné verzi
Maminka bydlí se svou dcerou Karkulkou v dřevěném domečku na kraji lesa. Inu, samoživitelka si nemohla dovolit lepší bejvák, tak holt bydlí kdesi na samotě v roubence. Rovněž to nebude tak úplně matka roku, neboť svou malou dceru pošle samotnou přes les za babičkou s košíčkem plným dárků. Tady to přímo volá po zásahu sociálky. Karkulka je očividně zvyklá na bezprecedentní výchovu od své matky, tak jí to přijde normální. Vezme košík a upaluje lesem za babičkou. V lese cestou potká několik houbařů, souložící pár a několik dřevorubců, kteří kácí stromy.
Po nějaké době zpoza odhozené staré pneumatiky vyběhne vlk. Tady z nějakého důvodu předpokládejme, že vlk Karkulku neroztrhá, ale začne na ní mluvit. Zeptá se jí, kam jde. Karkulce přijde mluvící vlk naprosto normální. Tady je vidět, že to dětství má opravdu nehezké, když jí nevykolejí ani mluvící vlk. Karkulka vlkovi oznámí, že jde za babičkou s dárky. Vlk má fištróna a místo toho, aby Karkulku na místě sežral a posléze si došel za babičkou, zosnoval v hlavě improvizovaný šílený plán, že nejdřív sežere babičku a na Karkulku si počká, až tam přijde. To je totiž plán hodný génia. Zatímco vlk běží sežrat babičku, Karkulka pokračuje po cestě, kde se tu a tam musí vyhýbat automobilům, které zde projíždějí i přes zákaz vjezdu.
Nakonec k babičce dojde. Babička bydlí doma s ošetřovatelkou, protože je stará a její jediná dcera ji nechce nechat bydlet s nimi. Karkulka vejde dovnitř a hned je jí divné, že ošetřovatelku nikde nevidí. Místo ní zahlédne na zemi dvě mrtvá a rozsápané těla. V místnosti jsou stopy boje a všude po stěnách krev. V posteli leží vlk, je oblečen jako babička. Jelikož Karkulka není úplný kretén, hned jí dojde, co se stalo. Okamžitě vyběhne z chaloupky a zabouchne za sebou. Vlk je uvnitř a nemůže ven, protože nemá ruce, tak nemá, jak vzít za kliku. Karkulka zavolá z mobilu policii. Ta přijede, vlka zastřelí a matka Karkulky tak získá v dědickém řízení barák po babičce, který může někomu pronajmout.
Ošklivé káčátko v současné verzi
Dojemná pohádka o tom, jak je malé káčátko ošklivé. Všichni jeho sourozenci jsou hezcí a ono ne. Jednoho dne se na sebe podívá do odrazu ve vodě a zjistí, že je vlastně krásná labuť. Happy end jak vyšitej. Tak jedem. Z vajíček se klubou káčátka. Pěkně jedno po druhém. Je jich dohromady osm. Matka kachna se jich hned ujme. Jedno káčátko je ale takové jiné. Ostatní káčátka se mu posmívají, že je ošklivé. Káčátko je smutné, že není tak hezké. Jeho matka se o něho nestará, protože, proč by se měla starat o labuť, a tak ošklivé káčátko po čase zemře (pardon, chcípne). Konec pohádky.
A pár tweetů od Dojnice:
- Kajínek měl bouračku. Už se ví, kdo po něm jde?
- *platím v kavárně* Číšník: Chcete účtenku? Já: Ne. Číšník: Já ho taky nevolím.
- Kdo ještě nezkusil zadat vymyšlenou účtenku s DIČ firmy z Agrofertu, není chlap.
- Vyhlásit Afghánistán nejzdravějším státem světa je stejné, jako si pochvalovat, že koncentrační tábory vyléčily všechny nemocné žlučníkáře.
- V Troji zrušili zákaz vjezdu, který instalovali včera. Auta se naprosto nečekaně začala hromadit jinde.
- Kdyby se stalo v Maďarsku nebo v Polsku to, co o víkendu ve Španělsku, byl by ten jekot z Bruselu slyšet až v sousedních galaxiích.
- V podstatě finální rozhodování bylo mezi Calgary a Vodňanskýma kuřatama, ale tam spíš hledali centra, protože křídel mají dost.
- Nejrychlejší na světě je prý světlo… ale to zřejmě ještě nikdo neměřil rychlost, s jakou mi mizejí peníze z účtu.
- Chápu paní Jourovou, že ji třeba nebylo příjemné číst na fcb ty komentáře. Otázka ovšem je, jestli náhodou nebyla chyba na jejím přijímači.
- Ve vietnamském obchodě dnes zákazníci vykoupili všechno, co připomínalo pečivo, místo aby seděli doma a děkovali socanům, že je zavřeno.
[ad#pp-clanek-ctverec]