14.6.2017
Kategorie: Ekonomika

Rozdíl mezi (sociálním) státem a „městem hříchu“? Žádný – obojí vytvořil a provozuje organizovaný zločin

Sdílejte článek:

MICHAL HÁJEK

Zkuste se někdy schválně zamyslet nad jednou jedinou otázkou: proč máte vlastně povinnost být občanem nějakého státu jen proto, že jste se – ideálně z lásky dvou lidí – narodili? Narodíte se, dostanete značku na uši (pardon, rodné číslo) a od té doby jste hlídáni, jak kdybyste měli elektronický náramek v domácím vězení. Pravidla tohoto „občanského babysittingu“ vymezuje tzv. zákon. A ten zákon – v přeneseném slova smyslu – vymezuje „rajon”, ve kterém se můžete “svobodně pohybovat”, přičemž svobodně znamená podle zákona, což je samo o sobě nonsens, když ten zákon nemáte možnost spoluvytvořit.

[ad#clanek-respo]

Ale ty zákony hlavně říkají, za co všechno máte tomu systému (jménem stát) dávat peníze bez jakéhokoli práva reklamace či vystoupení z toho systému. Stanoví, jaké mu máte platit daně a povinné odvody za službu, kterou vůbec nemá povinnost vykonat, respektive, jeho sliby a závazky nemáte jak vymáhat – kdo věří, že je lze vymáhat volbami jednou za 4 roky, kdy z předem připraveného seznamu stran a kandidátů vyberete o něco lepšího zloděje, sobce nebo sociopata než minule, je blázen. Nebo věřící – vyberte si, je to z bláta do louže.

Ano, státní přerozdělování je kasino, funguje na stejných principech: hra je dána a vyhrává kasino. Je to chytrý obchodní model tzv. zastupitelské (parlamentní) demokracie, kde organizovaný zločin (do nějž stát pumpuje dotace, granty, investiční pobídky, daňové prázdniny a když potřebuje pár koblihoblbců, co ten zvrácený systém mají naoko legitimizovat svým hlasem ve volbách, i nějaké ty sociální dávky a umělou zaměstnanost) stojí paradoxně nad všemi zákony, protože si je skrze cíleně zkorumpovanou zastupitelskou politiku celkem snadno sám vytvořil (chcete-li vědět víc o tom, jak náš stát reálně nefunguje, zpronevěřuje Vaše peníze a ještě se Vám směje do očí, pak můžete zde).

V této hře máte jako občan jediné právo i povinnost zároveň: věřit státu a platit mu. Tedy platit daně z příjmů, povinné odvody (skryté daně), DPH, spotřební daně, majetkové daně. Kdo nechce hrát, nemusí chtít, ale hrát musí stejně. Odejít se nesmí – buď za služby řádně platíš, nebo neplatíš, ale odmítnout je a starat se o sebe třeba s rodinou, přáteli, kolegy, kamarády z fotbalu nebo hokeje, to neexistuje. Neplatíš? Jdeš do vězení nebo blázince. Největší trest je to pro mlčící většinu: pro všechny slušné, ohleduplné, kreativní, odpovědné, inteligentní a citlivé lidi. Proč má stát a vůbec jakákoli organizovaná lidská společnost potřebu miliony a možná (v globálním měřítku) miliardy různích lidí zlomit do ideálně jednoho modelu života a životního stylu, který bude – přes všechny rozdíly, co mezi nimi jsou – pro všechny ty různé lidi jeden, stejný? Pro dobro těch lidí, nebo pro své? Odpovězte si sami a myslím že nemusíte být ani pronikavě slušní, ohleduplní, kreativní, odpovědní, inteligentní a citliví, abyste viděli pravdu: jde o peníze.

Je proto jen jediný způsob, jak se ten obludný kolos takzvané demokracie a globalizace dá zastavit a jak už to tak bývá, není nakonec složitý: vypustit z něj peníze. Ano, slyšíte dobře: vypustit ze státu peníze a vrátit je zpátky lidem spolu se zodpovědností se o sebe starat, samozřejmě. Stačí, aby nebylo co rozkrást (o co ve Vegas hrát) – a mouchy z hnoje prostě odletí.

Jenže tohle je logika pro svobodné a inteligentní lidi, ne pro gamblery, kteří si stále ještě myslí, že ve hře se státním Vegas mají šanci něco vyhrát. A přesně ti vždy nakonec přijdou o všechno – o peníze, svobodu, naději a nakonec i život.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Michal Hájek, Česko 2050

michal-hajek

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 4,56 out of 5)
Loading...