18.12.2016
Kategorie: Historie

Václav Havel jako T. G. Masaryk: Monstrance, apoštol nebe i pekla, zatracovaný i uctívaný

Sdílejte článek:

FRANTIŠEK ŠTANBERA

Václav Havel zemřel před pěti lety – 18. prosince 2011. Kdekdo bilancuje jeho život a posuzuje se, jestli byl dobrý prezident nebo ne. Jak to ale hodnotit? Co je měřítkem kvality? Je to popularita, politické kroky, ohlasy ze zahraničí, mediální výstupy? Takové hodnocení je historicky vzato vskutku nelehké…

[ad#clanek-respo]

Podle ústavy československý prezident nedisponoval příliš velkou politickou mocí. Mediální výstupy a řečnické výkony zase nemusí být projevem silné osobnosti. Popularita je také dosti nepřesným atributem, však i Gottwald byl svého času populární.

Hodnocení bude dle mého soudu vždycky ošidné. Když nad úlohou a postavením československého prezidenta uvažuji, vytane mi na mysli historka, jež se stala v prvních létech samostatného Československa.

Švehla místo Beneše

Protagonisty v tomto minipříběhu jsou tehdejší prezident ČSR Tomáš G. Masaryk a jedna z největších veličin tehdejší politické scény Antonín Švehla. TGM se cítil být už pánem v letech, přemýšlel už o svém nástupci. Toužil totiž, aby byl Československo dopřán klidný vývoj bez kotrmelců.

Jako svého přirozeného následovníka vnímal Edvarda Beneše, se kterým vlastně během válečných let projekt samostatného Československa uhnětl. Nicméně ten byl však tehdy ještě příliš mladý a svou pozici si musel uvnitř každodenní stranické politiky teprve hledat.

Švehla jako protřelý a velmi pragmatický hybatel domácí politiky se Masarykovi zdál logickou volbou. Bez Švehly a jeho straníků by první dětské krůčky Československa byly vskutku mnohem méně elegantní.

Švehlovy schopnosti i skutky mu zajistily autoritu v jeho koaličních vládách, které vedl, a přinejmenším respekt v kruzích opozičních. S Masarykem navíc sdílel některé představy o fungování republiky.

Přestože (nebo možná protože) Švehla politiku a politikaření miloval, o prezidentský úřad nestál. Prohlásil, že se necítí být dostatečně reprezentativní. Necítil, že by měl atributy být tím správným mužem pro prezidentský úřad. Vyjádřil se, že prezidentem by měl být nějaký profesor, akademik.

Švehla také řekl, že prezident je vlastně takovou monstrancí nesenou před procesím, co se o svátcích ukazuje lidem a za níž můžou jít.

Byl tou monstrancí Masaryk? Dozajista. Byl s ním spjatý celý étos první republiky, stal se její tváří, byl jejím otcem, živoucím symbolem a přirozenou autoritou. S touto aurou pak vstupoval mezi lid i politiky.

Byl tou monstrancí i Havel? Stal se tváří Sametové revoluce, byl otcem nové demokratické republiky, přirozenou autoritou a symbolem nového Československa.

Podobně jako Masaryk se stal takovým majákem, který skrz mlhu ukazuje kurz a zvyšuje šance, že se loď neztratí nebo neztroskotá.

Zatracován… jako Masaryk

Jejím hlavním kormidelníkem z prezidentského úřadu být nemohl. Tak jako jím v mantinelech ústavy nemohl být Masaryk. Oba do politiky často vstupovali, ne vždy to bylo šťastné.

Nicméně pro Masaryka to bylo dozajista o něco přirozenější. Jeho politické vysvědčení by asi bylo lepší, avšak jeho pozice v politické aréně byla jiná než ta Havlova. Naproti tomu on zase nedosahoval takové proslulosti v cizině jako Havel.

Svým angažmá ve zrodu a přerodu Československa zpřehledňovali situaci doma. Po 28. říjnu 1918 se objevilo v politice mnoho nových tváří na nových postech, které občané teprve poznávali po tom, co se změnil establishment.

Masarykova tvář však byla známá a známé byly i jeho postoje. Směr, jakým se bude republika ubírat, byl pro ně díky němu čitelnější. Podobné to muselo být i těsně po listopadu roku 1989 a Havlovou úlohou.

Obecně by ale bylo těžké srovnávat je spolu, natož rozsoudit kdo byl „větší“. Oba působili v jiných érách, zdobily je odlišné přednosti a trpěli odlišnými nedostatky, měli jinou osobní minulost a potýkali se s jinou současností. Oba ale plnili svůj úkol, byli symboly.

Společná však zůstává ona úloha „monstrancí“, za kterou mohlo kráčet procesí a kterou i Havel sehrál důstojně. Nezamlouvá-li se čtenářovi Švehlova zemitější metafora, lze to říci jinak.

Havel byl přinejmenším snadno identifikovatelnou postavou s poměrně jasnými postoji a ideou o novém směřování země v dosti nepřehledné době a následně v „divokých“ devadesátých letech. Byl s těmi změnami ztotožňován, některými za ně adorován, jinými zatracován…. jako Masaryk.

Za sebe jen prosím; adorujme i zatracujme střízlivě. Historii zahalené do nepravd, polopravd emocí, a iluzí to sluší mnohem méně. Je nám pak mnohem méně dobrou múzou a učitelkou.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: František Štanbera, hlidacipes.org (Autor je historik oddělení novodobých českých dějin Národního muzea)

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 2,58 out of 5)
Loading...