![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
V jednoho Bureše věřiti budeš
KAREL KŘÍŽ
Není asi lepší politické strategie než prohlásit, že všichni kradou a jen já jsem ten nejlepší, nejmorálnější, nejčistější, nejsvatější vyvolený spasitel, který mávnutím kouzelného proutku dá všechno do pořádku, pozutíná hlavy zločinecké nestvůry a chapadla mafiánské chobotnice. Tuto taktiku používají sebestřední, mocichtiví jedinci s Napoleonským komplexem již mnoho staletí. A společnost jim to znovu a znovu uvěří.
[ad#clanek-respo]
Paradoxně jim to vychází i dnes, v době, kterou můžeme nazývat informační. Nemělo by už přeci být tak jednoduché předstoupit před zástup lidu a nakydat mu do očí splašky nesmyslů, lží, polopravd a fantasmagorií, které tento nadšeně spolyká i s navijákem. I ten poslední sprostý ovčan z Dolní Díry má dnes možnost si otevřít knihu nebo internet a zjistit se reálný stav věcí, zjistit si pravdu. Proč se tomu tak neděje?
Bohužel se zdá, že ani historie, ani neutěšená současnost, ba ani neutěšený výhled do budoucnosti nepohne s myšlením temně mručícího davu ani o píď. Obyčejný člověk prostě nechce zatěžovat svoje myšlení složitými otázkami společenskými či ekonomickými, natožpak jejich konsekvencemi a historickými kontexty. On má jiné starosti. Opíchá setřička v Ordinaci všechny doktory najednou nebo postupně? Zlevní v akci o korunu předražený masový separát v supermarketu? S politikou běžte do prdele!
V této situaci, pravidelně se opakující v historických spirálách, přichází ON. Ten, který sice v jedné osobě symbolizuje to nejhorší co jsme v nedávné komunistické minulosti zažili, který symbolizuje i to nejhorší z postsametového tunelingu hospodářství, který symbolizuje i to nejhorší z pokrytecké fabulace politické současnosti. A vítězí. Bolševik, (ne)udavač, kmotr, manipulátor. Může být horší zpráva o stavu české společnosti?
Přesto se na pořad jednání sněmovny dostal zákon, který samozvanému mesiáši nevoní. Dva jeho základní principy jsou – pro ministry vlády ČR nemožnost vlastnit média a, pokud je zároveň podnikatelem, nemožnost čerpat dotace a získat státní zakázky. Tu se najednou „spasitel národa“ vzteká a dští síru. Vždyť by měl být, dle svých volebních proklamací, za to rád. Dle vyššího „nepolitického“ principu mravního, kterým se tak rád ohání a poučuje poddaný plebs, je přece obojí další krok k té oné společenské a podnikatelské spravedlnosti, nebo snad ne?
Pokud je síla mých politických myšlenek a tezí natolik markantní, nepotřebuji nějakou hlásnou troubu, která je bude lidem masově vtloukat do hlav. Pokud jsem opravdu seriózní podnikatel, který se vypracoval jen vlastní pílí, šikovností a pracovitostí, nepotřebuji k prodeji svých dokonalých produktů ani státní pomoc v zakázkách, ani přerozdělené peníze ukradené jiným podnikatelům? Nebo je to snad opravdu nějak jinak?
Je snad náš mesiáš jen karikaturou politika a podnikatele? Pramení jeho úspěch z nějakých nekalých praktik, které mu tento zákon omezuje? Jaké by měl důsledky v případě shválení pro něj a sektu Svědků Burešových? Fatální? Nic si nemalujme.
Každý velký Bureš pravidla umí obcházet. Dotace určené pro malé podnikatele si přisvojil on. Velkopodnikatel. Postavil si za ně Hnízdo. Právo je složité, tak se těžko hledá odpověď na otázku, zda porušil zákon či nikoli. Ale výsledek je nezpochybnitelný. Přisvojil si dotace, které mu nepatřily. Které byly určeny jiným. Obešel pravidla. Prošlo mu to. Asi pro něj nebude problém obejít i tahle pravidla nová. Je tedy tenhle zákon zbytečný nebo není?
[ad#clanek-respo]
Václav Láska na facebooku píše: Kde chybí zdravý rozum, zákon to zachraňuje jen špatně. Když části veřejnosti nevadí střet zájmů, kdy si politik nastavuje pravidla pro čerpání dotací vlastní firmy. Kdy si nastavuje zákony vyhovující jeho firmě. Když si nastavuje zákony ztěžující podnikání jeho konkurenci. Když jeho firma vyhrává zakázky o veřejné finance, které on jako politik spravuje. Když jako podnikatel vlastní média, která pak mají být hlídacím psem jeho, jako politika. Když tohle všechno nezastaví zdravý selský rozum, když ten se nepostaví na zadní, tak tedy zkusíme cestu nového zákona.
Tonoucí se stébla chytá. Já tenhle zákon v Senátu podpořím. Ale kdyby spravedlivé a morální principy v politice určoval zdravý rozum, byl bych mnohem raději.
Já k tomu jen dodávám … jen abychom se dříve neutopili.