![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Ztráta instinktů
DARJA TUNKLOVÁ 28|07|2016
Nějak se poslední dobou nemohu zbavit dojmu, že přinejmenším část občanů se nechala, z jejich pohledu dlouhodobým klidem, ukolébat a spoléhat na někoho, kdo se o ně postará. On ten dlouhodobý klid je ale zdánlivý…je známo, že ti, kteří se nepoučí ze své vlastní historie (ať z její neznalosti, či pocitem, že to bylo dávno a lid je už jinde a chytřejší) si ji znovu zopakují.
[ad#clanek-respo]
Bohužel lidské dějiny jsou plné opakování historie – pohnutky jsou pořád víceméně stejné, jen se mění kulisy a prostředky. V minulosti však lidé byli obezřetnější…virtuální realita nebyla, byla realita skutečná a smrt byla hmatatelnější. Paradoxní ale je, že díky tomu si lidé daleko více vážili skutečného života a byli schopni ho bránit při jakémkoliv pokusu o napadení. Dalo by se to parafrázovat slavným obratem Mr.Cartera z krásného filmu Adéla ještě nevečeřela: „Vždy ve střehu“.
On současný evropský pacifismus je krásná a ušlechtilá věc, ale evidentně ne celý svět chce být ušlechtilý. Zapomněli jsme rychle na pocit ohrožení a výdobytky civilizace, o které se velkou měrou zasloužili naši předkové, bereme jako samozřejmost.
Ale naši předkové nám měli co předat právě proto, že to co budovali pro sebe a pro nás – své potomky – uměli ubránit a i když to někdy bylo drsné a krvavé, šli do toho znovu a znovu a byli připravenější.
My si však musíme uvědomit pro někoho nepříjemnou pravdu, že jsme v současné době ohroženi nejen my, ale i budoucí generace. Pokud totiž budeme spoléhat na dobrou vůli a ušlechtilost novodobých nájezdníků, pokud zazdíme zbytek svých instinktů, které nám velí se rázně vzepřít a uchránit si svou kulturu a svobodu, tak vážení končíme … a jak pravil pan Nárožný:
„Zahyneme, ale na našem pomníku bude nápis, že jsme byli humanisté.“ I když pochybuji, že nějaký pomník vůbec budeme mít …
[ad#clanek-respo]