
Komunismus přijde … až „správně pochopíme“ socialismus
TOMÁŠ HAAS 03|07|2016
Nevím, jak je to možné, ale celý můj život slyším, že marxistické komunistické režimy, které vládly, nebo ještě vládnou v zemích jako SSSR, Čína, Albánie, Kuba, Kambodža, Severní Korea, Venezuela, ale i bývalé Československo a další, nebyly a nejsou opravdovým socialismem, byl to prý špatně pochopený socialismus, nebo úchylky od marxistické ideologie, která jistě přinese lidem svobodu a blahobyt.
[ad#clanek-respo]
Nikde se to nestalo, všude kde zavládl socialismus následovala nesvoboda a bída. To je prý politováníhodné, ale vysvětlitelné, protože ideologie je v zásadě správná, jen ji neuměli správně aplikovat. Nu, správně aplikovat ji asi opravdu nedovedl nikdy nikdo.
Ale vše to, co nastalo v EU potom, co ji ovládli komunisté jako Spinelli a maoisté jako Barroso a desítky dalších, a v zemích tradičně chápaných jako kapitalistické, které začaly aplikovat státem (nebo organizací států, jako EU) řízené hospodářství a další vymoženosti vědecky řízené společnosti, to, že se Evropa potácí z jedné krize do druhé, zadlužení států i jejich občanů dosahuje již nikdy nesplatitelných výšek, že začíná panovat politický a ekonomický chaos a společenský úpadek, zavinil kdo?
Socialisté a socialistické zásahy do ekonomiky i do života společnosti, do životů prostých občanů všech států Unie, zásahy, které úplně rozložily podstatu kapitalismu, volný trh, svobodu podnikání a svobodu jednotlivce? Ne „zavinil to kapitalismus“.
A lékem na tyto problémy je více socialismu, více zásahů státu, více regulací, více povinných směrnic a méně individuální i společenské svobody. Socialismus je na problémy lidstva tím jediným správným lékem.
Je to sen, který bude žít věčně, protože Marx před téměř dvěma sty lety analyzoval tehdejší anglické poměry, vyvodil z nich a z Hegela závěry o historických, společenských a ekonomických zákonech, ze kterých vyplývá, že komunismus, nejvyšší vývojový stupeň lidské společnosti, musí přijít a vědecky řízená společnost k němu brzy dospěje.
A od té doby o ekonomice a o společenských zákonech už asi nikdo neuvažoval, nic aktuálnějšího neexistuje. Pokud to nevychází z Marxe a jeho tolikrát ověřených teorií, neplatí to.
A stále probíhají marxistické revoluce, stále existují neomarxistické skupiny ve vyspělých zemích, stále nám vládnou bývalí marxističtí studenti, kteří začali jako studenti na pařížských barikádách, na amerických universitách a ulicích německých měst v šedesátých letech. Vznikají a krachují nové marxistické státy, a ty, které přežívají, přežívají díky krutosti tamějšího režimu.
Studovat jsem začal ve věku, kdy většina z mých vrstevníků školy opouštěla. Bylo to na začátku sedmdesátých let a pamatuji se na jednu debatu se zapálenou hezkou studentkou s hořícíma očima, která mně přesvědčovala o krásném světě, který nás čeká, až všude zavládne socialismus. Poukazoval jsem na zkušenosti Sovětského svazu, Číny, mé vlasti a ona se mnou k mému podivu souhlasila. Ano, je to špatné a dokonce kruté. A když jsem se jí ptal jak to, že tedy náleží ke studentské komunistické buňce, jedné z mnoha v té době na mé škole aktivních odpověděla:
„Ale my přeci sledujeme Albánský model!“
A myslím, že to vysvětluje vše.
Opravdu nechápu, že tolika lidem nestačí poučení z historie, že si nikdy nepoložili otázku, jak je možné, že čím méně bylo Marxe, tím více bylo svobody a blahobytu.
A jak oboje ztrácíme, protože se k Marxovi vracíme. Nebo se vracíme k nějaké nové úchylce od správného Marxismu?
Sám nevím.
[ad#clanek-respo]
ZDROJ: Tomáš Haas