Viníkem je bruselská rozpínavost a arogance

[ad#clanek-respo]

Eurofederalisté si počínají jako utržení ze řetězu. Hrozí, skřípají zuby, zastrašují. Jen aby udrželi své stádečko v houfu pod praporem Angely Merkelové. Mají strach z dominového efektu, který by mohl nastat po odchodu VB. Zcela ale zapomínají, že podmínkou politického dialogu je přece základní předpoklad, že oba soupeři jsou vedeni stejnou myšlenkou, a tou je prospěch dané společnosti, byť každý vidí jinou cestu, jak ho dosáhnout. Jak David Cameron, tak Boris Johnson měli, podle svého přesvědčení, ty nejlepší úmysly prospět Velké Británii. Těžko nyní rozhodnout, která z cest je či byla správná, to ukáže až budoucnost.

Místo seriozního dialogu se ale objevují komentáře útočící především na city ve snaze dehonestovat protivníka, méně se již uvádějí věcné argumenty. Za vším je snaha zpochybnit výsledek referenda (zajímavé je, že u nás se tak projevují hlavně ti, kteří jsou jinak horlivými zastánci referend), přesvědčit, že budoucnost Velké Británie je po odchodu z EU černá a viníkem je populismus protivníků, nikoliv bruselská rozpínavost a arogance. Místo toho je označována za příčinu migrace, výše důchodů, slabost labouristů v čele se socialistou Corbynem (najednou vadí!).

Téměř 60 tisíc nikým nevolených úředníků a komisařů v Bruselu s, na naše podmínky závratnými platy, dnes v podstatě EU ovládají. Jediný volený orgán Evropský parlament a konec konců i sám jeho předseda Martin Schulz slouží jen jako zástěrka.

To všechno Britové nyní odmítli. Nepochybuji o tom, že bychom to odmítli i my, kdyby tady někdo o nějakém referendu uvažoval. Odmítli bychom to proto, že původní idea Evropské unie byla jiná. Vytvořit společenství volného obchodu, pohybu osob, kapitálu i služeb. Místo toho zde máme těžkopádný byrokratický krunýř, který nedokáže ochránit hranice Evropské unie, zato o to intenzivněji drtí rozvojové plány v jednotlivých zemích, jak o tom svědčí naposled omezení a dokonce i zastavení některých důležitých staveb v ČR, díky předpisům EU.

Bohužel to nikdo nepřizná. Znamenalo by to totiž dát znovu za pravdu Václavu Klausovi, a to se ve věku mediokracie nepřipouští.

[ad#clanek-respo]

Takové je poučení z britského referenda.

Nevezmou-li to bruselští politici, ale i naši, protože někdo sice byrokratické regule vymýšlí, ale někdo je pak uvádí v život, na vědomí, potom budiž Bůh zbylé sedmadvacítce milostiv.

ZDROJ: Ivan Bednář