![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Žijeme v daňovém pekle?
JOSEF TĚTEK 19|04|2016
Česká republika je daňovým peklem, protože svým občanům bere přes polovinu hodnoty, kterou vytvoří.
Podstata daně
Co je vlastně daň? Na první zamyšlení se zdá odpověď být zřejmá: podíváme-li se na výplatní pásku zaměstnance, vidíme řádek „daň“, ta činí 15 procent ze „superhrubé“ mzdy a okolo 20 procent z hrubé mzdy. Ano, právě jsme zopakovali právní pojetí daně.
[ad#clanek-respo]
Jaká je ale podstata daně? Je to platba, kterou za hrozby postihu platíme státu či státní instituci. Zároveň při platbě daně nejde ani tak o to, kdo konkrétně daň zasílá na účet finančního úřadu, ale co je zdrojem základu, ze kterého je daň počítána. Vezměme si kupříkladu letošní změnu v plátci daně při převodu nemovitosti: bude snad jejím následkem, že kupující připlatí k předešlé kupní ceně nemovitosti ještě částku daně, zatímco prodávajícímu najednou zůstane na účtu prodejní cena v původní výši? To je velmi nepravděpodobné. Důsledkem spíše bude obecný pokles nabídkových cen, aby čistá tržní cena nemovitosti zůstala na stejné výši. Předpokládaný dopad na nabídkové ceny a výši daně (která bude v důsledku nižší) naleznete v tabulce.
Daň platí | Hrubá cena (Kč) | Výše daně (Kč) | Čistá cena (Kč) |
Prodávající |
5 200 000 |
208 000 |
4 992 000 |
Kupující |
4 992 000 |
199 680 |
4 992 000 |
S obdobným předpokladem koneckonců počítá i samo Ministerstvo financí. Poučení je jasné: nejde o formálního plátce daně, nýbrž o majetek (či příjem), ze kterého je daň odváděna. V tržním prostředí je přitom pravděpodobné, že daní jsou rovnoměrně poškozeny obě strany (následkem konkurenčních nabídek a možnosti vyjednávat o kupní ceně). V případě, že by byla daň z nabytí nemovitosti zrušena, patrně bychom pozorovali ustálení tržních cen v průsečíku předešlých hrubých a čistých cen (tedy v případě uvedené nemovitosti okolo úrovně 5,1 milionu korun).
Trik s „pojištěním“
Nyní se vraťme k analýze výplatní pásky. Co je vlastně „superhrubá mzda“? Přece nic jiného než produkt vytvořený zaměstnancem, respektive finanční ohodnocení tohoto produktu, jehož výše vzešla z dohody smluvních stran. Ničím jiným být ani nemůže – pokud by zaměstnanec dlouhodobě vytvářel produkt o nižší hodnotě, než je superhrubá mzda, vytvářel by svému zaměstnavateli ztrátu; takový vztah by neměl dlouhého trvání.
Při výpočtu celkového zdanění produktu vytvořeného zaměstnancem je tudíž nutné počítat nikoli od hrubé mzdy, nýbrž už od superhrubé. A stejně jako v případě daně při prodeji/nákupu nemovitosti se nenechme zmást tím, kdo formálně daň odvádí.
Dále je třeba položit si otázku, jestli do celkového zdanění započítat zdravotní a sociální pojištění. Jedná se o „platby, kterou za hrozby postihu platíme státu či státní instituci“? Ano, vskutku se jedná o platby, které se musí ze zákona strhávat ze superhrubé nebo hrubé mzdy a ve většině případů putují na účet státních pojišťoven a státního úřadu. Můžete nyní namítnout, že za pojištění přece máme nárok na předem definované služby; neplatí ovšem to samé i u daní? Není snad typickým argumentem pro nutnost zdanění výstavba silnic, zajištění spravedlnosti a poskytování veřejných statků? Toto „pojištění“ je tudíž eufemismem pro další daň. Dokonce i výpočet jejich výše je založen na stejném principu procentní srážky z produktu zaměstnance.
Platíme jak v pekle
Odečteme-li od supehrubé mzdy všechny daně, dostáváme se k čisté mzdě zaměstnance, se kterou teprve může volně disponovat. Tady ale zdanění nekončí. Na řadu přichází DPH a spotřební daně. V tabulce níže uvádím modelový příklad zaměstnance s průměrnou hrubou mzdou ve výši 27 000 Kč (odpovídající superhrubé ve výši 36 200 Kč), který vydá něco přes polovinu čisté mzdy za spotřebu a benzin. Uvažuji přitom jedince, který vydá pouze 1300 Kč měsíčně za „lehký“ alkohol a pár cigaret.
Položka | Částka (Kč) | Daň (Kč) | % ze superhrubé mzdy |
Superhrubá mzda |
36 200 |
< | |
Zdravotní a sociální pojištění, část odváděná zaměstnavatelem |
|
– 9 180 |
– 25,4 % |
Zdravotní a sociální pojištění, část odváděná zaměstnancem |
|
– 2 970 |
– 8,2 % |
Daň z příjmu po slevě |
|
– 3 360 |
– 9,3 % |
Čistá mzda |
20 690 |
57,2 % |
|
Výdaje na spotřebu |
10 345 |
||
-z toho DPH (=15 %) / 90 % výdajů |
|
– 1 397 |
– 3,9 % |
-z toho DPH + spotřební daň (=30 %) / 10 % výdajů |
|
-310 |
– 0,9 % |
Výdaje na benzin (50 l) |
1 400 |
||
-z toho daně (DPH + spotřební) |
|
-883 |
– 2,4 % |
Celková daň |
– 18 100 |
-50,0 % |
Jak je vidět, na padesát procent daně z produktu zaměstnance se dostaneme velmi lehce. Neuvažujeme přitom zdanění úroků, daň z nemovitosti, ekologické daně při nákupu pohonných hmot, energií či paměťových médií. S růstem příjmu dochází vlivem pevné slevy na poplatníka k mírnému růstu procentuální daně (nemluvě o „solidární dani“ při překročení určité příjmové hranice). Pokud by modelový jedinec utrácel více na spotřebu, je výsledné procento rovněž vyšší.
Uvedené nicméně neznamená, že v případě výraznějšího snížení daně z příjmu a povinných odvodů získá zaměstnanec plnou výši úspory na svůj účet. Stejně jako v případě výše uvedené daně při prodeji/nákupu nemovitosti, i v tomto případě by se o případnou úsporu podělili zaměstnanec se svým zaměstnavatelem. Krátkodobým důsledkem kupříkladu nižších odvodů by tím pádem byla nižší superhrubá mzda a vyšší čistá mzda; dlouhodobým pak větší množství prostředků pro firemní investice, růst produktivity a další růst mezd (tentokrát již z titulu růstu produktu, ne pouze daňové úspory).
Zajisté v českých krajích existují zaměstnanci, kteří spadají pod hranici padesáti procent celkové daně (například při započtení slevy na dítě). Stejně tak i živnostníci (obzvláště s šikovným daňovým poradcem) mohou čelit menšímu celkovému zdanění.
[ad#clanek-respo]
Cílem článku však nebylo dokázat, že všem českým občanům sebere stát přes polovinu jejich produktu. Cílem bylo ukázat, že takové zdanění je v dnešních podmínkách velmi reálné a Česká republika tak vskutku je daňovým peklem.
ZDROJ: Josef Tětek