17.3.2016
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Člověk a politika

Sdílejte článek:

ANDREJ FANDÁK 17|03|2016

Tento text není jen o Ficovi, ale o vztahu svobodomyslného člověka a politiky.

Bylo to před šesti lety. Zuřilo summer of love 2010 (nejteplejší léto v historii, jak se zvykne v poslední době mluvit) a Slovensko právě přežilo vládu dvou gangsterů a jednoho sociálního demokrata (těžko říci, co bylo nebezpečnější). A stále jsme byli ještě tak trochu tatranský tygr, protože zmíněný triumvirát nezměnil v ekonomice téměř nic.

[ad#clanek-respo]

Autor tohoto textu pracoval na živnost v německé korporací a vedle toho měl ještě pár menších programátorských štěků pro slovenské zákazníky. Byla to doba, kdy jistoty ještě neletěly.

Stále více kolegů absolvovalo návštěvu na živnostenském úřadě. Našim zaměstnavatelům bylo jedno, jestli nám částku x vyplatí jako mzdu, nebo na fakturu (živnostník byl dokonce žádanější, protože v případě ne-potřeby se ho dalo rychle zbavit). Jelikož nám stát vzal z našeho výdělku relevantně méně, tak jsme spláceli hypotéky o desítky let dříve.

Všichni jsme tedy poctivě volili pravici.

Volby vyhrála Iveta Radičová, zbavili jsme se konečně toho zkorumpovaného Dzurindy a nastolení ráje na Zemi už nestálo nic v cestě. Však od největšího odborníka na sociální systém na celé Zeměploše, aktuálního ministra sváru Mihála, nic jiného, ​​než snížení těch prokletých vysokých odvodů, nehrozilo.

Pamatuji si detailně na ten den. Byl jsem právě na projektu v Mnichově a po obědě jsem se vracel na Arbeitsplatz (dal jsem si tehdy buď bratwurst nebo bratwurst). Před tím, než se vrhnu na práci, tak si ještě přečtu pár dobrých zpráv z domova.

A tehdy jsem dostal největší politickou lekci, kterou si budu pamatovat do smrti.

Naši proreformní supermani, Mikloš se zmiňovaným Mihalem, měli tiskovou konferenci. Prý živnostníci mají nezasloužené výhody a je třeba je ždímat stejně jako zaměstnance. Od nového roku mi tedy zvýší všechny daně a odvody, které existují. Zdanění dohodářů jako třešnička na dortu (nebudou nám tu přece chudí a nekvalifikovaní lidé pracovat, když mohou pobírat dávky).

Cítil jsem se, jako když Maťko načapá v kolibě Kubíka s jinou.

Tak nacionální socialisté mě během čtyř let nechali klidně žít. Já si zvolím svoje a ti se mě bez mrknutí oka (2 měsíce po nastoupení do úřadu) rozhodnou oškubat jako ovci (Bačovská terminologie se vyloženě hodí). A pak, že ficovoliči jsou prý hloupí. (Poznámka redakce PP: Můžeme zde bohužel vysledovat velmi velkou podobnost s praktikami rozporu slov a činů vlády M. Topolánka a P. Nečase.)

Chvíli jsem se bezcílně procházel po areálu a přepočítával, co mě bude moje politická naivita stát. Ale hlavně jsem si uvědomil, že já budu s těmi lidmi nahoře vždy na nože. A už nikdy žádnému politikovi nebudu věřit!

Radičové vláda naštěstí padla dříve než mohla svou “liberální” reformu zavést do praxe. Já jsem dostal rok na to, abych si uspořádal finance a pak Fico masakr živnostníků dokonal. Však už věděl, že neexistuje nikdo, kdo by se jich zastal. (Poznámka redakce PP: Zde je zase jasná paralela se současnou vládou B. Sobotky.)

Lidé kolem mě začali pomalu ale jistě živnosti rušit a přesedlali do trvalého pracovního poměru. A momentálně si vybírají strany podle toho, která jim slíbí více stravenek a dní placené dovolené.

Proč na to teď vzpomínám?

Můj rezervovaný přístup k volbám, který od dané zkušenosti aplikuji, mnoha lidí irituje. Extrémně jsem to cítil během posledních tří měsíců. Víš, že když nepůjdeš k volbám, tak dáváš hlas Ficovi?

To mám tedy volit politiky, kteří mě už jednou v klíčové věci vypálili? Však to je na hlavu – jen si představte, že by Fico snížil důchody. Jsem přesvědčeni, že naši senioři by mu to spočítali. Hlavně jdi k volit, říkali, neboť Fica je třeba se zbavit, tvrdili.

Nejnovější povolební vývoj ukázal, že jít volit vůbec nemuselo být to nejsprávnější řízení ve snaze poslat Směr do opozice. A mnozí voliči nakonec hlasovali pro Fica, i když původně měli snahu hlasovat proti němu. To jsou paradoxy demokracie.

Ale doufám, že po lekci z politického “pragmatismu” od pánů Bugára a Procházky, již budou v budoucnu k nevoličům tolerantnější.

Lidé mi často vyčítají, že v mých textech chybí východisko. Kritizovat prý umí každý, ale nabídnout řešení nedokáže nikdo. Tak tento článek bude výjimkou.

Množství libertariánů nechodí k volbám, protože považuje tento systém za natolik špatný a nereformovatelný, že ho nechce svou účastí na volbách legitimizovat. Tak já nechodím volit z opačné příčiny. Aktuální situaci považuji za natolik vyhovující, že si mohu dovolit ten komfort o politiku se nezajímat a tedy netrpím, kdy mě zase politici oklamou.

Moji rodiče se celý život dívali z Devína přes řeku Moravu a nic pro ně nebylo vzdálenější než Hainburg. Realitu o vlastní zemi se dozvídali z hvízdající Svobodné Evropy, kterou poslouchali pouze na chalupě, protože prásknout je mohl i soused. A obyčejné konstatování, že Gustáv Husák udělal nějakou politickou chybu, je mohlo dostat do vězení.

Pro mě je dnes jednodušší jít do Louvru jako do galerie Andy Warhola v Medzilaborcích. Když napíšu na web, že Fico je idiot, nikdo si toho ani nevšimne. A pokud si založím firmu v Anglii, tak dokážu ochránit před státem i gró vlastních příjmů. Toto je přesně to zřízení, kvůli kterému moji rodiče cinkali klíči na náměstích.

Pokud má někdo představu, že by měla liberální demokracie fungovat nějak výrazně odlišně, tak se prostě mýlí. Buď má jen povrchní informaci o realitě v jiných částech světa, nebo trpí iluzemi o nás samých. Slováci se úctou k pravidlům, pracovitostí a vrozenou slovanskou lajdáckostí podobají spíše jižanským národům než těm germánským. A italskou úroveň spravování státu jsme již dosáhli.

[ad#clanek-respo]

Je třeba si proto uvědomit následující. Člověk, který nechce být na státu závislý a neočekává od něj ani žádné almužny, může zatím s klidným srdcem volby vypustit. Protože všichni politici, a to i ti, které si v dobré vůli zvolí, takovým lidem programově půjdou po krku. Nevolením si jen ušetří ten hloupý pocit, když tě zase jednou oklame nějaký politický hochštapler.

Spíše se ale bojím situace, kdy volit půjdu. Tehdy už bude pravděpodobně řádně společensky přituhovat.

ZDROJ: Andrej Fandák

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (6 votes, average: 4,33 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky