
Causa Řičář a politicko-justiční mafie ČR: Zoufalé reakce dětí na 7 let odsouzeného, nevinného člověka
JANA ŘIČÁŘOVÁ/ŠTĚPÁN ELIÁŠ 14|01|2016
Když čtu některé články mylně informovaných novinářů nebo i laiků (popř. kněží), jsou napsány tak, že bych si první řekla: je to hajzl, do kriminálu s ním… Nezlomná víra v demokracii (přece něco takového nemůže být pravda!) a podprahová touha věřit oficiálním zprávám, bere lidem chuť se za tuto věc postavit. Přikládám několik nesoustavných poznámek k tomuto případu.
[ad#clanek-respo]
Na začátku byl Marek Řičář s rodinou umístěn do Programu na ochranu svědků. V novinách se objevovaly zprávy, že se pod změněným jménem skrývá na neznámém místě (!). V programu byl s pěti dětmi, jimž byla změněna jména, data a místa narození – v tak absurdních městečkách tak vzdálených států, že by jeden laický telefonát na místní úřad vše vyvrátil! Dětem začalo osm dlouhých schizofrenních let jako v horečkách, let předstírání, střídání míst pobytu, kamarádů, školních kolektivů, dvojí identita, naučené životopisy a bezradnost jak odpovědět na nevinné otázky učitelů…
Zatímco byl Marek Řičář jedním chapadlem chobotnice zatížen v programu a pod pokutou vázán mlčenlivostí, ostatní chapadla vesele jednala: ze svědka se stává obviněný, probíhají soudy, na které se nemohl dostavit, mizejí důkazy a podrobné policejní zprávy…
Manipulace s informacemi, navyšující se čas, vytrhávání souvislostí z kontextu… případ se rozrostl do nečitelnosti jako rakovinný nádor. Agresivní rakovinný nádor se objevil i u jedné z jeho dcer (psychosomatika v praxi) – lékaři se s něčím podobným v tak mladém věku setkávají vzácně. To není nevkusná hollywoodská citovka, to je holý fakt.
V den zatčení vedou Marka Řičáře v tričku po zuby ozbrojení policisté se samopaly, on jde a nemá co ztratit, protože už všechno ztratil. Večer v hlavních zprávách vystupuje andělsky působící ministryně Věra Jourová a chlácholivě mluví o přidělování dotací či o čem. Kdyby filmaři chtěli nějaké téma, nemusejí vymýšlet nadsázku Vrtěti psem. V tomto případu je materiálu dost. Škoda, že působí temně a nerozpletitelně, že je beznadějný(?). Proto děkuji každému, kdo měl tu odvahu a svůj podpis připojil.
Jana Řičářová
- Dopis ministru spravedlnosti od Štěpána Eliáše
Ministerstvo spravedlnosti JUDr. Robert Pelikán, Ph.D. Vyšehradská 16 128 10 Praha 2
Vážený pane ministře,
moje jméno je Štěpán Eliáš, je mi 18 let. Jsem synem architekta Josefa Marka dříve Marka Řičáře. Obracím se na Vás se žádostí o podání stížnosti pro porušení zákona v procesu, ve kterém byl můj táta nespravedlivě souzen a odsouzen. Jako svědek vystupoval proti korupci v kauze „Budišov“, stal se nepohodlným některým politikům, proto byl nejprve mediálně označen za lháře a zloděje a následně zneužitím policie a justice také prakticky odstraněn a zlikvidován.
Tato likvidace zasáhla ničivě přímo mě a celou moji rodinu, když jsme museli ze dne na den opustit náš domov, kamarády, známé i prarodiče. Pět let jsme se museli skrývat za asistence policie po všech možných koutech republiky. Když jsme se konečně usadili a těšili se, že začneme konečně žít „normálním životem“, celá kauza byla mocnými politiky této země obrácena proti mému otci, který byl křivě obviněn a nespravedlivě odsouzen na sedm let vězení, aniž se mohl účinně bránit.
[ad#clanek-respo]
Dnes je moje velká rodina se čtyřmi sourozenci rozdělena. Já jsem musel už od svých 16 let takzvaně žít na vlastní pěst. Rodiče vídám pohromadě jen občas a to ještě v nedůstojných podmínkách budějovické věznice. Ptám se tedy, čím se táta provinil? To je snad v naší zemi trestné mluvit pravdu? Trestá se zde morální jednání? Děkuji za Váš čas a pozornost, kterou doufám, budete věnovat případu mého otce a věřím, že nám pomůžete dosáhnout konečně nápravy nespravedlnosti páchané už téměř 10 let na naší rodině a mém tátovi.
S úctou a důvěrou Štěpán Eliáš