Je Bůh komunista?
OD: PAVEL STEIGER 30/06/2013
Během zpravodajství o nedávných povodních jeden postižený muž prohlásil: „Bůh musí být komunista, jinak by takovou pohromu nepřipustil“. Ani v nejmenším nesnižuji utrpení a pocity lidí, kteří přišli o všechno a není podstatné, zda tento člověk ztratil všechno. Tento postižený měl zřejmě na mysli bolševické způsoby, na něž si až moc dobře pamatuji z dětství. Tehdy rudí mocipáni přišli a ukradli na co přišli. Otec ukryl, jak se tehdy říkalo „nakřečkoval“, jeden ze dvou psacích strojů své znárodněné kanceláře předtím, než jsme byli vystěhováni z pražského bytu, a otec nasazen do dolů. Podobnou hrůzu a bezmocnost nad ztrátou svých domovů a majetku prožívali lidé během živelné pohromy.
[ad#hornisiroka]
Takové prohlášení ve chvíli zoufalství stojí za zamyšlení. Ukážeme si na příkladu Boží ekonomie, když prominete, že je od komunistické vlády obrácena o celých 180o. Komunisté nebo středolevá vláda, vezme ze zisku těm kdo pracují a zdánlivě přerozdělí jejich bohatství těm, kdo se namáhají méně, přičemž jim značný kus přerozdělovaného uvízne ve vlastních kapsách.
Přerozdělování hmotných statků je nejčastější příčinou špatné pracovní morálky, nehospodárnosti, korupce a zatvrzelosti lidského srdce. Lidé se neradi vzdávají výsledků svého úsilí a práce nedobrovolnou cestou. Proto všude tam, kde se přerozděluje, vládne jistá forma útlaku, osobní nesvobody, dochází ke zneužívání moci a rostoucí závislosti občanů na státních programech a dotacích. Díky stálému přerozdělování majetku roste byrokracie, která paralyzuje společnost a ubíjí osobní iniciativu.
Takové země zůstávají stranou technologického a ekonomického rozvoje. Proto můžeme říci, že ve středolevých společnostech těžko objevíme nějaké velkolepé objevy nebo vynálezy. Prosím, abych byl dobře pochopen. Když mluvím o tom, že technologický a kulturní pokrok byl dosažen ve středopravých společnostech, tak jen v těch, kde měli lidé bázeň před Hospodinem a kde platilo „nezabiješ, nepokradeš, nesesmilníš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš dychtit po majetku bližního“ a kde přikázání „cti otce i matku svou“, tedy rodina, neztratila smysl. To bylo krédem společnosti, která přispěla nezanedbatelným dílem k rozvoji vědy, techniky a kultury.
Bez dodržování Božích přikázání účinně nefunguje žádná společnost ať jí dáme jakýkoliv přívlastek. Hříšný člověk musí žít pod vyšší autoritou. Buď má dobrovolnou bázeň před Hospodinem, v tom případě společnost nepotřebuje silný policejní stát, čemuž se říká demokracie; nebo bázeň před Hospodinem nemá a v tomto případě stát diktuje téměř vše, od ekonomie, až po přerozdělování formou vysokých daní. To je nesvoboda a nedůstojná poroba.
[ad#velkadolni]
Zdroj a celý článek: Pavel Steiger