Pomýlený HDP

Jádrem tohoto zmatku je často koncept hrubého domácího produktu (HDP). Ačkoli je to nejčastěji používaný ukazatel hospodářského růstu, to, co opravdu měříme je ekonomická aktivita. HDP se pokouší vypočítat tržní hodnotu finálních výrobků a služeb vyrobených v určité zeměpisné oblasti během konkrétního období. Pod “finálními” produkty a službami máme na mysli zboží a služby nakupované konečným zákazníkem, s výjimkou několika výměn vstupů použitých při jejich výrobě. Počítá se bochník chleba, který zakoupíte na výrobu sendvičů, ale už nepočítáme nákup mouky firmou, která chléb vyprodukovala.

[ad#clanek-respo]

Co ale HDP však nerozlišuje je, zda tyto výměny, které se odehrávají – i celkové množství konečných výrobků – skutečně zvyšují kvality lidských životů. A přesně tento růst kvality bychom měli považovat za hospodářský růst. Dva krátké příklady mohou ilustrovat toto tvrzení.

Například národy, které věnují velkou část prostředků na budování obrovských monumentů jejich vůdcům, jako výsledek uvidí nárůst jejich HDP. Nákup finálních produktů a práce na postavení takového monumentu určitě zvýší HDP, ale jestli opravdu zvýší kvalitu lidských životů a také skutečně představuje “ekonomický růst” je sporné. HDP nám neříká nic o tom, zda použití finálních výrobků a služeb, které ho měří, je lepší než jejich alternativní využití.

Zadruhé stojí také za uvážení to, že lidé často poukazují na pozitivní stránku přírodních katastrof: pracovní místa, která se vytvoří v procesu obnovy. Píši tento článek na letišti v New Orleansu, kde po hurikánu Katrina, nezaměstnanost byla velmi nízká a HDP velmi vysoké. Všechny tyto obnovovací aktivity jsou započítány do HDP, ale nemyslím si, že obnovu zničeného města můžeme nazvat jako “ekonomický růst” – nebo dokonce jako světlou stránku něčeho. Přinejlepším nás to vrací tam, kde jsme byli před katastrofou s použitím prostředků, které mohly být vloženy někde jinde, do zvýšení kvality života.

HDP měří ekonomickou činnost, která může, ale nemusí představovat hospodářský růst. V tomto smyslu je to jako s váhou těla. Představme si dva muže vážící 113 kilo. Jeden z nich může být svalnatý, profesionální sportovec v nejlepší formě, a ten druhý zase na hranolkovo-kokakolové dietě. Vědět, kolik někdo váží, nám neřekne nic o tom, zda je tato váha většinou tuk nebo sval. HDP nám říká o tom, že lidé produkují věci, ale neříká nic o tom, zda tyto věci skutečně přispívají ke zlepšení jejich životů.

Sovětský svaz tak mohl produkovat “věci”, ale když podíváte na životní standard běžného občana, tak tyto produkty se smysluplně nepromítly i do kvality jeho života. A právě zvýšení životní úrovně je to, na čem nám opravdu záleží, když mluvíme o ekonomickém růstu.

Druhé nedorozumění ohledně HDP je vlastně konkrétnější verze toho prvního. Až příliš často si myslíme, že hospodářský růst je především o výrobě hmotných statků. Vidíme to v diskusích o ekonomice, kde se (předpokládaný) pokles výroby považuje za symptom špatně rostoucí ekonomiky. Ale pokud je hospodářský růst opravdu o hromadění bohatství – což znamená, že lidé se snaží získávat věci, které si cení více – tím pádem nejde jen o hmotné statky. Více fyzických statků neznamená nutně, že ty statky i zlepšují životy.

Ještě důležitější je však to, na čem opravdu záleží, a to je subjektivní hodnota. Nákup nějaké služby může zvyšovat kvalitu našich životů více, a být také zdrojem hospodářského růstu, než je výroba a nákup hmotných statků. Ve skutečnosti to, na čem nám opravdu záleží, když kupujeme materiální statek, není věc jako taková, ale rozsah služeb, které nám dokáže poskytnout. Laptop, na kterém právě pracuji je pro mě důležitý, protože mi poskytuje celou řadu služeb (zpracování textu, hry, internetové připojení, etc.), které si já vysoce cením. Je to subjektivní uspokojení mých přání, na kterých mi opravdu záleží, a na tom, zda jejich zdrojem je fyzický statek nebo lidská práce nezáleží.

Toto je obzvláště patrné v digitálních a sdílených ekonomikách, kde nejsou hodnoty vytvářeny prostřednictvím další produkce věcí, ale efektivnějším a přesnějším využitím věcí, které už máme. Uber nevyžaduje větší produkci aut a Airbnb nevyžaduje výstavbu bytů. Ale lepším využitím již existujících zdrojů vytváříme hodnotu – tím máme na mysli hospodářský růst.

[ad#clanek-respo]

Takže na co bychom měli přihlížet namísto HDP, pokud chceme zjistit, zda jsme svědky hodpodářského růstu?

Podívejte se na životní standardy průměrných lidí, a zejména těch chudých:

• Jak snadno se mohou dostat k jejich základním potřebám?
• Kolik hodin musí odpracovat, aby tak učinili?

Podívejte se na dělbu práce:

• Jak uspokojivá je?
• Jsou lidé schopni se specializovat v úzce-členěných odvětvích a stále najít poptávku po svých produktech?

Ekonomický růst není totéž jako ekonomická aktivita. Není to jen o tom, jak dosáhnout více výměn nebo vyrobit více věcí. Je to hlavně o tom, že lidé dokáží získat to, co chtějí s postupně nižšími náklady a tím zvýšit jejich blahobyt. A přesně to trhy způsobily za poslední dvě století. Pro ty z nás, kteří rozumíme těmto argumentům, je důležité nepředpokládat, že vyšší míra růstu HDP nebo zvýšená produkcí fyzických statků znamená automaticky ekonomický růst.

Reálný ekonomický růst je o zlepšení subjektivního blahobytu lidí, a to je někdy těžší vidět, i když důkazy jsou všude kolem nás.

ZDROJ: Foundation for Economic Education