Proč mám o morálních kvalitách Danuše Nerudové čím dál větší pochybnosti

V souvislosti s tím, kdo nahradí Věru Jourovou na pozici eurokomisařky za Českou republiky (mandát jí vyprší letos v létě), se nejčastěji mluví o loňské kandidátce na Úřad prezidenta České republiky Danuši Nerudové. Bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně je totiž hlavní kandidátkou hnutí STAN, které by dle tvrzení jejího předsedy Víta Rakušana na základě dohody s ostatními vládními stranami mělo eurokomisaře či eurkomisařku za naši zemi nominovat. Ostatně, Nerudová bude i jedničkou na kandidátce Starostů a nezávislých v letošních volbách do Evropského parlamentu (přičemž funkce eurokomisařky i poslankyně EP by asi dohromady skloubit nešly).

Nakolik bude bývalá vysokoškolská rektorka v případě svého zvolení úspěšně hájit zájmy České republiky v Bruselu (což slibuje každý politik, který na nějakou funkci v Evropské komisi kandiduje, ale realita pak bývá často jiná), si odhadnout netroufnu. Ovšem od doby, kdy se Nerudová stala veřejně známou osobností především díky své prezidentské klandidatuře, mám čím dál větší pochybnosti ohledně jejích morálních kvalit. Vede mě k tomu hned několik důvodů.

V době, kdy profesorka Nerudová byla rektorkou Mendelovy univerzity, docházelo na jedné z jejích fakult k problémům se získáváním doktorských titulů u některých zahraničních studentů v rekordně rychlém čase. A zatímco děkan příslušné fakulty kvůli této kauze rezignoval, Nerudová tehdy tvrdila, že coby rektorka neměla o tehdejších rychlostudentech tušení a byla naopak „hajným, který chytil pytláka“ (viz odkaz zde). Řada lidí včetně mne o tom ovšem měla určité pochybnosti, neboť za chod každé fakulty odpovídá sice v první řadě její děkan, ale na druhou stranu rektor by měl mít aspoň základní přehled o tom, kolik je na které fakultě studentů a za jak dlouhou dobu na ní zpravidla získají doktorský titul.

V souvislosti s jejím úspěšným působením v akademické sféře se pak objevil další škraloup nyní, když dle zjištění některých médií (viz odkaz zde) i Danuše Nerudová v minulosti publikovala v takzvaných predátorských časopisech. Sice těch jejích publikací bylo méně než u rektora Slezské univerzity Pavla Tuleji, kterého TOP 09 ještě minulý týden představovala jako profesně mimořádně způsobilého kandidáta na post ministra pro vědu, výzkum a inovace (u Nerudové mělo jít o celkem 9 publikací z celkového počtu 260), ovšem přijde mi poněkud zvláštní, když si například nepamatuje, zda se za publikování jejích článků v predátorských časopisech platilo.

Asi úplně nejvíc mě však paní Nerudová lidsky zklamala, když se velmi alibisticky postavila k lidské ubohosti, které nedávno předvedl řeporyjský starosta a někdejší kandidát na místopředsedu ODS Pavel Novotný. Jak asi již mnozí četli nebo slyšeli, Novotný velmi nechutným způsobem napadl hudebníka Felixe Slováčka, když v reakci na jeho foto s předsedkyní KSČM Kateřinou Konečnou o něm na síti X napsal: „Felix byl vždycky debil. Dávám mu pokoj asi rok a půl, co vím, že mu zemře dcera.“ (viz odkaz zde). Když pak byla Nerudová europoslankyní Konečnou tázána, co na slova Novotného říká jako jedna z těch, která se za ním do Řeporyjí nadšeně jezdí fotit, tak místo odsouzení Novotného ubohosti Konečné vzkázala, že s ním souhlasí ohledně toho, že „komunisté jsou košťata a zločinci“ (až po delší dobhě pak připsala, že slova Novotného jsou samozřejmě přes čáru).

KSČM samozřejmě není ani mým šálkem čaje, ovšem u političky, která se ještě donedávna vymezovala proti urážení žen ve veřejném prostoru, bych opravdu očekával, že v takové situaci místo primitivního antikomunismu důrazně odsoudí Novotného „prasárnu“. Opravdu má takhle vypadat charakter budoucí české eutokomisařky?

Josef Nožička