S Čeňkem v restauraci
DOMINIK LANDSMAN 06|07|2015
S Natašou jsme onehdá měli výročí. Už nevím čeho. Fakt nemám ponětí, co se slavilo, protože nevím dne ani hodiny a stěží si pamatuju, jak se jmenuju. Kdybych to neměl napsané na knížce nebo v občance, tak tápu. Nicméně Nataša to brala vážně, takže to bylo něco důležitého. Mám dva finalisty. Buď to bylo výročí našeho seznámení, a nebo měla narozeniny. Každopádně jsem jí dal náušnice, které jsem jí zapomněl dát k Vánocům a které jsem jí ještě zapomněl dát ke svátku. V podstatě jsem si je syslil už přes rok a náhodou je objevil ve skříni. Nataša tomu byla ráda a ve vzduchu visel příslib sexu.
[ad#hornisiroka]
Ale k věci. Na tuto velkou událost nominovala na romantickou večeři kromě mě i mého malého souputníka a parťáka v ponocování, Čeňka. Marně jsem se jí to snažil rozmlouvat, protože mi bylo úplně jasné, jak to dopadne. Nataša byla neoblomná a při této velké události (tedy výročí nebo narozenin) chtěla mít na párty celou rodinu.
No, tak se tedy šlo do poměrně slušné restaurace. Původně jsem navrhoval, že si zajdeme v rychlosti k nám na roh do nonstopky na utopence a svátečně za dvě stovky podojíme herní automat, ale jak je již zvykem, mé vynalézavé a nápadité návrhy nemají u nás na růžích ustláno.
Cestou do restaurace (šli jsme pěšky) jsem nahlas přemítal pravděpodobné scénáře večeře. Čeněk rozbije několik talířů. Čeněk rozbije stůl. Čeněk napadne vrchního. Čeněk to tam podpálí. A můj favorit – Čeněk se udusí táckem pod pivo. Nataša sice tvrdila, že zbytečně maluju čerta na zeď, nicméně Čeněk přitakal tím, že si ze sváteční košile (cokoliv, co nemá urvaný rukávy, není roztrhaný nebo počmáraný od fixy, je sváteční) utrhnul knoflík a tento obratem spolknul. Bylo tedy jasno.
V restauraci neměli takové ty dětské stoličky, kam dítě připevníte a ono se odsud nedostane, takže tím jsem na příjemný večer rezignoval, najel do módu: “je mi to všechno ukradený”, usedl za stůl a jal se vybrat jídlo.
Čeněk seděl naproti mně v židličce vedle Nataši a bylo na něm vidět, že něco chystá. On něco chystá neustále, takže to nebyla žádná novinka, ale alespoň si Nataša uvědomí, že brát Čeňka do restaurace, to se nedělá.
Ještě k nám ani nestačila přispěchat servírka s jídelním lístkem, když se Čeněk nenápadně sesunul z židličky pod stůl a za potutelného smíchu mi sundával boty. Inu, dokud mi sundává boty, je to v pořádku. Jakmile jsem měl sundané boty, Nataša potvrdila, že i ona je již bosa a Čeněk se s chutí pustil do sundávání ponožek. Je potřeba zdůraznit, že z pod stolu se linul velmi upřímný dětský smích, který se neustále stupňoval. Je s podivem, že jsem si neuvědomil (ačkoliv ho znám a vím, čeho je schopný), že tato akce sundávání bot a ponožek je pouze předzvěst něčeho mnohem většího, což mě mělo trknout hlavně díky tomu, že se dítě směje. On se Čeněk směje výhradně a pouze když udělal a nebo se chystá udělat něco zlého.
Jakmile k nám přišla servírka s jídelním lístkem, Čeněk vystartoval z pod stolu a začal zdrhat do neznáma. Zcela bos jsem vyběhnul skrz servírku, která pá metrů poodlétla, za ním, a začal ho stíhat hulákaje na Natašu, ať mu naběhne. Bosá Nataša vyběhla opačným směrem a zkušeně mu nadbíhala. Čeněk ječel štěstím, já jsem ječel nasráním a Nataša ječela ostudou. Ani ne do dvou minut bylo dítě zpacifikováno a mohli jsme se zostuzeně vrátit ke stolu. Osazenstvo restaurace bylo z nás v dobrém rozmaru a několik dobráků si nás i fotilo.
Obuli jsme si boty i ponožky, usadili dítě znovu na židličku a Nataša měla za úkol ho zabavit. Naprosto fušersky se ho pokusila ukonejšit básničkou. Tady je vidět, že svému dítěti nerozumí, protože Čeňka básničky nezajímaly a místo toho opět sjel ze židličky dolů. To jsem ho ale už odchytil a putoval zpět do židle a tak pořád dokola. Chvilku si vydržel hrát s jídelním lístkem, který ničil, ale jakmile jsme si objednali, byl mu jídelní lístek zabaven. To pojal jako útok na jeho suverenitu, takže se začal vztekat a křičet. Dobrý rozmar osazenstva restaurace mírně opadnul a já odešel vztekající dítě uklidnit na záchod. Nataša mi kladla na srdce, abych ho neutopil v pisoáru, ale já jsem starý mazák. Mě nějaká scéna v restauraci nevyvede z míry. Já s ním zažil už mnohem horší věci.
Na záchodě jsem nechal Čeňka hodit do záchodu všechny toaletní papíry, co mu přišly pod ruce, což ho celkem uklidnilo. Jakmile vymačkal všechno tekuté mýdlo na podlahu, zavládla u něj nefalšovaná spokojenost, takže jsme se mohli jít vrátit ke stolu.
U stolu na nás již čekala večeře. Čeněk si v rychlosti snědl své rizoto a opět se sunul pod stůl. Následuje náš rozhovor s Natašou u romantické večeře:
Já: “Hele to dítě je zase pod stolem. Chyť ho”
Nataša: “Chyť ho ty, já jím”
Já: “No já taky jím”
Nataša: “Tak ho nech pod stolem”
Já: “Hele on už pod stolem není”
Nataša: “A kde je teda?”
Já: “Já nevím, asi zase zdrhnul. Já na něj kašlu. Já se chci v klidu najíst”
Nataša: “Já na něj taky kašlu. Ven na ulici nezdrhne, protože nedosáhne na kliku”
Já: “Tak aspoň, že tak”
Následuje několik minut poklidné večeře, když tu se odněkud z dálky ozve zvuk rozbitého talíře.
Já: “Hele, myslíž, že to udělal Čeněk?”
Nataša: “Já nevím, myslíš, že jo?”
Já: “No já o tom nepochybuju”
Nataša: “Ty a vidíš ho někde?”
Já: Vstanu a rozhlédnu se. “No támhle asi oplenduje u jednoho stolu. Viděl jsem, jak se tam mihnul”
Nataša: “Tak dobrý”
Opět chvilka poklidné večeře, když tu přijde Čeněk s cizí peněženkou
Nataša: “Hele to dítě má nějakou peněženku nebo co”
Já: “No fakt. Čeňku, kdes to vzal?”
Čeněk: “máma”
Já: “No je to máma. Já se ale ptám, kdes vzal tu peněženku”
Čeněk: “táta”
Já: “Ano, já jsem táta, ale kde jsi vzal tu peněženku?”
Čeněk: “máma”
Já: “No to jsme si zase supr pokecali hele”
Já: Obrátím se na Natašu: “Hele, myslíš, že někdy začne mluvit a nebo to už prostě zabalil a bude to prosťáček?”
Nataša: “To nevím. Snad někdy bude mluvit. Co ale s tou peněženkou?”
Já: “Hele, tak se do ní podívej”
Nataša vzala peněženku Čeňkovi a hrabe se v ní.
Já: “jsou tam nějaký peníze”
Nataša: “No asi dva litry”
Já: “Berem?”
Nataša: “Ses zbláznil?”
Já: “No tak ne. Necháme tu peněženku na baru, že jsme ji našli na zemi”
Zašel jsem na bar vrátit peněženku, Nataša opět umístila dítě do židličky a spokojeně jsme se vrhli dojíst večeři. V poklidu si jíme, když tu se Čeněk opět sesunul ze židličky
Já: “Kde je zase to dítě?”
Nataša: “Nevím. Jez, ať můžeme jít rychle domů”
Po chvilce Čeněk přichází s novým předmětem
Nataša: “Ty vole, on má něčí botu”
Já: “Kristova noho, Čeňku, kdes vzal tu botu?”
Čeněk: “Máma”
Já: “Bezvadný”
Nataša: “Kašlu na to. Jdeme domů.”
[ad#velkadolni]
Romantickou večeři na počest něčeho jsme sice nedojedli, ale zase jsme ukořistili cizí botu. Tu jsem na bar už neodnášel, protože říct, že jsem vedle peněženky našel ještě něčí botu, to by vzbudilo rozruch, takže jsem jí jen ledabyle odhodil do uličky. Urychleně jsme zaplatili a jak zpráskaní psi unikli z restaurace. Poučení je jasné. Pokud v restauraci nemají sedačky pro děti s pásy a náhubkem, těmto podnikům se s dítětem vyhnout už z dálky.
ZDROJ: Dominik Landsman
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.
Příspěvky za měsíc květen 2022:
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Silvia Ambrogini 250,- Kč, Vladimír Kudrna 1000,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Anonym 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Miroslav Andreska 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Hana Válková 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Pavel Fila 50,- Kč
Celkem za měsíc: 4 750,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
(4 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...Podobné příspěvky
Jak se baví internet: Maká a nekecá
EMA “Kapitáne,” přiřítí se na můstek námořník, “potápíme se! Díra na pravoboku!” “Nepanikařte!” říká kapitán, aniž by vytáhl dýmku
Jak se baví internet: Angličtina s Milošem
EMA 09|11|2014 Každá generace má takového Miloše, jakého si zaslouží … About Latest Posts Sledujte PPRedakceVážení čtenáři, chtěli bychom