Vítězství?

Pan poslanec parlamentu EU Tomáš Zdechovský popisuje „vítězství“, k němuž přispěl i on za ČR, nad nařízením Euro 7, které by v podstatě zlikvidovalo evropský automobilový průmysl. Je to však opravdu nějaké vítězství?

Smysl existence EU

Evropská integrace byla založena na idei volného pohybu osob, zboží a služeb (finance můžeme, v duchu politické ekonomie, považovat za „zvláštní druh zboží“).

Pomiňme to, že současná EU nenaplňuje ani onu původní ideu (a sám pan Zdechovský byl účastníkem či pozorovatelem a zveřejňovatelem kauz, které to dokazovaly) nicméně naprostá většina současné agendy EU nemá s onou původní ideou prakticky nic společného. Ať už se jedná o normy Euro X (za X můžeme dosadit jakékoli na tomto poli existující číslo) nebo cokoli jiného (aktuálně třeba jaké druhy zvířat bude povoleno chovat v domácnosti), nic z toho nijak nesouvisí s oním „volným pohybem osob, zboží a služeb“, a tudíž nemá s ekonomickou integrací zemí EU naprosto nic společného. EU se chová jako něco, co dávno přerostlo limity jemu určené, a co svými aktivitami v rámci onoho přerostení jen škodí.

Z tohoto hlediska se ovšem pozastavení (protože o zrušení se zcela jistě nejedná) aplikace normy Euro 7 rozhodně nejeví jako vítězství. Maximálně jako vítězství v bezvýznamné šarvátce desítky let probíhající války, ale spíš jen jako úspěšné (v důsledku spíše náhody než šermířského umu) odražení rány od některého z nepřátel.

Opravdu vítězství?

Jako vítězství bych si představoval záruku, že po desítky (a ještě lépe stovky) let se nic takového jako Euro 7 v agendě EU neobjeví, případně to, že EU celkově a navždy přijde o možnost takovéto pseudonormy vůbec nějakým způsobem protlačovat.

Zde bych spíše připomenul onen staroslověnský název pro vítězství, přežívající u východních Slovanů „poběda“. „Pobědit“ – tedy znamená vytvořit u nepřítele situaci, kdy nebude moci léta, ideálně již nikdy, provést nějaký další útok s cílem nám ublížit.

Čili v této souvislosti by se jevila vítězstvím situace, v jejímž rámci by EU byla „poničena“ (z našeho hlediska ovšem příznivě změněna) tak, že by v dohledné době nebyla s to nějaké podobné bezcenné a škodlivé nesmysly, jako je ta norma Euro 7, členským zemím nařizovat. A pokud by něco takového nešlo, tak raději aby zanikla.

Evropská integrace

Zcela jistě jsem zastáncem racionální spolupráce evropských zemí, případně jejich integrace na dobrovolné bázi. Která by měla na úrovni povinné účasti končit oním volným pohybem osob, zboží a služeb. Pokud se některé státy budou chtít na bázi dobrovolnosti integrovat hlouběji (třeba až na úroveň splynutí do jednoho státního útvaru), nemám s tím problém.

To, co ovšem činí EU, s něčím takovým nemá absolutně nic společného. Integrace na bázi příkazů velmi pochybné  byrokracie, která se skládá jednak z odložených (většinou pro naprostou neschopnost) politiků členských zemí a jednak ze silně problematických profesionálních byrokratů, je přesným opakem toho, co Evropa (a země na jejím území se nacházející) potřebují.

Tyto země potřebují onen „volný pohyb osob, zboží a služeb“, a naprosto nic víc. Dokonce si troufám uvést, že ani nějaké sjednocení norem (na ISO) není nutné, protože už od středověku kupci věděli, že v každém městě na trase jejich pouti za bohatstvím mají jiné míry a váhy, které jsou na tržištích volně vystaveny, a oni jim mohou přizpůsobit své prodejní aktivity. A jestliže něco podobného zvládli středověcí kupci, proč by to nezvládli ani kupci moderní, digitalizované, doby?

Ostatně, EU se za celou svou existenci nedokázala zmotat ani na sjednoceni zástrček a zásuvek na jejím území. A pokud můžeme v nějakém elektro obchodě najít cosi, co strčíme do dánské zásuvky a do druhého konce úspěšně zapíchneme spotřebič český, není to výsledek práce úředníka EU, ale výsledek práce soukromé firmy, kterou se EU ještě nepodařilo zlikvidovat. Stejně tak nejsou v rámci EU sjednocena pravidla pro provoz na silnicích a dopravní značení.

Takže, je mi líto: My potřebujeme vysoce úspěšné EHS, které nadělalo kapitál, nyní EU v podstatě spotřebovávaný či spíš promrhávaný (s tím, že už ho moc nezůstalo), nikoli onu EU. Pokud návrat k EHS v rámci stávající EU (nějakou reformou) není možný, je asi menší zlo EU rozbít (nebo z ní hromadně odejít) a založit cosi, co by se podobalo onomu vysoce ekonomicky úspěšnému EHS. Protože, budu hodně ošklivý, ale to, co je dnes EU, by si s úspěchem v ekonomické soutěži, „namazala na chleba“ i velmi problematická RVHP.

Z tohoto hlediska je ovšem pan Zdechovský zcela mimo realitu, protože EU nepotřebuje zrušit normu Euro 7, EU potřebuje vznik takového stavu, že nebude v moci EUrobyrokracie jakoukoli takovou normu vůbec vytvořit a prosazovat či přímo diktovat členským zemím proti přání občanů i demokraticky zvolených zastupitelů. A pouze něco takového by bylo skutečné „vítězství“.