Proč tíhne mladý člověk k levicovému extrémismu?

Když ale mladý člověk vystuduje, případně založí rodinu, začne pracovat a vychovávat děti, je už levicová orientace podivná. Až na pár naivních snílků je většině těchto lidí jasné, že nic není zadarmo. Porozumí mechanismům fungování společnosti a vytváření hodnot, které, ať už v rodině, firmě nebo ve státním provedení, je nutné dál přerozdělovat.

A pokud se přímo státu nepověsí na krk, jistě nebude své těžce vydobyté peníze jen tak rozhazovat a k tomu povede i své děti. Tak, aby se jednou dokázaly v tvrdé konkurenci prosadit a snadněji se postavit na vlastní nohy. Ovšem, může zvolit i jinou cestu a svým ratolestem strkat od malička pod prdelku měkký socialistický polštářek. Jistě ale tušíte, jaké trable jim tak připraví do budoucna.

Úplným paradoxem a příkladem veřejné lži je většina mladších socialistických politiků – Sobotka, Gross, Škromach, Rath a další. V jejich privátních životech se to hemží „kapitalistickými výdobytky“, vlastní domy, penziony, byty, akcie a funkce všemi směry. Svým dětem platí prestižní školy v zemi, kde oni sami prosazují bezplatné školství.

Jakmile jim ale dáte do ruky mikrofon, pozvedají prapory revoluce a jejich viditelnou snahou je rozdělit společnost tak, aby šlo snadno ukazovat prstem na otylého darebáka, z jehož stolu je třeba ukrojit pro chudého dobráka. Káží o práci přesto, že většina z nich nikdy nepracovala, rychle se zašili do politiky nebo odborů, kde stačí mlátit prázdnou slámu nebo parazitovat na strachu jisté části společnosti.

Je s podivem, jak snadno jim dokáže mnoho lidí sednout na socialistický lep i přes dvojakost jejich životů. Udivuje to o to víc u nás, kde máme s těmito dobrodinci své tristní zkušenosti. Přesně takoví totiž, s hubou plnou člověka, dokázali za čtyřicet let zcela zřídit tuto zem.

Levicová ideologie zatím vždycky skončila po revolučním boji totalitou – jediným zřízením, kde může nějaký čas přežít. Inklinovat k levici tudíž znamená odklon od svobody, zodpovědnosti a demokracie.

[ad#velkadolni]