Když česká tenistka vyhraje Wimbledon

Když tenistka z malé země s deseti miliony obyvateli vyhraje nejslavnější a nejprestižnější tenisový turnaj, slávu pro její zemi ve světě to logicky přinese. Byť se mnou někteří sportovní analfabeti, pro které vrcholový sport znamená pouze zbytečné výdaje ze státního rozpočtu, souhlasit nebudou, troufnu si říci, že nyní bude pro mnoho lidí ve světě její jméno dost možná známější než jméno našeho současného prezidenta či premiéra.

A to i přesto, že senzační vítězství Markéty Vondroušové v letošní wimbledonské dvouhře nesníží vysoký deficit našeho státního rozpočtu, nezpůsobí snížení cen energií, pohonných hmot ani zboží v obchodech, a nezlepší ekonomicky složitou situaci některých českých rodin v současné době. Přesto pevně věřím tomu, že její včerejší úspěch mnoha lidem v naší zemi radost udělal.

Jenom je škoda, že ho ne všichni mohli sledovat v přímém televizním přenosu, neboť Česká televize finále ženské dvouhry, jakožto ani žádný jiný zápas z letošního Wimbledonu nevysílala. Mně osobně to sice nevadilo, neboť na televizi O2 TV mám i stanici Eurosport, která již několik let práva na vysílání nejenom Wimbledonu, ale i jiných grandslamových tenisových turnajů vlastní. Ale zdaleka ne každý placené sportovní kanály na svém televizním přijímači má, protože ne každý televizní divák se na sport dívá pravidelně. Ovšem v případě, kdy se česká tenistka dostane až do finále Wimbledonu, by nejspíš i v horkém letním dnu řada lidí možnosti sledovat zápas na veřejnoprávní televizi uvítala.

Už proto, že Markéta Vondroušová je teprve třetí českou tenistkou v historii, která dvouhru na tomto slavném turnaji vyhrála. Před ní to dokázaly pouze v roce 1998 Jana Novotná a letech 2011 i 2014 Petra Kvitová. V České republice narozená Martina Navrátilová (při včerejším finále byla k vidění v čestné lóži v hledišti) sice vyhrála Wimbledon hned devětkrát, ovšem ta, jak známo, z komunistického Československa emigrovala v roce 1975, a prvního wimbledonského triumfu dosáhla až v roce 1978, kdy už žila v USA. Wimbledonské finále rovněž v minulosti hrály české tenistky Věra Suková, dvakrát Hana Mandlíková a před dvěma lety i Karolína Plíšková, těm se však poslední krůček k slavnému vítězství a zapsání mezi wimbledonské legendy udělat nepodařilo.

Co říci k letošní vítězce? Je první tenistkou v historii, která tento slavný turnaj vyhrála jakožto nenasazená hráčka (před Wimbledonem figurovala na žebříčku WTA až na 42. místě). Ovšem ten, kdo sleduje tenis pravidelně, dost možná věřil tomu, že pokud bude této sympatické rodačce ze Sokolova sloužit zdraví, tak to jednou může dotáhnout hodně daleko. Ostatně, Vondroušová již před čtyřmi lety hrála finále Roland Garros a na olympiádě v Tokiu v roce 2021 vybojovala ve dvouhře pro Českou republiku stříbrnou medaili (přestože ji před olympiádou řada lidí u nás kritizovala za to, že neuvolnila své místo tehdy na žebříčku výše postavené Karolíně Muchové).

Markéta tehdy kromě velké bojovnosti prokázala i mentální odolnost, a ta byla nejspíš klíčem i k jejímu letošnímu wimbledonskému triumfu. Když například vezmeme její poslední tři zápasy: ve čtvrtfinále proti Američance Pegulaové dokázala otočit v rozhodujícím setu ze stavu 1:4 na 6:4, v semifinále proti Ukrajince Svitolinové sice trochu znervózněla, když za stavu 6:3 4:0 nevyužila při svém podání hned několik gambolů, ovšem v rozhodující fázi se opět dokázala vzchopit, a i ve finále proti Tunisance Uns Jabeurové, která se mohla stát první africkou vítězkou v historii Wimbledonu, prokázala ve všech rozhodujících fázích zápasu více klidu na raketě než její soupeřka.

Především proto nenašla Markéta Vondroušová na letošním Wimbledonu žádnou přemožitelku, a její úspěch je o to cennější, že letos na londýnských travnatých dvorcích nechyběla žádná významná hráčka z důvodu zranění, ani například z důvodů politických (tak, jak tomu bylo v loňském roce, kdy z důvodu ruské agrese na Ukrajině pořadatelé neumožnili start ruským ani běloruským tenistům). Buďme proto na českou wimbledonskou vítězku právem hrdi.