Když se dělá šmíra

Před několika lety zkrachovala i ta stavební firma a benzínka se dostala do rukou dalšímu majiteli. Takovému místnímu benzínovému králi, který podobných čerpaček vlastní celou řadu, umí benzín nakupovat i prodávat a byznys mu jen kvete. Ten se rozhodl, že se mu ta benzínka se svojí strategickou polohou fakt vyhovuje a pustil se tam do velkorysé rekonstrukce. Ubytovně dal slušný standart, že se člověk nemusí štítit tam přespat, zrekonstruoval čerpací stojany, vylepšil myčku, udělal pro restauraci moderní kuchyň plnou nerezu, prostor pro hosty byl luxusně upraven a vybaven, udělali tam krásné záchody. Venku pak udělali hřiště pro děti, pěkné posezení, gril na opečení celého vola, udírnu, trampolínu, prostě z toho byla krásná hospůdka na dobrém místě, kam stálo za to jít na pivo i s dětmi, protože se tam vyřádily.

Majitel tam nasypal nějaké desítky milionů, aby takový pěkný lokál vznikl. Nešetřil na ničem, ale… nebyl ochoten pořádně zaplatit personál. Za peníze, které nabízel, tam šli jen naprostí lemplové. Na pivo se čekalo půl hodiny, objednávky jídla třeba vůbec nedorazily do kuchyně, obsluha protivná… nejprve tam bývalo plno, pak už tam lidi zašli jen příležitostně a pak už vůbec. To je také banálně běžná věc – český podnikatel má spoustu peněz na investice, ale není ochoten dát zlomek toho na pořádného zaměstnance, který by mu zajistil, aby se ty investice vůbec vrátily. Dneska už restaurace nefunguje, všechno to krásné vybavení za mnoho milionů leží bez užitku a my všichni chodíme dál do staré knajpy, ale tamní vrchní kmitá tak, že člověk ještě nedosedne a už má pivo na stole. Pan benzínkový král neměl milion na slušný personál a tím si spolehlivě zařídil, aby investice v desítkách milionů šla do kytek.

Proč to všechno píšu…

Včera jsem přečetl bombastický titulek na Novinkách: „Rusové potvrdili novou fázi bojů, chtějí sevřít Ukrajince do kleští“. Ano, to co tady probíráme už skoro měsíc, o čem mluví celá proruská propaganda, co probíráme horem, dolem, zleva zprava, toho si konečně všimli i naši pravdomluvní novináři. Stejně tak tady už měsíc řešíme, jak asi bude vypadat ruská strategie. Všichni koukáme na mapy, porovnáváme rozdíly mezi ruskou a ukrajinskou verzí, řešíme, jestli to ruské obkličování ukrajinských sil na Donbase není příliš okaté, přemýšlíme, zda se někde jinde neodehraje ještě něco jiného… a po měsíci, kdy se fronta významně nepohnula, kdy si o ruských záměrech vlastně cvrlikali i vrabci na střeše, tak na Novinkách s tím přijdou jako se sólokaprem.

Jasně, já vím, že oni prostě jen přeloží zprávy, které jim pošlou ukrajinská média, kterým zase zprávy pošle ukrajinský generální štáb a Zelenského twitter. To je podle dnešních novinářských měřítek ta pravda – přetisknout cokoliv, co tvrdí Ukrajinci a pak dát na konce článku větičku, že informace nebylo možné nezávisle ověřit.

Jsem asi naivní, ale já si vždycky představoval, jak se v té redakci ti novináři sejdou a proberou spolu to, co nám servírují. Že si udělají nějaký vlastní úsudek, nebo alespoň nějaký šéfredaktor, korektor nebo cenzor alespoň bdí nad tím, aby to celé nebyla úplná pitomost. Že tam mají nějakého vojenského analytika, který zabrání tomu, aby dali do článku fotku Točky z Kramatorsku a pod to napsali, že je zcela jasné, že jde o Iskander. Podotýkám, že nejsem žádný vojenský vzdělanec, jen čtu více zdrojů. Jsem obyčejný čtenář konzument.

Vždycky jsem si myslel, že tam mají nějaké lidi, kteří podobně jako my už dlouho napjatě vyhlížejí, co se na té východní Ukrajině stane. Já vím, že jsem opravdu hodně naivní, ale čekal bych, když může Lukačevič darovat Ukrajině sto mega na zbraně, tak by mohl obětovat nějakou část této sumičky, aby tam na východ poslal nějakého pořádného novinářského úderníka, jako třeba Míru Karase, který vždycky věděl, jak má informovat a jak musí jeho reportáže vyznít, ale alespoň se postavil před kameru v blembáku a za ním stoupal kouř z bitevního pole, takže to alespoň vypadalo, že mluví pravdu.  Tak jako bych myslel, že na východní Ukrajině už bude někdo nachystaný, kdo se ve včerejší noci postaví do záře těch světlic a který se nechá z bezpečné dálky ozařovat stopovkami střel a řekne nám, že dlouho připravovaná bitva právě začala a Ukrajina v ní slavně zvítězí, což bude doprovozeno spoustou obrázků, jak se chrabří Ukrajinci chystají natrhnout rusákům prdel a zároveň se postarají, aby se nikde v záběru neobjevilo, jak mají úkáčka na uniformách znaky SS Galizien.

Ale ono ne. Ono to vypadá, že šéfredaktor se včera dozvěděl, že Rusové chtějí obklíčit jádro ukrajinských sil a je to pro něj úplná novinka. Proto mohou překvapeně psát o něčem, co tady vidíme už dlouho. Samozřejmě nikoho z nich ani nenapadne přemýšlet třeba o tom, že Rusové v posledních třech týdnech v podstatě dělali všechno pro to, aby na toto bojiště Ukrajinci přesunuli co nejvíc sil. Nikdo se ani nepokusí položit zasvěcené otázky nějakému bývalému plukovníkovi naší slavné armády a zeptat se ho, co to vlastně znamená.

Oni jsou tam zřejmě rádi, aby alespoň stíhali ten správný narativ. A ani to nedělají pořádně, protože skoro denně ukazují, že píší o něčem, o čem nemají ani ánung. Zdá se, že se vysílí grafickou úpravou, jazykovou korekturou  a na nějaké přemýšlení už nezbývá ani čas, ani síla a zřejmě ani peníze. Úplně vidím našeho majitele benzínky, jak denně kouká do účtů a snaží se s z nich vyčíst, proč mu ten restaurační byznys nejde…

Ono je to totiž podobné jako s tou vidlákovskou hospodou. Lukačevič má prachy, aby Zelenskému poslal sto milionů na zbraně. Má prachy, aby udělal redakci, marketing, aby z toho lezly hezké barevné fotky, aby se to propojilo na různé tiskové agentury, ba dokonce i na kamery a vlastní televizní studio má peníze. Ale je to jen další banální český kapitalista, protože na lidi prachy nemá. Proto jeho redaktoři vidí Iskander místo Točky, jeho novináři umí zplodit aktivistický komentář, ale neumějí si ani udržet kontinuitu toho, co vlastně říkají. To se pak člověk nediví, že si lidi hledají informace jinde. Je to jako s jeho personálem. Já jako host neumím nosit kafe bez rozbryndání a neumím točit pivo, ale nemusím být odborník, abych viděl, že servírka dělá pomalu a dává pod míru. Nemusím být odborník, abych rozpoznal, že mě obsluhuje další amatér. Diváci a čtenáři to takhle vidí i u Lukačeviče – prostě jim servíruje šmíru.

Před třiceti roky by to tolik nevadilo, ale dneska, kdy má každý v mobilu řadu sociálních sítí, kdy existují stovky blogerů, dneska to mají páni redaktoři těžké. Se svojí blbostí jsou konfrontováni v reálném čase. A čím blbější věc napíší, tím rychleji se zjistí, že jim to nikdo nevěří.

Samozřejmě že nikoho ani nenapadne prostě angažovat šikovné a schopné lidi. Zřejmě to ani nejde, protože myslící, schopný a inteligentní novinář by neudržel ten jejich narativ. Brzy by přišel se spoustou nesrovnalostí a bezvýhradná podpora Ukrajině by se po pár týdnech rozdrobila v banderovských plakátech, vytetovaných hákenkrojcech a provokativních otázkách, kde se najednou vzali civilisté uprostřed Azovstalu, když jde o průmyslový podnik a po celý měsíc obléhání o nich nepadla ani zmínka. Inteligentní novinář by si třeba mohl pomyslet, že je tam hrdinní ukrajinští obránci natahali jako živé štíty a hledal by na takovou otázku odpověď. Nebo by se takový inteligentnější novinář mohl zamýšlet nad tím, jak to vlastně mají v Rusku – je tam demokracie? Sankcemi přece trestáme celý ruský lid… když za tuto válku může ruský lid, tak je tam demokracie. Nebo je to jinak? Je tam u moci diktátor? Proč teda trestáme ruský lid, který úpí pod knutou tyrana, aby úpěl ještě víc? Proč netrestáme výběrově tyrana, aby nás ruský lid naopak miloval?

Proto má Lukačevič v redakci jednoho debila vedle druhého. Protože i celkem malý záblesk inteligence by tu dialektiku nevydržel. S nemyslícími debily je snadné udržet narativ, ale ono se to projevuje na kvalitě. Sice má naprostou jednotu v názorech, má spoustu peněz pro podporu tohoto názoru, ale nemá nikoho, kdo by ho uměl obhájit a kdo by uměl přijít s argumenty. Nemá nikoho, kdo by tu propagandu prostě uměl. Poptávka po informacích je velká, takže někdo vždycky konzumuje, ale narváno nemá. Stará zakouřená hospoda je prostě lepší než restaurace s polstrovanými sedačkami a konvektomatem v kuchyni.  Konkurence se to jmenuje, pane miliardáři.

A protože v konkurenci Lukačevič obstát neumí, tak musí volat po mazání, blokování, kriminalizování a tak dále. Ale ono mu to tak úplně nepomůže… Pokud jsou jeho redaktoři tak neschopní, že lidé raději chodí do zaplivaných knajp, protože je tam lépe, tak to žádný Urválek Stříž nenapraví. Když nám naše mééédia vyrábějí aušus, tak je i parta amatérů schopná konkurence, i když nemají nic z toho, co má k dispozici miliardářský web. Jeden fejsbůkový Pavel Cimbál je schopen po večerech dodat použitelnější matroš než celé Seznam Zprávy. Ba dokonce i ten Hájkův protiproud, který já osobně považuju za hrozný bláblolweb, je vedle Seznamu tak nějak stravitelný.