Aby byla veřejnost připravená

Zajisté jste všichni zaznamenali video z města Buča na Ukrajině, odkud se stáhli Rusové. Přesně takhle to ruská armáda totiž vždycky dělá – stáhne se a ponechá všude důkazy svého bezuzdného řádění. Nechá na ulici civilisty, nechá odkrytý hromadný hrob, prostě na závěr své měsíční okupace postřílejí civilisty a nechají je na zemi jen tak. Asi jako varování. To přece známe ze Sýrie, tam také vždycky těsně předtím, než Asadova vojska vyhrála, tak použili ještě chemické zbraně proti civilistům z čiré pomstychtivosti i když to už nemělo vojensky žádný smysl. Rusové to takhle dělají. Vždycky když u nás chtějí vyhrát tendr na stavbu reaktoru, tak vyhazují do povětří muniční sklady. Vždycky když dodělají do Německa nějaký plynovod, tak začnou bezdůvodně vyhrožovat zemím okolo sebe. Takže bychom se neměli divit, že přesně takhle je to i v Buče. Takhle nám to naše mééédia předkládají k uvěření – Rusové prostě nejsou lidi, páchají válečné zločiny, postřílejí civilisty přímo na ulici, vůbec se neobtěžují zamaskováním stop svých zločinů a vše připraví pro ukrajinské kameramany.

Co na tom, že existuje video bučského starosty, jak se raduje, že ve městě už není jediný ruský okupant a z té radosti vůbec nezmíní mrtvoly na ulicích ani hromadný hrob. Je úplně jedno, jestli se toho chopí nějaké warfakes servery a budou to vyvracet. Je úplně jedno, jestli se to bude vyšetřovat, je úplně jedno, jestli to tam v Buče takto vypadalo přirozeně a nebo tomu někdo pomohl. Důležitý je okamžitý dojem, protože za pár dní se bude mluvit o epické bitvě tam na Donbase. Tohle video z Buči je pro nás – veřejnost tady na Západě. Takových videí ještě bude velké množství a budou ještě srdceryvnější.

My tady totiž musíme vědět, proč budeme strádat. Je zapotřebí, aby veřejnost vyvinula tlak na váhající politiky a odmítavé průmyslníky, co nechtějí zabřednout ještě hlouběji do ekonomického průseru. Je zapotřebí, aby veřejnost tleskala zavření ropy i plynu. Nesmí se to dělat proti vůli lidu. Lid musí reagovat odhodlaně, musí být připraven nést oběti. Je zapotřebí mít argumenty pro ty, kteří nás od ruských energií (a železné rudy a uhlí a dřeva a neonu a pšenice… atd, atd) odstřihnou. Všichni ti Fialové, Pekarové, Jurečkové i Rakušani potřebují v případě nesouhlasu ukázat na Buču a vysvětlit nám, že tam se umírá a my se máme jen trochu omezit. Pro takto obrovský úkol je nutno použít všechny dostupné prostředky, i kdyby mrtví ani mrtví nebyli.

V klidu… o nás to stejně nebude. My z Ruska žádné energie neodebíráme. My s Ruskem žádné smlouvy nemáme. My kupujeme od Němců nebo Slováků nebo Rakušanů nebo Poláků. Ti kupují z Ruska. My prostě jen nějak dopadneme. Naše veřejnost může tlačit kterýmkoliv směrem, ale nebude to mít význam. Je mnohem důležitější, co záběry z Buči udělají s veřejnosti v Německu. Sedmnáctý Bundesland v roli Dojče Hinterhóf vždycky jedná podle Berlína. Ale až budete nespokojení s cenou chleba a výší úvěru na hypotéce, tak Buča bude jedním z nejčastějších argumentů, proč můžete být rádi, že přijde jenom exekutor – může totiž přijít Rusák.

Přátelé… jaké máte dovednosti? Co umíte opravdu svýma rukama? Ona nám ta globalizace fakt končí, víme? Za chvíli zjistíme, že surovinami oplývající diktátorská země je na tom líp než vyspělými technologiemi oplývající Evropa, která nemá prakticky žádný obor kompletní a závisí právě na těch surovinách. Ano, máme tu globální trh a suroviny se těží nejen v Rusku. Ale jak se ukazuje, v Rusku se toho těží o dost víc, než by si Lipavský myslel.

Co umíte, aniž byste k tomu potřebovali hromadu moderních hraček, které to de facto dělají za vás? Kdo z vás se umí uživit nářadím, které může sbalit do jedné tašky a jít s ním někam dělat? Kdo z vás může svůj byt či dům proměnit v dílnu, kdo z vás umí obdělat záhumenek a kdo z vás je schopen uskladnit potraviny?

Přes všechny hlasité proklamace o malých podnikatelích a podpoře řemesel, ve skutečnosti se všechno zásadní dělá v obrovských továrnách. My všichni už dávno jen skládáme finální výrobek z unifikovaných komponent, které chrlí obrovské závody. I ten malý zemědělec udělá houby bez traktoru, na kterém se podílela půlka planety jehož některé díly oběhly svět třikrát.

A teď se to začíná lámat.

Na začátku jsem se modlil za mír. Teď už se modlím za všechny, kteří teď musejí improvizovat, aby jejich podniky ještě fungovaly. Já se fakt strachuju o Babiše, aby udržel svoje chemičky, aby udržel zemědělské zásobování, aby udržel svoje potravinářské provozy. Strachuju se i o Madetu i Scheniderův masokombinát. Strachuju se, jestli vůbec budeme schopni usušit úrodu, jestli pojede nějaké automotive, jestli se vůbec bude dát u nás něco dělat. Protože jinak budeme brzy masově propouštěni. Přeju úspěch všem těm nenáviděným oligarchům, aby sem ještě vůbec dostali plyn za rozumnou cenu a aby udrželi dodavatelské řetězce. Strachuju se za Slovnaft, Kralupol i Litvínov. Fakt se strachuju za všechny české miliardáře, aby to nějak zvládli, protože pokud to nezvládnou, vezme nás jejich krach všechny sebou.

Pokud se jim to nepodaří, tak zjistíme, jaké to je, se živit sami. Opravdu se ukáže, co u nás dokážou malí chovatelé i zemědělci, kteří jsou teď protěžovaní, ale v minulých letech nikdy nedodali ani gram levného masa či pecen levného chleba.

Sakra, uvědomuje si tady někdo, že nejde jen o ruské suroviny, ale že takřka všechno se vyrábí v Asii? My to tu jen kompletujeme a projektujeme. Výroba probíhá především v zemích, které s námi soupeří a nemohou se dočkat, až skončíme na smetišti dějin. Ano, i USA se na to těší. Sakra, to bude prachů.

Podle mě je naše budoucnost zase jednou úplně na začátku. Začneme rukama. První se vzpamatují ti, co doopravdy něco umí. Co to něco umí od začátku do konce. Pracuje se na tom, abychom tu globalizaci definitivně ukončili. Abychom se odstřihli od větší části světa a abychom tomu tleskali a měli z toho radost. Tedy alespoň v první chvíli. Každý den můžete vidět v televizi záběry, které přesně tohle mají umožnit. Aby se veřejnost nebála a souhlasila s nevratnými kroky.

To je také jediný účel naší vlády, ač si to neuvědomuje. Oni mají za úkol udělat spoustu věcí, co nepůjdou vrátit. Mají to udělat teď, dokud jsme všichni otřeseni válečnými obrázky. Co se stane pak, to už je jedno. Na Fialovi nezáleží. Ten může být klidně odejít, případně něco horšího. Ale i kdyby ho lůza vláčela ulicemi a slavnostně ho gilotinovala před katedrálou Svatého Víta, tak už bude pozdě. Nikdo už nevezme zpátky obchody navázané jinam. Nikdo nám nedá energii, když ji Rusko mezitím za obrovských nákladů nasměruje do Číny. Nikdo už znovu nerozjede zhaslé vysoké pece.

Budoucnost se dělá teď. Rozhodnutími dneška. Všechno ostatní už bude jen napravování škod, které si dneska ještě nedovedeme představit.