20.1.2022
Kategorie: Společnost

President zmínil nenažranost soudců

Sdílejte článek:

JIŘÍ FIALA

Kterou sám pomohl vypěstovat.

Chtělo by se říci : Co sis zasil, to taky sklízíš.

Kolik soudců – a zejména Ústavního soudu – je tam hlavně díky němu, protože to byli jeho kámoši, nebo prostě patřili do jeho mocenské bandy ?!

President by měl dodat, proč vlastně jmenuje nové soudce, když ti stávající jsou jednak nenažraní, jednak – a to hlavně – jich je na počet obyvatel 3x více než ve srovnatelných evropských zemích, přitom jejich výkonnost stále klesá a dalo by se bez přehánění říci, že mnozí se kopou nudou do zadku už celá léta.

Padá počet nově napadlých případů jak civilních, tak trestních, klesá, nemluvě o tom, že více než polovinu těchto kauz si justice uměle vytváří sama a ve zdravé fungujícím státě by vůbec nemohly vzniknout.

President, když už je vzácně tak moudrý, by měl k A dodat taky B.  A tím je, že kdo je nenažraný, obvykle nechápe abstraktní pojmy. Je to přízemní hovnivál, schraňovač majetku, hrabivec, co pro něj jedinou uznatelnou hodnotou jsou peníze. Podle nich cení lidi kolem sebe i sebe samotného. Jinými slovy : I člověk se sebe větším talentem, vědomostmi, seberyzejším charakterem, sebelepšími dovednostmi – je pro něj zhola bezcenný, pokud nemá peníze.

Podotýkám, že spravedlnost – je abstraktní pojem.

Naplňování tohoto pojmu svěřit  nenažrancům znamená vědomě a cíleně na spravedlnost resignovat a smířit se s tím, že spravedlnost napříště bude to, co si zaplatí ti nejbohatší, zákon nezákon.

Netřeba dodávat, že hrabivost (či nenažranost) – a nezávislost (či neovlivnitelnost) jsou pojmy, které se vzájemně vylučují. Protože kdo je nenažraný, nebude nezávislý nikdy, byť by měl plat (či majetek) naprosto jakýkoliv, včetně majetku královského.

Signalisuje to také, z jakých vrstev tito lidé asi pocházejí, protože hrabivost byla a je průvodním znakem především těch, kteří si chtěli za života nahrabat co nejvíc – lhostejno v jakém režimu, jakou prací, případně bez práce – loupením a krádežemi.

Hrabivost signalisuje prodejnou spodinu, schopnou za koblihu prodat vlastní matku, nebo aspoň volební hlas, pokud je k tomu příležitost. Spodinu čistě materiální a materialistickou, neschopnou abstraktních úvah, citů, natož respektu k abstraktním, nehmatatelným hodnotám.

Materiální lidé se konec konců nejvíce blíží zvířatům – ta jsou také spokojena, pokud dostanou plný žlab a občas nějaký ten výběh – abstraktních potřeb (jako krása, radost z poctivé práce a jejích výsledků) nemajíce.

A opět – spravedlnost –  JE  – abstraktním pojmem. Nedá se ani sníst, ani zabalit, ani osahat.

Pro primitiva – neuchopitelné fluidum. Asi jako duše.

Pro civilizovaného člověka – nejzákladnější, byť abstraktní – potřeba. Protože bez spravedlnosti nelze spokojeně a poctivě žít. Což pro slušné lidi znamená, že pak, v podmínkách, kde spravedlnost schází, nelze žít vůbec.

Soudci – ti současní, čeští – jsou Zemanovou vizitkou. A věrným obrazem. To on tady byl léta předsedou vlády, a poté další léta presidentem. Jediné, co ho kdy zajímalo – a co také jedině uměl – byly zákulisní čachry  o jednotlivé posty, především s lidmi, poznamenanými předchozím režimem, či z něj vycházejícími.

Takoví lidé byli ve státním aparátu všude, pro Zemana prostředí – jako ryba ve vodě. Byli a jsou to JEHO  lidé. Lidé amorálního ožraly, obráceného na Východ.

Od těch opravdu nikdy nic jiného než hrabivost a nenažranost nelze čekat.

Bude proto obrovskou, hérakleitovskou prací, od nich stát očistit.

O tom Zeman raději mlčí. Mluvil by totiž – hlavně o sobě.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 3,59 out of 5)
Loading...