Politicky nekorektní Vánoce

Vánoce byly a jsou trnem v oku každému režimu, který hledá nebe na zemi. Vzpomeňme jen na Dědu Mráze, kterého nezapomenutelným způsobem ztělesnil Antonín Zápotocký, když na Štědrý večer L. P. 1952 pronesl do éteru tato slova: „Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti.Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy, nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky…“

Útok na Vánoce však nešel jen Východu. Také na Západě, kde křesťanské tradice navzdory sekularizačnímu úsilí části poválečných elit stále ještě přetrvávaly nejen za zdmi kostelů, domů či bytů, ale i ve veřejném prostoru, jsme v posledních desetiletích svědky snah o plné zesvětštění oslavy vánočních svátků. Žádné betlémy na náměstích, když už vánoční hudba, tak něco na způsob naší Purpury a na pohledech místo Merry Christmas jen Happy Season. To aby se nedotkli citů lidí z jiných kultur, zvláště pak těch, které si sami přivedli svojí sebevražednou migrační politikou.

O to více potěšilo – možná i překvapilo – že když socialistická eurokomisařka pro rovnost Helena Dalliová před pár týdny vyzvala zhruba 32 tisíc zaměstnanců Evropské komise, aby v úřadě nepoužívali slovo Vánoce, vyvolalo to nemalé rozpaky. Navzdory tvrzení některých médií však tato soudružka z kdysi katolické Malty svůj politicky korektní dokument, v němž na smetiště dějin neměly být vykázány pouze Vánoce, nestáhla. Pouze na svém twitteru uvedla, že „byly vzneseny obavy ohledně některých příkladů uvedených v pokynech pro inkluzivní komunikaci, na kterých se, jak je u těchto pokynů obvyklé, pracuje. Těmito obavami se zabýváme s cílem vyřešit je v aktualizované verzi pokynů.“ Co nejde silou, půjde nejspíš ještě větší silou.

V posledních dvou letech jsou však Vánoce bombardovány i z jiných pozic, než komerčních, ateistických či multikulturních. Navíc ideologií, která je o to zákeřnější, že se navenek tváří dobrotivě. Razí sanitární apel, že ke společné oslavě Kristova narození v širším rodinném kruhu je třeba vzájemně se prokázat bezinfekčností. A pokud možno se neobjímat a nelíbat, stačí jen ťukes loktem a pak si držet (a)sociální distanc. A jakmile se babička přiblíží na víc než dva metry, šup s respirátorem na hubu. Tak nějak zněla výzva již bohudíky bývalého ministra nemocnictví Adama Vojtěcha.

Zdánlivě lidumilný („jde nám o vaše zdraví!“) covidismus vede k tomu, že jeho oběť již na lidi kolem sebe nepohlíží jako na svoje bližní, ale jako na zdroj možného ohrožení. Co to s některými lidmi dělá, se můžeme dnes a denně přesvědčovat, chodíme-li po světě – tak jako ještě před dvěma lety – bez náhubku. Těch křivých pohledů…

Rád bych všem, kteří této nelidské a hluboce nekřesťanské ideologii podléhají, připomenul, že se Bůh nestal člověkem, aby si od náš držel dištanc. Má-li se o Štědrém večeru narodit i v našich srdcích, budeme muset tu duševní karanténu, do níž jsme se nechali zavřít, okamžitě opustit.