Letos by to šlo

Pamatujete, z dnešního pohledu je je to vlastně “strašně dávno”, když si naši rakouští bratři zvolili Jorga Haidera s takovými preferencemi, že se tento “nácek” mohl stát rakouským premiérem? Pamatujete si tehdejší mediální řev i pokřik všech ó Velkých komisařů v EU, že tohle by teda nešlo, že lidská práva, evropské hodnoty… a ono to fakt nešlo, Haider si musel nechat zajít chuť a po čase se pro jistotou zabil v autě? 

Tehdy ještě měla Brusel dost sil na to, vnucovat svojí vůli zcela jasně a nekompromisně. Tehdy se i Maďaři i Poláci (a vlastně i Britové) museli celkem kroutit a dávat si velký pozor, co řeknou a jak budou dosahovat svých cílů. Na svojí budoucnost se všichni ti Orbáni a Kaczynští museli chystat velmi velmi pozorně. 

Pak Británie vystoupila z EU, Polsko začalo zakazovat homosexuály i potraty, Maďaři si zvolili Orbána, Rakušani si zvolili Kurze, u nás vyhrál Babiš. Začalo se to mlít v Itálii i ve Francii… a i když se na Slovensku stala prezidentkou Čaputová a u nás se premiérem stane Fiala, i když byl Kurz nakonec odejít a celá jeho partaj se teď skládá jako domeček z karet, i přes tato bruselská vítězství to zase vyskakuje jinde.

Poláci jsou silnější než kdy jindy a nějaký spor o Turow mají zcela u zádele.  Ve Francii by se reálně mohl stát prezidentem kandidát, který mluví jako Le Pennová, ale je asi jenom stokrát chytřejší a vzdělanější… a umí líp mluvit. V té nejvíc západní Evropě si demonstrují tisíce lidí proti covidovým opatřením, policie nasazuje vodní děla. A i v těch zemích, kde to teď vypadá na vítězství pravdy a lásky, tak tam ta opozice nikam nezmizela. Ta síla, která dala Babišovi 72 poslanců, ta tady pořád je. Nikam taky nezmizel ten milion propadlých hlasů. Na Slovensku Čaputová také nevládne nijak v klidu a v poslední době tam jejich vlády dělají taktiku KDD – každý den dobrý. 

Zkrátka a dobře, jakmile někde pravda a láska poháněná médii zvítězí, odstaví Salviniho, vypořádá se s Kurzem, Babišem i Ficem, zase to vyskočí jinde. Připomíná mi to americký boj proti terorismu. Ani největší vojenská velmoc už neměla síly na to, aby bojovala proti všem. Jakmile někde zvítězili, rozsypalo se to zase jinde.

Mimochodem – to byla úspěšná taktika První světové války, jen jim trvalo, než na to přišli – útočit dokud to šlo, jak nepřítel přesunul zálohy, útok zastavit a začít s novým útokem zase někde jinde. 

Prostě začíná být vidět, že  Brusel i všichni ti velcí evropští potentáti už nestíhají všechno. Sotva napřou své mediální a neziskovkářské síly proti jednomu problému, tak ho sice třeba s vypětím sil zdolají, ale vzápětí se objeví jiný problém. Zpravidla o něco větší, silnější a zkušenější o neúspěchy svých kolegů. Co jiného je Lukašenko a jeho migrační pozvánka? 

Já nevím, jestli Eric Zemmour vyhraje ve Francii volby. Ani nevím, jestli obhájí Orbán. Ale vím zcela jistě, že hlasy a podpora ani pro jednoho z nich hned tak nezmizí. Nezmizí ani protibruselské nálady u nás a nezmizí znechucení nad Čaputovou. A i když mají demobloky opravdu hodně sil i prostředků, všechno už nezdolají. Alternativa v celé Evropě je teď pořád ještě trochu jako Fidel na začátku. Taková partyzánština plná idealistů i hlupáků, snílků i romantiků, ale už se mezi nimi objevují i osobnosti, které jsou schopné vytyčit nějaké obecněji platné principy. A už je nelze potlačit všechny dohromady. Je možné si držet velkou a silnou mediálně neziskovkářskou armádu a opravdu nikdo nemá sílu na přímý útok proti ní, ale už je možné ji na periferiích přepadávat a lokálně vítězit. 

Říkám to správně?  Nebo jsem úplně mimo? Jasně, lídři a mluvčí jsou odstraňováni, ale to podhoubí narůstá. Pro Bruselské je nutné vynakládat stále více sil, aby si ubránili alespoň to hlavní. A musejí se smířit s tím, že všechno naráz mít nemohou. Ano, jsou schopni ještě silných protiútoků, které jsou opravdu drtivé – viz kompro na Babiše ohledně jeho francouzských nemovitostí, nebo kompro na Kurze, že si zaplatil zmanipulovaný průzkum (a předtím se domlouval s Rusy),  ale plošně už si svoje ojroúzemí nepokryjí. 

Já si myslím, že není náhoda, že právě teď se pokoušejí zavádět velkého bratra. Že se pokoušejí dalšími (a mnohem dražšími) prostředky nějak ubránit. Pokud nejsou tam v Bruseli už úplně a totálně mimo, tak prostě musejí vidět, jak se jim to drolí. Není divu, že jsou ochotnější ke stále otevřenější konfrontaci a stále méně jim jde o zachování tváře a demokratických pravidel. 

Proč to všechno píšu… 

Jestli je čas zachránit se nějakou pořádnou válkou, tak je to teď. Teď je situace ještě relativně příznivá. Zbavili se celé řady problematických lokálních vládců a nastolili celkem výhodné proevropské podmínky.  Zemmour ještě nevyhrál, Orbán ještě neobhájil a Poláci nemají rádi Rusko…  No jestli dělat válku, tak teď.  Spustit to, zakonzervovat současné podmínky, nastolit výjimečný stav, omezit demokracii pod záminkou konfliktu. 

A spustit ho je strašně jednoduché – stačí překročit nějakou tu Ruskem vytyčenou červenou čáru. Ukrajina má v bojových pozicích polovinu armády. Stačí začít znovu plánovat nějakou základnu NATO v blízkosti Donbasu. Z ojropolitického hlediska má případná větší válka na Ukrajině samá plus. A oni tam v Bruseli  už dávno nekoukají na ekonomické aspekty. Zakázali si vidět, že energovody vedou z východu na západ a ne naopak. Zakázali si vidět tu deindustrializaci. Zakázali si uvažovat o chybějících ocelárnách. 

Ale zato vidí, jak jim hrozí Zemmour, že se u nás Fiala brzy znemožní a Čaputová už se znemožnila na Slovensku. Vidí, že Orbán má podporu, že i v Itálii zřejmě nevyhrají jejich hoši. Vidí, že za rok či dva budou mít zase plnou Evropu odpůrců silnějších než kdy dřív. A i když v čele nebude Babiš nebo Salvini, najdou se jiní. Ta podpora ve společnosti už prostě je a rozhodně neklesá. S každou fakturou za drahý plyn a s každým útokem nožem, který samozřejmě s ničím a nikým nesouvisí, klesá Bruselským podpora. 

Samozřejmě to velmi snadno navléknou, aby Rusko bylo agresorem. To Ukrajina si přece jen chce vzít svoje vzbouřenecké regiony. Rusko nikdy nedopustí, aby se válčilo na ruském území. Bude to na Ukrajině. Tohle se dá mediálně zvládnout. Stejně tak se dá mediálně zvládnout výjimečný stav u nás, protože Rusko přece útočí už skoro na EU… Zákony o výjimečném stavu jsou aktualizované, připravené a vsadím se, že je v nich hodně nových kliček, které by nás ani nenapadly. 

Já to vidím tak, že letos jsou pro případnou válku s Ruskem ty nejlepší podmínky. Ne, nemusí jít o světový konflikt. Stačí aby to na Ukrajině jelo pořádně. Stačí aby nestačilo pár zelených mužíčků, aby se toho musely zúčastnit tanky a stíhačky. Aby do měst musely padat bomby a aby se dalo fotit lidi rozmáznuté výbuchem. Stačí aby Putin neměl na vybranou a toho se dosáhnout dá. Bratři Amíci rádi pomohou, ti by byli nejšťastnější, kdyby se EU ujala nějaké menší války, aby Rusko nemělo čas sílit a oni se mohli soustředit na Čínu. I úvěry by určitě dodali, i válečný materiál by dodali. Ideální stav – Evropa by svojí válkou s Ruskem zaplatila Amíkům válku s Čínou…

Když se v poslední době dívám na mapky ukrajinského a ruského rozmístění sil, tak mám pocit, že se tu Rusům vysloveně nabízí, aby udělali takový opak operace Zittadelle – aby prostě vzali ukrajinskou armádu do kleští a zničili ji jedním úderem. Na jedné straně provokace, stavby základen, dodávky vojenského materiálu a na straně druhé královská nabídka zbavit se nepříjemného souseda jednou provždy. Na nějaké Ukrajince sere pes… 

Prostě pokud se mají evropské problémy řešit válkou, tak letos pro to jsou úplně ideální podmínky. Dneska je výročí Pearl Harboru… mám tak trochu dojem, že my v Evropě v poslední době probouzíme spícího medvěda. Z podobných důvodů jako to dělali Japonci. A s podobným výsledkem.