Můžeme si tu demokracii vůbec dovolit?

Ještě že jsme Češi… v posledních týdnech to tu začíná vypadat jako občanská válka. Naštěstí jsme národ Švejků a tak je to občanská válka hlavně na hubě.  Ale když se podíváte jak se všechna ta rétorika vyhrocuje, tak už prostě nejsme jeden národ. Dokonce už asi nejsme ani národy dva. Jeden městský a druhý vesnický. V posledním roce se vynořilo tolik dělících rovin, že z toho všichni ti globální prediktoři musejí být přímo nadšení.

Ale to by pořád ještě šlo. Prostě tu probíhá poněkud vyhrocená diskuse, zaujímají se postoje (pouze postoje – nikdo ve skutečnosti nestojí), argument stíhá argument, nadávka stíhá nadávku, vyhrožuje se, hrotí se to, dávají se bany, cenzuruje se ostošest, zapojuje se umělá inteligence, aby mazala a mazala, lidi se na sociálních sítích udávají… naštěstí ti mladí a bojovní sedí u počítačů místo aby s pochodněmi a s Horst Wessel Lied na rtech dělali bordel v ulicích. Pořád platí, že největší demonstrace svolal Mikuláš Minář a všichni ti Chcíplí psi a podobně jsou proti Michprdům čajíček a k revolučnímu nadšení či revoluční nasranosti jsme se ještě ani vzdáleně nepřiblížili.

Mě vidlácky příliš neznepokojuje to, že si tu po sobě střílíme argumentačními kalibry. Vlastně se ani neděsím té dnešní rétoriky plné koncentráků, apartheidů,  iluminátů, ale také hloupých venkovanů, ruských trollů, zmanipulovaných pitomců a podobně. Tohle tu podle mě bylo pořád. Jen dneska máme mnohem lepší nástroje na vynášení ven. Před třiceti roky bych byl známý možná ve Vidlákově, protože bych si pouštěl hubu na špacír v hospodě a možná bych to se svými názory dotáhl do místního zastupitelstva. Dneska díky internetu a fejsbůku jsem v této zemi známý v podstatě každému, kdo má podobné názory jako já. Naše hospody se prostě jen značně zvětšily a i my malí jsme schopní mluvit k hodně velkému publiku aniž by to někdo mohl účinně zarazit.

Mě mnohem víc znepokojuje, že všechny tyhle naše řečičky vlastně úplně hladce fungují. Že je nic nekoriguje. Že vyřknete jakoukoliv blbost a místo aby se směrem nahoru vytrácela, tak ještě zesiluje. Je normální, že se po hospodách kecají kraviny. Ale není normální, že po uchopení orgány veřejné moci ta kravina nemizí, ale naopak narůstá. Z původně nevinného naivního požadavku se hladce stal moloch požírající oběti.

Už před padesáti lety se aktivisti přivazovali v Německu k bagrům a nýtovali se ke kolejnicím kudy měl jet vlak s jaderným palivem. Ale až teď to začalo fungovat. S trochou jízlivosti bych řekl, že blbci byli vždycky, ale teď se jim prostě popřává sluchu. Už dávno se protestovalo proti jaderným elektrárnám. Ale najednou se ty elektrárny doopravdy vypínají. Najednou se opravdu nesmí těžit uhlí. Najednou už není možné protesty uspokojit slibem lepší technologie, odsířením, stavbou protihlukových stěn a podobně.  Najednou je reálně možné ničit civilizaci ve jménu přírodního dobra.

Znepokojuje mě, jak je v očích lidí malý rozdíl mezi vědou a pavědou. Člověk by si myslel, že v dnešních dobách technického pokroku budou mít doktoři nezpochybnitelnou reputaci. Ale oni ji nemají. Covid nám ukázal, jak malé důvěře se vlastně těší. Nechci rozebírat, jestli jsme jako národ tak zblbli, že nevidíme rozdíl mezi léčbou pomocí amuletu a pomocí očkování a nebo jestli páni vědci a doktoři nadělali tolik průserů a cítili se být natolik nadlidmi, že se rozdíl mezi šamanem a doktorem v podstatě vytratil. Nebo jestli prostě už nedorostlo tolik dětí vychovaných moderním školstvím bez matematiky a přírodních věd, ale zato se znalostmi o klimatické změně, že prostě nejsou schopny rozlišovat a hodnotit. Ale bohužel je faktem, že jedna trochu výkonnější respirační choroba je vlastně nepřekonatelný problém na kterém si vylamuje zuby ministr za ministrem, epidemiolog za epidemiologem…. ale také to ukončilo politickou kariéru Lubomíra Volného, zesměšnilo to celou řadu blogerů i přímých šarlatánů.

Znepokojuje mě, jak málo kompetencí má jakákoliv politická funkce. Jak dokonale jsme se pomocí milionů zákonů postarali, aby vlastně nikdo nic nemohl. Aby vlastně nic nešlo. A je jedno, jestli jde o starostu nebo premiéra. Ve skutečnosti je téměř každé rozhodnutí tak zoufale kolektivní, že se vlastně nedá udělat. Že to vždycky dopadne půl napůl. Nový premiér Fiala nás téměř denně ubezpečuje, že projdeme deagrofertizací – že těch předchozích osm let bude kompletně zrušeno. No, nebude – ale všimněte si, že půlka národa celkem nadšeně souhlasí s tím, že Babiš nikdy neudělal nic dobře a druhá půlka se vlastně už teď těší, až Andrejko zase vyhraje a zruší všechno to, co udělá Fiala, protože to také bude špatně.

Ve výsledku toho zas tolik ke zrušení nebude… protože se skoro nic neudělalo.

Znepokojuje mě, jak málo jsme připraveni na jakoukoliv krizi. Že je všechno sice nesmírně efektivní, ale jen do prvního otřesu. A pak se projeví všechno to, co jsem už napsal – že nikdo nic nemůže, jakékoliv rozhodnutí je podmíněné nesmírně komplikovaným hlasováním a i když na to hlasování dojde, může to rozhodnutí být ještě mnoha způsoby změněno.

Znepokojuje mě, že se sice oháníme řečmi o lidských právech, o sankcích vůči režimům, které se nám nelíbí, oháníme se řečmi o bezpečnosti o nutnosti nekoukat na grošíky a pomáhat tamním disidentům, oháníme se řečmi o tom, jak jsme suverénní a nezávislá země, aniž by někoho trápilo, že všechno co se u nás doopravdy děje má v rukou jakási energetická burza. Ani deset Putinů nám nezpůsobilo to, co zvládli jacísi obchodníci, kteří si neobjednali u Gazpromu plyn.  Covid nám loni pozabíjel třicet tisíc lidí… ale jeden Písařík jich do neštěstí uvedl podstatně víc. Burza vole… Energetická, obilná, cenné papíry… Všichni naši premiéři ráno vstanou a pak celý den dělají to, k čemu je burza donutí. To platilo pro Klause, Tošovského, Zemana, Špidlu, Grosse, Paroubka, Topolánka, Fišera, Nečase, Sobotku, Babiše… bude to platit i pro Fialu i toho kdo přijde po něm.

Vlastně poslední, co pohání naší společnost dopředu jsou přírodní zákony. Ty se na žádnou demokracii neohlíží, těm je žvanění v parlamentech ukradené, ty se neznepokojují nad inkluzí ve školách i v mluvení. Ty se prostě stanou. Ale v naší evropské společnosti vlastně nikdo není imunní vůči blbostem. Nikdo nemá autoritu se kravinám postavit, každý je příliš zkušený než aby měl zbytečnou odvahu na kterou jedině doplatí.

Znepokojuje mě, jak velkým problémem je pár migrantů na hranicích. Bez ohledu na to, že se k migraci mění postoj veřejnosti i postoj vlád, stejně vlastně nejde nic udělat. Pět tisíc lidí někde v Bělorusku – za druhé světové války to byly běžné denní přísuny zajatců. Které bylo zapotřebí někam odvést, dát jim něco k jídlu, zaměstnat i hlídat. A dneska tam prostě táboří na hranicích celé týdny, kolem probíhají manévry, ale řešení vlastně žádné. Vždyť je to pět vlaků lidí. Svým způsobem je to jen logistická operace. Posbírat, internovat, uhlídat a repatriovat.  Ale ono to vlastně nejde. Všimněte si, že vůbec nemluvím o nějakém řešení pomocí kvérů.

Ono to není jen ve státním, ono je to i v soukromém sektoru. Ono se totiž podařilo zavést tyhle manýry i v relativně malých firmách. I tam se rozmělnila odpovědnost, rozmělnily se kompetence a i tam najednou nic nejde. Čest výjimkám.

Vždycky jsem se divil, jak snadno z dějin zmizela třeba athénská demokracie, nebo jak snadno skončila Římská republika. Ale teď už tomu rozumím. Prostě skončila na neakceschopnosti. Tak dlouho se všichni chránili zákony proti tyranii, až se to fakt povedlo a nikdo nebyl schopen strhnout ani moc ani lid k sobě. Nikdo neměl dost sil  ani dost autority, všechna rozhodnutí se dala revidovat, všechno byl problém, do všeho kecalo tolik lidí, až prostě jednoho dne přišel nepřítel, který nevěděl, že má mít demokracii. Tito dobyvatelé nevěděli, že jsou vlastně utlačovaní, že podléhají libovůli svých náčelníků. Neměli žádné zákony na ochranu před tyranií… a ti si to pak prostě zabrali. Prostě jednali… a jejich demokratičtí nepřátelé se zatím dohadovali, co se vlastně děje a i v poslední chvíli ještě řešili, kdo má jaké kompetence. Jejich dobyvatelé si vystačili s poměrně jednoduchým pojetím cti.

Kdyby Putin fakt měl ty vlastnosti, které mu připisuje Kmenta a fakt chtěl znovu vybudovat ruské impérium, myslíte, že by mu naše instituce dokázaly čelit? Nebo by to bylo jako s covidem, že by se v parlamentu nedokázali dohodnout ani na tom, co ten covid je a handrkovali by se o každé dílčí rozhodnutí i kdyby na nás pochodovaly ruské divize?

Ve skutečnosti není vůbec žádná šance dělat něco líp, než jak se to doteď dělá. Protože není nikdo, kdo by to lépe dělat mohl a v záplavě zákonných nařízení už dávno nic dělat nejde. Nikdo nemůže vystoupit a převzít odpovědnost. Nikdo nemůže převzít moc. Každý je postižitelný, každý je jednou nohou v kriminále. Na každého dojde. Každý trochu akční politik se celkem automaticky dočká zákonů proti sobě. Které pak ale zůstanou v platnosti, začnou se navzájem násobit, začnou se překrývat a ve výsledku můžete mít v čele jedině Leyenovou. I Trump byl vlastně celkem hladce poražen a nahrazen senilním staříkem.

Znepokojuje mě to. Znepokojuje mě, že neexistují autority, neexistují nezpochybnitelné věci, neexistují žádné věčné pravdy, neexistují svátosti, nic není nedotknutelné. A tím pádem neexistuje žádný protitlak. Neexistují žádné překážky pro blbce, neexistují žádné překážky pro kraviny. Všechno je možné.

Můžeme si hentů demokracii vůbec dovolit? V podstatě nám chybějí všechny předpoklady. Nemáme čestné a ryzí povahy. Nemáme vzdělaný národ s dostatečným všeobecným rozhledem schopný hodnotit, nemáme naší ekonomiku ve vlastních rukách, naopak jsme jí předali pod nadvládu burzy…, nemáme jednoduchá a všeobecně uznávaná pravidla pro soužití, nemáme žádné věčné hodnoty a nemáme ani žádný společný ideál.  Tohle všechno jsme si za posledních třicet let nechali vzít. Ono je vlastně jen otázka času, kdy ta demokracie za nadšeného potlesku vezme svůj konec, protože to bude znamenat odblokování. Bude to znamenat nové rozdání karet a bude to umožňovat novou hru. A nejspíš to bude znamenat i krev…

Já se vlastně divím, proč se ten Putin ještě se svými divizemi nerozjel… ale proč by to dělal… za pár let se mu ještě rádi poddáme sami.