Kulminujeme

Sice s týdenním zpožděním, ale zpomalování koronavirové epidemie se projevilo a včera se oficiální reprodukční číslo poprvé dostalo pod hodnotu jedna.  V Masterových grafech je ještě stále nad jedničkou, ale to je jen tím, že my ho počítáme z delšího časového intervalu. Nám se v něm ještě pořád projevuje efekt svátku 17. listopadu. Ale během dvou či tří dnů se pokles reprodukčního čísla objeví i v našich přepočtech.

Master měl pravdu – nikde na světě víceméně nepřekročila epidemie týdenní počet nákaz tisíc lidí na sto tisíc obyvatel. A pokud ano, tak jen na chvíli a jednorázově. Pro naší zemi to představuje průměrně dvacet tisíc nákaz denně. K této hranici jsme se přiblížili, ale nepřekonali jsme jí. V minulém týdnu byl průměrný počet denních nákaz přes 19 tisíc a o týden dřív 18 tisíc.

Nechci to tvrdit nijak jistě, ale zdá se, že epidemie při těchto nákazách naráží na svůj přirozený strop. Prostě nějakou dobu trvá, než se virus po nakažení namnoží a než se začne replikovat dostatečně, aby se člověk stal infekčním. Svou roli určitě hraje i počasí a také psychologický faktor, ale já v této chvíli míním operovat s tímto zjištěním. Minimálně do doby, než se ukáže jeho nesmyslnost.

Pojďme si krátce zhodnotit, jak na tom aktuálně jsme. Normálně tento článek dávám na pátek, ale všichni novináři, doktoři i ministři budou dneska omílat právě tohle, takže se tomu pověnujeme také, abychom nebyli příliš pozadu.

Při všech třech loňských vlnách jsme se dopracovali ve vrcholu epidemie k průměrným 12000 nákazám denně. To byla zpravidla ta chvíle, kdy zabral nařízený lockdown a čísla nákaz pak poměrně rychle spadly dolů. Vrchol epidemie se u nás udržel vždycky jen pár dní. Při podzimní vlně jsme v té nejhorší chvíli měli v nemocnicích 8100 lidí a na JIPkách  1150 lidí. V únorové vlně bylo nejvíce 9550 lidí v nemocnicích a na JIPkách jich bylo 2038.

Letos, při průměrných číslech okolo devatenácti tisíc nákaz denně máme v nemocnicích 6800 pacientů a na JIPkách jich leží 1069.

Loni ve vrcholech epidemie umíralo cca 250 lidí denně navíc. Letos bylo nejvyšší číslo 120 za den a teď v posledním týdnu je to lehce nad stovkou.

Přátelé, koukáte se na realitu očkování, promoření a efektu lockdownů.

Kdyby se loni epidemie dostala k letošním číslům nákaz, tak to byl průser na entou. Babišova vláda sice reagovala chaoticky, reagovala pozdě, dělala u toho spoustu chyb jak v organizaci tak v komunikaci, ale i přesto to zabránilo nejhoršímu. Přirozeně se epidemie mohla ještě bez problémů zdvojnásobit. Já sám jsem loni před vánoci myslel, že jsme už dosáhli přirozených čísel nákaz a myslel jsem si, že se už bude projevovat efekt promoření. Tímto se omlouvám Jeníkovi Blatnému za svůj článek o tom, ať není blbej… Ať byl sůdruh ministěr Blatník jaký byl, zabránil nejhoršímu.

Letos se dá říci, že díky efektu promořování a očkování máme čísla zhruba poloviční. Není to ale přesně tak – trošku víc to rozeberu. Denně se nakazí 2x tolik neočkovaných jak očkovaných. Ale v populaci 65+ se nakazí skoro třikrát tolik očkovaných jak neočkovaných. Do nemocnic se dostává 1,5x více neočkovaných jak očkovaných. Na JIPky se dostává 2x tolik neočkovaných jak očkovaných. Ovšem v populaci 65+ se na JIPky dostává jen o 10% méně očkovaných jak neočkovaných. Celkově pak umírá cca  1,5x více neočkovaných jak očkovaných.

V minulých dvou týdnech zemřelo 567 očkovaných a 800 neočkovaných. Když jsme loni měli v nemocnicích podobný počet pacientů jako letos, umíralo jich 160 denně. Teď jich umírá opět cca 1,5x méně.

Víceméně ve všech parametrech dosahujeme cca 1,5 – 2 krát lepších hodnot než loni. Nejlépe to vychází pro poměr nakažených a hospitalizovaných. V poměru hospitalizovaných ku těžkým případům už je to horší a vlastně nejméně příznivě vychází poměr hospitalizovaných ku mrtvým.

Člověk nemusí být zrovna génius, aby viděl, že nejlépe vakcína chrání před nákazou. O něco hůře chrání před hospitalizací, ale pokud už to do nemocnice člověk dotáhne, jeho šance se začínají podobat těm loňským.

A reinfekcí je pořád naprosté minimum, takže nejlépe vás před smrtí ochrání prodělání covidu. Tedy pokud vás nesejme hned napoprvé.

Tak, teď když vidíme celkem zřetelně, jak na tom jsme a vidíme také, co očkování umí a co neumí, tak můžeme začít s nějakou mírou reality hodnotit i riziko očkování látkou, která za sebou nemá deset let testování.

Pamatujete si – dělala to nejvíc televize Nova – jak udělali reportáž ohledně nového nadějného léku – tu na rakovinu, tu na meningitidu, tu na jiné choroby? Vždycky pak mluvili o tom, že lék se na trhu objeví za deset až patnáct let, protože musí projít důkladným testováním. Lék bude určitě drahý. Jednak kvůli výzkumu a jednak kvůli té strašně dlouhé lhůtě hromadě požadavků. Prostě to testování zpravidla bývá ještě mnohem dražší než vlastní vývoj léčiva a proto to trvá a  proto to pak stojí ty nekřesťanské prachy.

Těchto reportáží jsem viděl desítky ba možná stovky. Všichni jsme je viděli. Všichni jsme si mnohokrát poslechli či přečetli, proč jsou léky drahé a proč trvá tak dlouho, než se dostanou k pacientům. A teď najednou tohle všechno padlo. Najednou je očkování hotové v řádu měsíců, je také rychle schválené, výrobci se vyvázali z odpovědnosti a potentáti se diví, že to riziko leckdo nechce přijmout.  Já se tedy nedivím a to mám pro vědu pochopení a sám jsem se bez problémů naočkovat nechal.

Navíc je velký rozdíl, jestli se po vás chce jednorázová účast v bitvě, kdy sice přijmete nějaké riziko, ale na konci bude vítězství a pak dlouhý mír, nebo pokud takové riziko máte přijímat opakovaně. Za první světové války byl velký rozdíl vyběhnout do šturmu v bitvě na Marně a nebo vybíhat do šturmu pravidelně u Verdunu. Je velký rozdíl se nechat jednorázově ďobnout a nebo co půl roku pokoušet osud stále dokolečka.

Dám jeden osobní příklad. Můj strýc je o deset let starší než můj otec a také moje sestřenice je o deset let starší než já. Teď byla na třetí posilovací dávce očkování, bo není žádná antiwaxerka, žije v Německu a tam se doktorům věří. Měla po tomto očkování tak ošklivou reakci, že se můj osmdesátiletý strýc teď rozhoduje, jestli vůbec na tu třetí dávku půjde. Přitom předchozí dvě dávky prodělala bez reakce a strýc také. Těchto příběhů v mém okolí podezřele přibývá.

Je to podobné, jako když v roce 2019 covid začal a dělaly se lockdowny aniž by kdokoliv viděl nějakého covid mrtvého. Těch případů bylo pár a bylo velmi snadné tvrdit, že žádný covid neexistuje. Pak už teda existoval, ale nezabíjel, pak  uplynula minulá zima a těch příběhů o covidu bylo tolik, že dneska se už člověk ztrapní, pokud začne tvrdit, že na JIPkách ležel kompars a covid je jen mediální výmysl.

Podobné to začíná být s očkováním. Pět milionů lidí se běželo naočkovat a kdyby na JIPkách leželi výhradně neočkovaní a jen velmi výjimečně nějaký očkovaný osmdesátník s cukrovkou, tak se nemusely dělat žádné podpůrné přesvědčovací akce. Ale když na tři  tisíce mrtvých máte 1000 očkovaných a 2000 neočkovaných a vaši velitelé říkají, že bude nutné tu bitvu zopakovat a pak stále dokolečka, tak se vám do toho moc nechce. Do toho přibývá příběhů z okolí o tom, jak ten či onen reagoval na třetí dávku poněkud ošklivě… Těch případů musí být už docela dost, když je začínám běžně slýchat. Když vám už běžně říkají, že ani třetí dávka to defintivně nevyřeší, tak je jasné, že to nevyřeší ani ta čtvrtá ani pátá.

Loni Putin slavnostně vyhlašoval práci na vakcíně MIR, která zajistí dlouhodobou mnohaletou účinnost. Teď je ticho po pěšině. Zřejmě narazilli na problémy, které nejsou schopní jen tak vyřešit.

Můj bratr má takovou teorii, že riziko je v tom samotném spike proteinu. A to jak u koroňáku, tak u vakcíny. Vysvětlovalo by to spoustu věcí, proč mohou ochořet i očkovaní, proč někdo má prudkou reakci a proč jiný nemá. Určitě bude záležet i na spoustě dalších faktorů, ale je dost možné, že nezáleží jen na tom, jestli koroňáka dostanete, ale také kdy ho dostanete. A záleží i na tom, kdy dostanete očkování. Když se vám to zrovna blbě trefí, tak na to tělo zareaguje dost bouřlivě a zle. Je to v této chvíli jen teorie, ale budeme se jí dále zabývat.

Každopádně – kdybychom byli naočkovaní všichni, zřejmě bychom měli hodnoty hospitalizovaných a mrtvých poloviční než máme teď.  Pokud by všem dosud neočkovaným vakcinace 100% zabrala, tak bychom ty hodnoty měli třetinové. Ale to se samozřejmě nestane, to už víme, takže se dá čekat, že i z těch nově očkovaných by to někteří dotáhli až na krchov. Měli bychom teď v nemocnicích cca 3 – 4 tisíce covidových očkovaných pacientů, na JIPkách bychom měli cca 500 intubovaných očkovaných pacientů a denně by nám umíralo 50 očkovaných pacientů s covidem nebo na covid.

Svým způsobem se to nijak dramaticky neliší od současných čísel. I v dnešní situaci epidemii trvalo více než tři týdny než se zdvojnásobila a posledních čtrnáct dní je nárůst vysloveně lineární. Moje apokalyptická tabulka bude stále častěji říkat, že soudný den nepřijde.

Dovolil bych si proto říkat to, co jsem říkal už zjara – že každý je svého štěstí strůjcem. Vakcína sráží riziko covidu z 2% smrtnosti na cca 0,5%.  Ale i neočkovaný třicátník má menší riziko než očkovaný šedesátník. U těch starších to smrtnost sráží o dost méně. Covid je schopen se ve společnosti udržet i kdyby byli všichni očkovaní – například to slavné Portugalsko, které nám dávali za vzor, jak tam lidi krásně a spokojeně věří vládě a nechali se takřka všichni naočkovat, tak tam teď už také lockdownují.

Pokud je člověk starší a lpí na životě, ať se naočkuje. Ale ať si od toho neslibuje tečku. Riziko mu sice kleslo, ale stejně může onemocnět a může ho to zabít.  Kdybych já byl premiérem, nechal bych stavět velký děkovný pomník všem očkovaným důchodcům, kteří přijali riziko a pro své potomky právě dělají největší zdravotnickou studii v této republice a každý očkovaný, kdo na covid zemřel, by tam měl mít vyryté jméno. Právě tito lidé nám za pár let ukáží, jak moc je vakcína bezpečná.

Kdo se naočkovat nechce, tak prostě nechce. Pomáhá svým rychlým roznášením viru přirozenému promoření, které v těchto dnech jede a jede. Podle současných zkušeností tito promoření lidé už k hospitalizacím prakticky nepřispějí. Zároveň současná úroveň ochrany sice zařídila ještě pěkné postrašení doktorů, ale už nemá sílu nemocnice přehltit tím šíleným zrychlujícím se tempem pacientů.

Loni platilo, že jste si na covidovém oddělení objednali léky a zajistili pracovníky, ale než vám léky přišly, už těch pacientů bylo dvojnásobně víc. Udělali jste plán směn na týden, ale na konci týdne už jste potřebovali dvakrát tolik ošetřovatelů. Pokud to letos bude přibývat po těch cca 150ti pacientech denně, tak se dá plánovat i improvizovat ještě hodně dlouho a troufám si tvrdit, že ani dvacet tisíc pacientů v nemocnicích by ještě nebylo likvidační množství.

Samozřejmě nám do toho ještě nějaká mutace může hodit vidle, ale ten Omikron to asi nebude. I kdyby se ukázaly pravdivými všechny jeho špatné vlastnosti, k nám už přijde zřejmě pozdě.

Aniž by to někdo plánoval, vlastně jsme to u nás udělali celkem dobře. V loňském roce jsme nedopustili zahlcení nemocnic. Sice to stálo hrozné prachy, ale všichni okolo se zadlužili podobně. Zároveň jsme se loni ale promořili asi nejvíc na světě. Letos jsme nedopustili zahlcení nemocnic pomocí očkování a díky tomu se nemusíme znovu tolik zadlužit. Ale zároveň se stále velmi velmi rychle promořujeme. Obešlo se to i bez lockdownů.

Všichni okolo nás dopadnou stejně. Všichni budou mít svojí porci mrtvých.  Jen budou muset více očkovat, více přeočkovávat a jejich opatření budou trvat déle. I přes Fajzry, důvěry či nedůvěry, přes vědu i šarlatánství, nakonec prostě covid projde všude celou společností. I přes očkování si sebou vezme většinu těch, co by si vzal i bez očkování a každý rok se v nemocnicích otevřou covidová oddělení. Ale už to bude zvládnutelné.

A jak začnou počty pacientů klesat, o to rychleji poklesnou i kecy o povinném očkování, poklesne naléhavost lidem něco vnucovat a tak. Současná opatření proti neočkovaným ještě zůstanou přes zimu zachována, ale značně stoupne ryk hospodských, že bez neočkovaných nemají tržby. Opatření se budou stále méně dodržovat i kontrolovat. Přeju nám všem, aby se to za pár dní hezky projevilo, aby počet nákaz hezky poklesl a abychom mohli za pár týdnů s uspokojením konstatovat, že jsme promoření.

Ne, nevěřte mi. Ověřujte si všechno sami, ale můj dojem je tento.