3.11.2021
Redakce
0
Kategorie: Politika

Zatímco západní politici v Glasgowě žvaní o klimatu, Turecko připravuje další agresi do Sýrie

Sdílejte článek:

IVAN DAVID

DAVIDTurecký parlament hlasy vládních stran AKP, MHP a strany IYI včera prodloužil mandát pro Erdoganovy války v Iráku a Sýrii o dva roky a rozšířil jej i geograficky. Nyní jsou výslovně schváleny vojenské operace turecké armády pro všechny oblasti Sýrie, nejen pro okupovanou oblast východně od Eufratu, která byla před dvěma roky nejen Eroganem, ale i mnohými evropskými státníky s notnou dávkou černého humoru prohlášena za „bezpečnostní zónu“. Erdogan byl navzdory hlasům opozice od CHP a HDP pověřen, aby do roku 2023 rozhodl o limitu, rozsahu, rozsahu a načasování přesunu tureckých jednotek do dvou sousedních zemí.

Současné útoky v severním Iráku, kterých si mainstreamová média jaksi nepovšimla a válečné plány pro Sýrii mají na svědomí i Erdoganovo nejnovější odmítnutí účasti na klimatickém summitu OSN v Glasgow. Autokrat se nemusí bát následků v případě další války. Naopak: americký prezident Joe Biden – rovněž v rozporu s mezinárodním právem – umístil americké vojáky v Sýrii také a Erdogan již dal pravděpodobně zelenou invazi dalších tureckých jednotek po boku s islamistickými gangů. Po dvoustranném jednání Biden- Erdogan během v době právě skončeného summitu G20 v Římě oba uvedli, že jednali „v pozitivní atmosféře“. Americký prezident na setkání s ankarským autokratem výslovně potvrdil „svou touhu po konstruktivních vztazích s Tureckem“.

Německá kancléřka Angela Merkelová a její vicekancléř Olaf Scholz jednali v Římě s Erdoganem také samostatně. Tento tripartitní summit je třeba vnímat jako vyslovenou podporu nového porušení mezinárodního práva a okupace. Německá ministryně obrany Annegret Kramp-Karrenbauerová se letos již dvakrát osobně setkala se svým tureckým protějškem Hulusim Akarem. Jako ministr obrany je nejen z velké části zodpovědný za vojenské invaze v severním Iráku a Sýrii a zavedené okupační režimy s islamistickými teroristickými skupinami coby pomocnými sbory, je také vnímán jako možný nástupce Erdogana. V každém případě německá ministryně během setkání s Akarem dala jasně najevo, že německá vláda „respektuje“ turecké bezpečnostní zájmy v regionu. Turecko je prý musí prosadit „přiměřeně“.

Zprávy o nové chystané agresi vůči Sýrii, tedy především té, kterou obývají Kurdové, se v poslední době dají číst na mnoha stránkách a webech, zabývajících se válečnými operacemi ve světě či na facebookových stránkách Kurdů, žijících v Evropě. To, co je uvedeno nahoře, je víceméně shrnutím komentáře, který na svůj profil umístila poslankyně Bundestagu Sevim Dagdelen. Dobře vystihuje mezinárodní podporu fašistickému režimu v Turecku. Podle hesla – vidím fašismus všude, jen ne tam, kde skutečně je, se bude Erdogan těšit podpoře především Německa, jak velí historická tradice. O tom, co je „přiměřené“, nebudu raději vůbec polemizovat. Víme to z minula – vraždy civilistů, etnické čistky, únosy, mučení, používání chemických zbraní. Lavírováním ohledně nákupu zbraňových systémů a stíhaček tu z Ruska, tu z USA, si Erdogan zajišťuje dokonalou nečinnost všech, pokud se rozhodne sledovat svoje „bezpečnostní zájmy v regionu“, jak lze eufemisticky popsat vojenskou agresi.

Kurdové to vědí. Vědí, že budou sami. Sami proti turecké armádě a džihádistům zrovna ve dnech, kdy by si celý svět měl připomínat obranu města Kobání v severní Sýrii a uhájení města proti džihádistům z ISIS, z nichž mnozí dnes znovu nastupují jako spojenci Turecka. Kurdové mohou počítat pouze s podporou hrstky aktivistů, kteří se pokusí zburcovat veřejnost ve světě. Kdo kromě Kurdů žijících v Evropě a USA se odváží kritizovat Erdogana? Najdou se politici, kteří nestrčí hlavu do písku?

Frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí i europoslanci zvolení za SPD v ČR, se opět v Evropském parlamentu navrhne zákaz vývozu zbraní do Turecka i ekonomické sankce s cílem odradit Turecko od dalších válečných zločinů. Obávám se však, že od Evropské komise opět uslyšíme, že žádné sankce nelze provádět, protože Turecko je důležitý obchodní partner EU. A obávám se rovněž, že většina probruselských europoslanců místo sankcí s cílem zastavit agresora příjme nějakou pro Turecko neškodnou rezoluci, v níž „vyjádří znepokojení“. Stejně jako tomu bylo při turecké invazi do Rojavy v roce 2019, kdy jsem zavedení sankcí proti Turecku v Europarlamentu navrhoval necelé 3 hodiny po začátku války. Marně.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky