Jak se žije v Mississippi: O nakupování a financích

Jak už jsem psala, v únoru 2013 jsem poprvé vyrazila s Billem směr Jackson, Mississippi. V Čechách ještě ležel sníh, ale tady už začínalo jaro. Kvetly kamélie, na mezích vyrážely narcisy. Jak jaro postupovalo, přidávaly se bílé a červené brsleny, fialové zmarliky, rudé probouzející se lístky javorů…

Prvním dojmem z Mississippi bylo obrovské překvapení. S Billem jsem jela do Mississippi stylem jak se píše v knize Ruth “Kamkoli půjdeš, půjdu já” (i když tam to říká snacha tchýni). Čekala jsem nudnou rovinu stylem, pole, pole, strom, řeka, pole pole… Nic nemohlo být vzdálenější mým představám. Mississippi se dá rozdělit do několika částí – Hills, Delta a Coast (Kopce, Povodí Mississippi a Pobřeží). Hills, kde bydlíme, mi připomíná Českomoravskou vrchovinu, jen s trošku nižší nadmořskou výškou a s teplomilnějšími rostlinami. Při jízdě po silnici máte pocit, že jedete na lochnessce – nahoru, dolů, nahoru, dolů… Krajina kolem je posetá především borovicovými a dubovými lesy, pastvinami. Pole s bavlnou, kukuřicí, sójou nebo buráky  představují jen zlomek krajiny. Pokud chcete vědět, kde bydlíme, najděte si na mapě stát Mississippi a hledejte průsečík úhlopříček. Je to za malou vesničkou, tak nedůležitou, že ani strejda Google vám nenabídne Street view. Ono to ani nejde – kolem našeho domu nevede ulice, jen prašná, řídce osídlená cesta. Bill říká, že ve vesnici žije tak 250 lidí včetně psů a koček. Není tu obchod s potravinami, jen 3 kostely, benzínka a střední škola. (Přítomnost střední školy uprostřed nepatrné vesničky může být pro Čecha překvapivé, ale tady studenty svážejí školními autobusy, takže škola uprostřed ničeho není problém. Navíc, je to střední škola a tak studenti nad 16 let mohou přijet i po vlastní ose. Před školou mají parkoviště velké dost. Bývala tu i vlaková zastávka a pošta, ale obě už jsou dávno zrušené a také mléčná farma – tu už připomíná jen silo. Benzínka vede běžný sortiment, ale byla jsem tam jen jednou a stáhnul se mi krk, takže tam jen občas bereme benzín. Dnes bych vás ráda vzala s sebou na nákup do nedalekého městečka.

Už vidím pány, jak otáčí oči v sloup. Než jsem si vzala Billa, učila jsem soukromě angličtinu. Maximálně 4 lidi ve skupině tak, aby si pokud možno sedli věkově a  zájmově. Dospělí představovali zhruba polovinu klientely. A za ta léta jen jeden ze studentů připustil, že nakupuje s manželkou rád. Vůbec – divím se, že obchodní domy ještě nezaložily na principu dětských koutků i koutky pro manžely. Minimálně by nebyl potřeba nad nimi dozor. Viděla bych to takhle: pár přijde do nákupního střediska, kde se rozejdou. Manželka či přítelkyně jde, kam ji srdce a peněženka táhne, druhá polovička si zajde do koutku pro manžely – něco na způsob anglického klubu gentlemanů. Vysoká křesla, časopisy o automobilismu, o sportu, o zahrádkaření, včelaření, kutilství, případně hrací stoly na šachy či mariáš. K tomu je možné si objednat kávu a něco dobrého k tomu. Za hodinku, za dvě si je manželka vyzvedne,  on jí pomůže naložit nákup do auta a společně odjedou spokojeně domů. Já vím, je to sci-fi.

Když jdete nakupovat, první co potřebujete jsou peníze. Buď imaginární na kartě nebo hotovost. Placení kartou je v Americe stejné, proto se o něm zmiňovat nebudu. Druhou možností je hotovost. Važme si českých bankovek a mincí. Americké bankovky mají všechny stejnou velikost i stejnou barvu, takže je těžší je od sebe odlišit. Nominální hodnoty, na které můžete narazit jsou 1, 5, 10, 20, 50 a 100 dolarů. (Prý existuje i dvoudolarovka, ale na tu jsem viděla jen na obrázku.) Mince mají nominální hodnotu 25 centů (quarter – čtvrťák), 10 centů (a dime), 5 centu (a nickel – niklák) a 1 cent (a penny). Zradou u mincí je, že pěticent je větší mince než deseticent, a ten má stejnou velikost jako cent. Liší se jenom barvou – deseticent je stříbrný, cent měděný. A pak je tu ještě jeden způsob placení – šeky, což je tady hodně rozšířený způsob. Vím, že v Česku existují také šeky, ale ty, pokud vím, slouží primárně ve styku s bankou. To, že by české banky přijímaly vystavené na třetí osobu, to jsem neslyšela. Šeky lze použít placení zboží a k výběru hotovosti z banky. Záleží na každém, zda šeky přijímá. Náš zubař a pedikérka dávají šekům přednost a karty ani neberou. Benzínky naopak nepřijímají šeky, ale ve Walmartu například šekem platit na pokladně lze. Mají k tomu už připravený software, který šek naskenuje a ověří. Výhodou platby šekem je možnost nemít doma hotovost, a přesto platit běžné výdaje z domu, například, když vám dovezou plyn. Přijatý šek si můžete ve své bance buď vyinkasovat nebo uložit. Abyste uložili nebo vybrali šek, nemusíte vystupovat z auta. Využijete Drive through – venkovní zařízení, kdy komunikujete s bankovní úřednicí přímo z auta. K předávání šeků a hotovosti slouží potrubní pošta.

Tak, už bychom měli peníze. Další, co potřebujete je auto a benzín nebo někoho, kdo vás na ten nákup odveze. (V našem okrese neexistuje ani autobusová, ani vlaková doprava. Dálkové autobusy staví ve městě 15 kilometrů vzdáleném. Pokud chcete cestovat vlakem, nejbližší zastávka je v Greenwoodu (asi 60 mil/100km daleko) a je jen pro dálkové spoje. (Z popsané situace je vám asi jasné, že vzájemná komunitní pomoc je životně důležitá. Jednou pomůžu já tobě, příště ty mě.) Co se týká auta, vlajkovou lodí Jihu je Chevrolet. Jezdí tu auta různých značek, jako jsou GMC, RAM, Ford, Lincoln, Chrysler, ale jižanskému venkovu jednoznačně vévodí Chevrolet. Když jsme projížděli Ameriku, dělala jsem si poznámky o značkách aut, která jsme potkávali. Dělala jsem to pro jednoho malého kluka v Čechách. Měl neuvěřitelné oko a už z dálky dokázal říct, o jaký typ auta se jedná. Tady jsem se poprvé setkala s auty značky Lexus, Mercury, Infiniti, Acura, ale to spíš ve větších městech. Co se týká benzínu – aditivem tu není derivát z řepkového oleje, ale ethanol. Za Obamy stál benzín 3,2 dolary a víc za galon, za Trumpa kolem 2 dolarů, do minulého týdne to bylo na většině benzínek v okolí 2,79 a dnes, když jsme jeli do města, už byla cena o 10 centů vyšší. (To jsem psala před týdnem. Cena benzínu od té doby poskočila nad 3 dolary za galon.) Ceny ojetin začínají někde na 2000 dolarech, ale to je pořádná šunka (lemon – citrón). Slušné ojeté auto je tak mezi 5 až 10 tisíci, s tím, že horní hranice asi neexistuje. Zajímavostí je, že občané mají právo za rok prodat 5 aut – takové to koupím levně, vyhezkám a prodám se ziskem. Ale musí to zdanit. A ještě něco. Včera, když jsme byli na nákupech, ve všech třech obchodech s technickým zbožím, kde jsme byli, měli vystavené řady kanystrů. Červené na benzín, žluté na naftu, modré na petrolej. To je novota – dřív byly kanystry v koutku, ale teď jich je plno a v pohledové úrovni zákazníka.

Tak fajn, už máme peníze a máme se jak na nákup dostat. Na nákupy jezdíme do blízkého městečka vzdáleného nějakých deset kilometrů, které oplývá Co-op obchodem pro farmáře , jehož hlavním artiklem je krmivo pro všechna možná domácí zvířata – od psů a koček počínaje přes slepice a krůty až po prasata, krávy a koně, řetězcem Tractor Supply (Tam ale traktor neseženete, jen náhradní součástky, sekačky, kultivátory, kurníky a běžné vybavení pro farmáře. Na jaře prodávají kuřátka, kachňátka a housátka – mají u toho obvykle ceduli, že jsou to živí tvorové a aby si to lidi nekupovali jako dekoraci na Velikonoce), a pak ještě třemi řetězcovými obchody, které všechny mají v názvu dolar a všechny prodávají podobný sortiment – Dollar Tree, Dollar General a Family Dollar. Chvíli mi trvalo, než jsem se v nich zorientovala. Dollar Tree prodává všechny položky za 1 dolar plus 7% DPH. Dollar General je asi nejrychleji rostoucí řetězec. Jeho pobočky vyskakují na venskovských místech jako houby po dešti. Jejich ceny jsou vyšší, ale spoléhají na to, že člověk na venkově nechce trávit čas a benzín pro to, aby ušetřil dva, tři dolary.

A samozřejmě nesmím vynechat Walmart a ještě jeden, lokální supermarket. Walmart mi hodně připomíná Tesco s určitými odlišnostmi. U vchodu vždycky stojí zaměstnanec, který vás zdraví (a v současnosti nabídne masku, pokud nemáte vlastní). Oproti Tescu prodává Walmart také zahrádkářský sortiment a má i lékárnu (v současnosti s nejnižšími cenami ve městě, ale i tak jsou to dardy. Škoda, že řetězec Fred’s zkrachoval – ti byli podstatně levnější.), kde se můžete i nechat oočkovat proti Covidu. V zákaznickém centru Walmartu lze zaplatit účty. Bývaly doby, kdy Walmart prodával i zbraně a náboje, ale kdeže loňské sněhy jsou… Nákupní vozíky nemají zámky na mince a kupodivu to jde i bez nich. Vedle obyčejných nákupních košíků mají ještě 4 elektrická vozítka pro zákazníky se sníženou pohyblivostí. Jeden čas jsem pomáhala se starat o starou paní, která měla potíže s chůzí. Občas, aby přišla na jiné myšlenky a přišla mezi lidi jsem ji brávala s sebou na nákup a využívaly jsme právě to elektrické vozítko. Jen málokdy se stalo, že jsme během nákupu nepotkaly někoho známého.

Na obchvatu městečka najdete ještě fastfoodové řetězce McDonald’s, Wendy’s, Burger King, KFC a Sonic. V Česku jsem do fastfoodů nechodila. Pokud jsem potřebovala se někde najíst, obvykle jsem si zašla do restaurace nebo bufetu, proto můžu mít zkreslený dojem, ale v Česku jsem měla pocit, že McDonald’s je spíš pro hipstery a je to poměrně drahé. Tady jsou McDonald’sy běžnou a levnou formou stravování pro obyčejné lidi. Uvidíte tam instalatéry, zdravotní sestry, studenty, obchodní cestující, sraz důchodců, v neděli rodinu s dětmi (to třeba u Wendy’s). Totéž platí i pro ostatní fastfoodové řetězce. Když jsme cestovali, ráda jsem si objednávala u McDonald’s southwest salad, který se skládal z hlávkového salátu, rajčat, vajec natvrdo, kukuřice, vařených černých fazolí, chipsů, grilovaného kuřete a dresinku.

Ještě jsem opominula pár dalších prodejen, ale to snad někdy jindy. Snad bych ještě zmínila prodejnu elektra zkombinovanou s opravnou aut. Ta elektra byla pro mne prvním zklamáním. Z Čech jsem byla zmlsaná, že v elektře je celá police varných konvic, další police fény, další žehličky, lednice, pračky, mrazáky, mikrovlnky, audio a video elektroniku, zkrátka, co si vzpomenete. Tady to byly travní sekačky, několik grillů, pultové mrazáky, několik typů lednice, pár mikrovlnek, a pračky – všechny s bubnem, co se otáčí podél svislé osy s šnekovitým trnem uprostřed a to bylo vše. Pod dojmem toho, že nic jiného v nabídce není, jsme takovou pračku koupili. Byly to vyhozené peníze. Pralo to mizerně a každou chvíli jsem měla sežvejkaný kus prádla. Když jsme se později nastěhovali natrvalo, jsem Billovi dala nůž na krk a v Jacksonu jsme sehnali klasickou Boschku. Sice se po roce poroučela a nebylo možné sehnat autorizovaného opraváře, ale nakonec, protože to ještě bylo v záruce, to prodejce vyřešil tím, že poslal pračku novou. Tu starou máme v garáži na náhradní díly – co kdyby, že? Co neseženeme ve městečku kupujeme buď v hlavním městě – Jacksonu, když tam máme cestu, nebo přes internet.

Na prvním obrázku vidíte tu nešťastnou pračku. Kdyby vás to někdy zaválo sem, za Atlantik, budete vědět, čemu se vyhnout. Druhá fotka zobrazuje těžké silniční stroje scrapery, jak upravují “vozovku” kolem našeho domu tím, že před sebou hrnou štěrk a současně jej udusávají. Takhle to dělají tak 3x do roka. Na třetím snímku vidíte kurník (Made in China), jak jej můžete koupit v Tractor Supply. Počítám, že v rámci globalizace lze něco podobného koupit i v Česku. Pokud uvažujete o chovu slepic, zkuste si sehnat něco od domácího výrobce. Tohle je vyrobené z velice měkkého dřeva a během 2 let se to začne rozpadat. Na čtvrtém snímku je vůz dodávající plyn domácnostem. Během topné sezóny přijíždí jednou měsíčně, přes léto si člověk musí zavolat, pokud potřebuje. Ale ještě nikdy jsme jej v létě volat nemuseli.