22.10.2021
Kategorie: Společnost

Kdo je to extremista?

Sdílejte článek:

SLOVANKA

Při sledování politické situace v celém západním světě, ale především v Evropě, mám již docela jasno, kdo je podle tzv. „liberálních demokratů“ (kteří ovšem žádnými demokraty nejsou) extremistou. A musím říct, že ve světle toho, koho za extremistu považují oni a koho naopak považují za „správného demokrata“, jsem nakonec ráda, že svými názory do kolonky „extremista“ spadám.

 

K napsání tohoto článku, jehož téma jsem nedávno nakousla již v tomto článku, kde jsem se konkrétně vyjádřila k osobě Pekarové-Adamové z TOP0,09 (ovšem mé vyjádření platí na všechny její „spoluslepence“)  mne nyní inicioval především fakt, že se nejedná čistě o projev našich pseudodemokratů, ale i dalších jejich soukmenovců z řad tzv. „liberálních demokratů“ z celé Evropy (záměrně uvádím „Evropy“ a ne EU, neboť tyto útoky na názorovou opozici jsou patrné i v zemích jako Norsko, Velká Británie či Švýcarsko).

Jejich souznění, v jakém útočí na jedinou opozici, je až zarážející. Vlastně si v ten moment uvědomíte, že ve většině evropských zemí  existuje v řadách tzv. „liberálních demokratů“ jednotná cesta k vytlačení jakékoli názorové opozice. Je až zarážející, že tento projev absence skutečně demokratického smýšlení těchto „liberálních demokratů“ není více prezentován. Stejně tristní je, že díky podpoře médií se tyto strany většinou chlubí i dostatkem voličů.

A asi nejvíce patrné je to přímo v Bruselu, pokud se podíváme jen na to, jak funguje samotná EU.

Strany z frakce ID, což je jediná skutečná názorová opozice, jsou v EP vyhnány na okraj, nikdo z jejích řad se nesmí objevit ve vedení EP a už vůbec ne EK, kde jsou ovšem mnohdy zastoupeni členové početně mnohem menších frakcí. Podobně, jako v naší Sněmovně, není ani v EP demokratické poměrné zastoupení jakkoli akceptováno. Ti, kdo nezastávají jednotnou bruselskou linii, jsou totiž extremisté…

Co je dnes ovšem považováno za „správné“ a co je již „extremismus“?

Správné je když…:

  • podporujete EU a to až tak dalece, že jste zásadním odpůrcem odchodu z EU či vůbec diskuze o něm. Právě vztahem k EU se pozná ten správný „liberální demokrat.“  Můžete být občas k EU lehce kritičtí, druhým dechem však musíte dodat, že přesto patříme neoddělitelně k EU.
  • jste pro cenzuru názorů, které nesouzní s vašimi názory, což jsou přesně ty, které produkuje EU.  A pokud už nejde praktikovat cenzura úplná, pak je třeba ji prosadit alespoň na sociálních sítích.
  • podporujete masovou invazi z Afriky a zemí Středního a Blízkého východu. Můžete k ní mít případně mírné výhrady, při jakémkoli  hlasování – třeba o dovozu vousatých sirotků či dovozu dalších Afghánců do zemí EU – ji však vždy podpoříte. Toho, kdo se proti invazi striktně vyhrazuje, pak správný liberální  demokrat nazývá xenofobem.
  • podporujete práva LGBTQI a to včetně manželství pro všechny, pride průvodů a 120 pohlaví. Podporujete genderovou bezpohlavní výchovu.
  • podporujete rasistickou organizaci BLM, poklekávání sportovců a protibělošský rasismus.
  • podporujete islám, výstavbu mešit a modliteben, vyšší status islámské obce a hidžáby na školách. Zároveň však podporujete i tvrdé tresty pro drsnější kritiky islamizace – tzv. „islamofoby“ cestou předsudečné nenávisti.
  • jste pro členství v NATO a cpaní peněz do tohoto spolku, který slouží jen jako iniciátor další podpory invaze z okupovaných zemí.
  • jste pro sankce zemím jako Rusko či Bělorusko, ale nikdy nedopustíte jakkoli sankcionovat třeba Saúdskou Arábii, Pákistán či Bangladéš a mnoho dalších islámských zemí, kde jsou zcela nepokrytě potírána práva nemuslimů či žen.
  • podporujete zrušení národních států a co největší integraci v rámci EU, převedení co nejvíce kompetencí na Brusel.
  • jste pro nadřazování jakýchkoli menšin.
  • jste pro euro.

Takže to by byl ten správný „liberální demokrat“. A jak se pozná extremista?

Novodobý extremista jste když…

  • odmítáte podporovat masovou muslimskou invazi, naopak, požadujete v tomto směru nulovou toleranci.
  • tlačíte na zavedení zákonů proti volnému praktikování nenávistné islámské ideologie.
  • nepodporujete protlačování dalších a dalších práv LGBTQI, ale zdůrazňujete důležitou funkci tradiční rodiny. Odmítáte genderovou výchovu, podle níž by si mělo každé dítě libovolně zvolit pohlaví bez ohledu na pohlaví biologické.
  • vymezujete se proti rasistům  z BLM, oproti tomu hlásáte ALM nebo dokonce WLM.
  • chcete odejít z EU či alespoň umožnit lidem, aby o tom mohli sami rozhodnout, navíc jste k EU velmi kritičtí, neboť odmítáte nejen její integrační politiku, ale i hlavní účel – likvidaci národních států a evropských národů a nahrazení Evropanů za Araby, Afričany a Afghánce.
  • podporujete odchod z NATO či alespoň diskuzi o něm a hlavně odmítáte další okupační mise.
  • jste proti jakékoli cenzuře názorů.
  • jste proti nadřazování menšin a to jak rasových, tak sexuálních.
  • jste zásadně proti euru i kdykoli v budoucnu.

U těch „správných“ liberálních demokratů i u tzv. „extremistů“ bychom samozřejmě našli i mnoho dalších typických znaků dané kategorie. Nicméně při pohledu na evropskou politickou scénu nemohu než zkonstatovat, že ti, kdo o sobě tvrdí, že jsou demokraté, jimi vůbec nejsou, neboť názorové oponenty nálepkují za extremisty i přesto, že moc dobře ví, že nikde v EU by se nemohla do politické soutěže – a tedy i do daného Parlamentu – dostat žádná extremistická strana, protože strany tohoto typu jsou zakázány.

Asi nejvíc se fašismus ve vztahu k názorové opozici projevuje v Německu, kde jsou politici z jediné skutečné opozice – AfD – neustále terčem nejen nálepek za fašisty a extremisty, ale také terčem násilných útoků vládnoucím establishmentem podporované Antify. vVBundestagu pak politici FDP odmítli sedět vedle „fašistů“, jak neopomněli nálepkovat AfD. Pokud je AfD fašistická, proč ji tedy nezakázali? Protože jednoduše fašistická není, to se jen jako fašisté projevují ostatní strany.

Obdobná situace je pak třeba v Itálii, kde byl nedávno právě vládní „Demokratickou stranou“ (PD, obdoba naší sociální demokracie) podán návrh na zrušení FdI – strany Giorgie Meloni, která je nyní jedinou opoziční stranou Draghiho většinou Italů nenáviděné vlády. V jejím případě vadí, že je proti tzv. zeleným pasům a podporuje protivládní demonstrace.

Ve Švédsku je velmi těžké být jakoukoli opozicí. Za fašistu či extremistu nálepkují kohokoli, v této zemi by neměla šanci projít ani strana jako naše SPD nebo Trikolora. Ve Švédsku totiž nesmíte být kritičtí například k BLM, poklekávání sportovců či upozorňovat na vědecky prokázané nižší IQ Afričanů. Podobné veřejné postoje vás zcela vymažou z politického života. Švédští demokraté, jediná parlamentní opoziční strana, je sice pro vystoupení EU, proti zavedení eura a proti masové muslimské invazi, ale za podobné, výše uvedené názory, mnohdy i své dlouholeté členy vyhazuje.  V EP se pak obávali přidat k frakci ID a jsou raději jen ve frakci reformistů, neboť ID je pro ně již příliš extrémní. I přes vše uvedené jsou však stále Švédští demokraté považováni ve Švédsku za „rasisty„, „nácky“ nebo „extremisty“.

Ve Španělsku, kde jsou dlouhodobě u vesla doslova fanatičtí vítači, to má podobně těžké strana Vox, nálepkovaná ostatními stranami za „extremisty“. Vox byl odsouzen třeba za to, když v předvolební kampani zveřejnil plakáty, na nichž upozorňuje na jasnou nespravedlnost – španělský důchodce stojí stát za měsíc mnohonásobně méně, než jeden vousatý sirotek. Jakékoli předvolební mítinky Voxu jsou – zejména ve velkých městech – napadány Antifou nebo tlupami muslimů. Pokusů o zákaz této strany bylo již několik, ovšem byly marné, neboť nikdo nedokázal ukázat jasné důkazy o jejich údajném extremismu. Co neexistuje, tak to jednoduše prokázat nelze.

Terčem podobných útoků se nyní stal ve Francii kandidát na prezidenta a dlouholetý bojovník proti islámu – Eric Zemmour. Útočí se na něj ještě o poznání víc, než na Marine le Pen.

Stejné útoky od probruselských národních front zažívají ve svých zemích i další evropští politici, kteří mají jako hlavní program zachování suverenity evropských národních států a vystupují proti politice EU. Ostatně, v těchto dnech to vidíme i u nás na příkladu vytlačení SPD z vedení Sněmovny, kam podle poměrného systému patří. Liberofašouni tak vystrkují růžky také u nás. A tak, jako jinde v Evropě, si paradoxně tito potlačovatelé jakékoli skutečné opozice říkají „demokraté“.

Demokracie s přívlastkem nikdy skutečnou demokracií nebyla, což nám „liberální demokraté“ z celé Evropy dnes a denně názorně předvádí…

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (43 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...