
Mýtus propadlých hlasů
MAREK SALAQUADRA
Voliči, kteří berou účast ve volbách vážně a chtějí podpořit konkrétní, jimi preferovaný subjekt, stojí před volbami před důležitým rozhodováním. Rozhodování je nejobtížnější pro potenciální voliče subjektů, které se podle zveřejňovaných průzkumů nacházejí blízko hranice potřebné pro zisk mandátu.
V této chvíli přicházejí ke slovu pochybnosti. Co když dám svůj hlas subjektu, který nezíská žádný mandát? Co když můj hlas „propadne“?. Není lepší dát svůj hlas někomu, kdo splňuje moje požadavky pouze částečně, ale zisk mandátu má téměř jistý? Někdy se tomu také říká volit „menší zlo“.
Za takovým uvažováním se skrývají ne zcela jednoznačné motivace, pramenící spíše v oblasti emocí a dojmů, a často sdílené širokou veřejností a donekonečna omílané v diskuzích na nejrůznějších platformách od hospodských průpovídek až po sociální sítě. Takže nejdříve několik tezí:
- I menší zlo zůstává zlem.
- K volbám má smysl jít proto, abychom co nejvíce podpořil svého favorita, ne proto, abych za každou cenu svůj hlas dal někomu, „kdo se tam dostane“.
- Volby v sobě mají herní prvky, popsané von Neumanem, např. v úloze „vězňovo dilema“, kdy se jedinec musí rozhodovat na základě neúplných informací; sázka na jistotu vede v podstatě k pasivitě a k ochotě donekonečna konzervovat a posilovat současný stav.
- Soutěživost je přirozenou vlastností každého organismu a ve svém důsledku jako jediný prvek vede k cíli, jinak řečeno, je přirozené hájit svoje zájmy.
- Vždy když dochází ke střetu sil, je možnost neúspěchu; nejít do střetu vůbec, je pak výrazem malého sebevědomí, podřízenosti. Prohra v boji je morálně nadřazena rezignaci bez boje.
Ale to se stále pohybujeme na poli dohadů, dojmů, řečí. Nechejme raději mluvit matematiku, ta je nezávislá, nepolitická, možná proto je nutnost její výuky zpochybňována. Zřejmě těmi, kteří raději upřednostňují kalné vody dohadů před fakty.
Model (viděno z pohledu váhajícího voliče) předpokládá následující rozložení politických sil:
- Zlo – absolutní nevolitelnost
- Menší zlo_1 – přijatelné s výhradami
- Menší zlo_2 – přijatelné s výhradami
- Menší zlo_3 – přijatelné s výhradami
- X – subjekt voličem preferovaný
- Podlimitní – souhrn subjektů, které nepřekonají limit, potřebný k zisku mandátu.
Představme si následující situaci, kdy jsou volební předpovědi medializovány podle Tabulky 1:
Název |
Zlo |
Menší zlo_1 |
Menší zlo_2 |
Menší zlo_3 |
X |
Podlimitní |
Volební zisk [%] |
8 |
17.3 |
26 |
21.8 |
3.5 |
23.4 |
Počet mandátů |
22 |
47 |
71 |
60 |
0 |
0 |
Tab.1
Volič, preferující subjekt X má několik možností, jak se zachovat:
- Volit subjekt X s rizikem, že jeho hlas tzv. „propadne“;
- Dát svůj hlas některému ze subjektů „menšího zla“;
- Nejít k volbám vůbec;
Pro přepočet získaných procent na počet mandátů použijme používanou d’Hondtovu metodu s jedním zjednodušením, kdy celý stát představuje jeden volební okrsek, nejsou brány v úvahu váhy krajů.
Skutečný potenciál preferovaného subjektu může být následující:
Název |
Zlo |
Menší zlo_1 |
Menší zlo_2 |
Menší zlo_3 |
X |
Podlimitní |
Volební zisk [%] |
6.9 |
22 |
28 |
21.6 |
7 |
14.5 |
Počet mandátů |
16 |
51 |
66 |
51 |
16 |
0 |
Tab.2
Tj. všichni voliči, preferující subjekt X mu dají svůj hlas.
Tabulka 3 zobrazuje situaci, kdy ca polovina voličů, preferujících X dá své hlasy subjektům „menšího zla“, ostatní je nezměněno:
Název |
Zlo |
Menší zlo_1 |
Menší zlo_2 |
Menší zlo_3 |
X |
Podlimitní |
Volební zisk [%] |
6.9 |
23 |
29 |
22.6 |
4 |
14.5 |
Počet mandátů |
17 |
56 |
71 |
56 |
0 |
0 |
Tab.3
Tabulka 4 zobrazuje stav, kdy ca polovina voličů, preferujících subjekt X k volbám nepůjde, vše ostatní je nezměněno:
Název |
Zlo |
Menší zlo_1 |
Menší zlo_2 |
Menší zlo_3 |
X |
Podlimitní |
Volební zisk [%] |
6.9 |
22 |
28 |
21.6 |
4 |
17.5 |
Počet mandátů |
17 |
56 |
72 |
55 |
0 |
0 |
Tab.4
Jaký z toho plyne závěr?
- Volba tzv. „menšího zla“ má stejný dopad jako neúčast ve volbách. Volič tak rezignuje na možnost změny zatuchlého stavu.
- Nejsou důležitá konkrétní čísla, použitá výše. Při volbě preferovaného subjektu existuje pravděpodobnost, že subjekt X překoná hranici pro zisk mandátů a do hry se zapojí nová síla, která se do následujících voleb může dostat do povědomí a stabilizovat se. Pokud volba dopadne neúspěšně, v rozložení politických sil se nezmění nic a výsledek bude stejný jako v případě volby „menšího zla“ či neúčasti ve volbách, žádná katastrofa se konat nebude.
- Riskovat se může jenom vyplatit. Nové síly jsou potřebné jako sůl.