Jurečka chce krátit důchody komunistům

Říká se, že slibem nezarmoutíš. Nicméně, některé sliby politiků stojí zato rozebrat podrobněji, neboť teprve hlubší analýza ukáže hloubku politického pokrytectví a pitomosti. Lidovci navrhují, aby byly kráceny důchody lidem, kteří pracovali pro minulý režim – členům bývalých vlád, exposlancům, členům nebo zaměstnancům ÚV KSČ, tajné policie StB, zpravodajské správy Generálního štábu ČSLA či zpravodajských jednotek Pohraniční stráže od 25. února 1948 do 9. prosince 1989.

Diskuse po článkem obsahuje několik zásadních reakcí. To nejčastější je poznámka „pozdě“, tou další je připomenutí toho, že lidovci a část kléru s komunisty kolaborovala v rámci Národní fronty. Jen menšina tvrdí – pozdě ale přece.

Vraťme se ale do doby před třiceti lety. Václav Havel jako nejvýznačnější představitel Občanského fóra a prezident Československé socialistické republiky (ano, ještě to byla formálně socialistická republika), prohlašoval, že „nejsme jako oni“. Bylo totiž před prvními polistopadovými volbami v červnu 1990 a ozývaly se radikální hlasy, které požadovaly zákaz komunistické strany. Podle předvolebních průzkumů měla KSČ před volbami podporu asi 5% populace a spekulovalo se dokonce i s tím, že komunisté nepřekonají uzávěru 5 % pro samostatně kandidující strany. Nakonec se ukázalo, že předvolební průzkumy sílu KSČ výrazně podcenily a komunisté získaly v Čechách asi 13 % hlasů. Volby vyhrálo přesvědčivě hnutí OF a Havel mohl s klidným svědomím prohlásit, že OF porazilo komunisty. To by při zákazu KSČ samozřejmě nebylo možné.

Mnoho diskusí se dodnes vede o tom, že „sametová revoluce“ byla až příliš sametová a potrestáno bylo pouze několik málo představitelů KSČ. Navíc, československé a později po rozpadu Československa i české soudy naprostou většinu případů spolupráce s komunistickými tajnými službami (StB) soudily ve prospěch těch, kteří žalovali stát, že jsou jako spolupracovníci StB vedeni neprávem. Podobný soud vyhrál dokonce i premiér Andrej Babiš než tento verdikt slovenský Nejvyšší soud zrušil a nařídil obnovu procesu.

Čím více let uplynulo od pádu komunismu, tím více se ale v politice uplatňuje princip, který Havel svým sloganem „nejsme jako oni“ kritizoval. Částečně je to jistě proto, že část politické scény stále straší komunisty i po třiceti letech, a to jak u nás, tak v jiných zemích. Slovensko už dokonce zákon snižující důchody bývalým komunistickým papalášům schválilo. A tam se i Marian Jurečka očividně inspiroval. Zapomněl ale, že s režimem tehdy táhli za jeden provaz tehdejší lidovci v Československé straně lidové a další politici v Československé straně socialistické. Proč by měli tehdejší přisluhovači režimu od lidovců a socialistů být z krácení důchodů vyjmuti?!

Datum 9.12.1989 je rovněž „inspirativní“. 10.12.1989 byla totiž jmenována vláda národního porozumění, v níž ale zasedalo 14 členů bývalé Národní fronty a 7 nestraníků navržených OF. Ve vládě národního porozumění bylo 10 členů Komunistické strany Československa (KSČ), 2 členové Československé strany socialistické (ČSS), 2 členové Československé strany lidové (ČSL) a 7 členů bez stranické příslušnosti. Fakticky ale členové za ČSS a ČSL přešli do spolupráce s ministry za OF, takže vláda už měla komunistickou menšinu. Znovu tak lze jen konstatovat, že Jurečkův návrh je jen návrat k politice „jsme jako oni“ a mstí se dnes na většinou velmi starých lidech, kteří kdysi ve vysokých funkcích pracovali pro komunistický režim.

Je zřejmé, že tento návrh parazituje i na problému financování důchodového účtu. Na důchody dnes jdou stovky miliard ze státního rozpočtu a Jurečkův návrh by nějaké desítky milionů ušetřil. Jak známo, vláda ČSSD a ANO zrušila tak zvaný druhý pilíř důchodového systému, který zavedla vláda Petra Nečase. Ten umožňoval všem zájemcům spořit si na důchod. Do systému se zapojilo ale jen asi sto tisíc osob a pak byla tato možnost zrušena. Od té doby se zase jenom o penzijní reformě mluví a mluví a nic zásadního se neděje.

Jurečka tak využívá dnešní situaci k tomu, aby jen opět demonstroval „tvrdý postoj“ ke komunistům, když to dnes jakoby nic nestojí a komunisté jsou na 5% preferencí. Ostatně, lidovci jsou dokonce pod pěti procenty a vezou se v koalici SPOLU, což jim zaručuje přežití na další čtyři roky. Zákon, který by snížil výpočet důchodu pro bývalé exponenty režimu KSČ, tedy bezesporu diskriminuje část populace, která kdysi komunistický režim držela u moci. Jistě by neobstál před Evropským soudním dvorem podobně, jako se EU staví kriticky k polskému zákonu, který dává polské vládě pravomoc zasahovat do soudního systému.

V současnosti však diskriminace občanů kvete na plné obrátky v rámci „boje s covidem“, neočkovaní musí podstupovat neustále testy a obecně je ztíženo cestování mezi státy na celém světě. Pomalu ale jistě se nám vrátil systém „bumážek“ na všechno. A když proti tomuto systému lidé protestují, těžkooděnci je „zpacifikují“.

Od pravice bych ale očekával naprosto jinou politiku, a to politiku obhajoby práva jednotlivce nejen na podnikání, ale na svobodu v nejširším slova smyslu včetně svobody pohybu. Protože ale koalice SPOLU upečená s cílem pomoci TOP 09 a KDU-ČSL překonat pětiprocentní závoru pro vstup do sněmovny takovou politiku nedělá a práva jednotlivce nehájí, dopadne tak, že opět bude mimo vládní lavice. Zdá se totiž, že si volič začíná uvědomovat, že případná vláda Pirátů se STAN a stranami koalice SPOLU by mohla být docela velkým malérem právě pro pravicově orientovaného voliče.