Bourání komunistických mýtů: Socialistický režim v ČSSR nebyl totalitní
BKM
„Socialismus v Československu nebyl totalitním režimem, lidská práva byla dodržována“ …
podle přibližně 45% respondentů průzkumu agentury FOCUS z dubna 2018 .
Fakta a vyvrácení mýtu
Socialistický režim od začátku ukázal svou reálnou tvář a projevil se jako represivní, nespravedlivý, nesvobodný a antihumánní. Jeho vznik byl pod eufemistickými názvy „znárodňování“ a „kolektivizace“ spojený s mocenským ukradením majetků lidem a s likvidací a pronásledováním pro něj nepohodlných jednotlivců a společenských skupin, označených za „třídní nepřátele“. Byl v různé míře a podobě totalitní během celého období a ani v nejměkčích obdobích, v letech 1968 až 1969, nedošlo ke změně podstaty režimu. Komunistická strana výrazně zasahovala do životů lidí a rozhodovala o jejich osudech, přičemž na jejich systematické donucování používala síť nástrojů a institucí, zvláště tajnou službu (Státní bezpečnost – StB).
Socialistické Československo bylo de facto společenskou klecí povinně zaměstnaných lidí, kteří měli jistoty základního životního zabezpečení, ale neměli svobodu, včetně svobody pohybu a svobody názoru. Lidé, kteří chtěli odejít na západ, byli na státní hranici střežené ostnatým drátem a pohraniční stráží chytání, mučeni, vězněni a zabíjeni. Stejně to platilo pro všechny druhy perzekucí za vyslovené názory a vykonstruované důvody, což platilo i pro rodiny postižené. Socialistický režim obral lidi o svobodu, důstojnost a některých i o život. Svobodu přitom nahradil atmosférou strachu a vynucováním poslušností.
Totalitní charakter režimu potvrzují jeho oběti. Ozbrojená moc v Československu zabila na hranicích 276 lidí (z nich 49 na Slovensku), z politických důvodů bylo popraveno přes 247 občanů, jak politických vězňů odsoudila soudní moc režimu přibližně 260 000 lidí (z nich více než 70 000 na Slovensku) a v táborech nucených prací bylo uvězněno 22 000 až 23 000 občanů (včetně 8 240 na Slovensku). Kromě toho na následky věznění či přímo ve věznicích zemřelo přes 4 500 lidí, mnozí byli v rámci republiky násilně přesídleni, další odvlečeni do gulagů v Sovětském svazu a jinak perzekuováni (více v příloze 1 Oběti komunistického režimu). Za každým číslem o obětech se skrývá konkrétní jméno a zničený život režimem perzekuovaného člověka a jeho blízkých. Jejich příběhy dokreslují lidský rozměr důsledků represí komunistického režimu (více v příloze 2 Příběhy lidí perzekvovaných komunistickým režimem ).
Totalitní povahu socialismu v praxi potvrzuje i to, že když se komunistická strana cítila ohrožena uvolněním systému, zasahovala represivními, policejními zásahy, vězněním, fyzickým násilím, a to buď potlačením odporu vlastními silami nebo za pomoci ostatních států zvlášť SSSR, tak jako u nás v srpnu 1968. Represivní charakter režimu se projevoval i v jiných podobách. Příkladem byly nucené internace, přesuny obyvatel a znemožnění bydlet ve vlastní obci, regionu, či v podobě pracovního nebo studijního uplatnění (více v kapitole 1.1 Totalitní povaha režimu a jeho oběti ).
Represivní a totalitní charakter režimu vyplynul z podstaty socialismu. I v Československu se potvrdilo, že socialistickou společnost může udržovat a zajišťovat pouze centralizovaný, autoritativní a represivní režim v čele s monopolně rozhodující elitou, která koncentruje moc a institucionálně donucuje lidi k poslušnosti.