18.5.2021
Kategorie: Politika

Negativní vývoj Evropské unie

Sdílejte článek:

ŠIMON MIČA

MICAEvropská unie v současné době pozbyla veškerý svůj smysl. Kdyby nebyla, vůbec nic by se nestalo. Naopak. Jsem přesvědčen o tom, že by se evropským státům dařilo lépe a byly by svobodnější.

Po druhé světové válce bylo zapotřebí postavit Evropu znovu na nohy. Bylo potřeba obnovit ekonomickou činnost starého kontinentu. Evropa se shodla na tom, že už nechce nikdy zažít hrůzy světové války. Jednoduše řečeno, válka není dobrá pro obchod. Není ekonomicky výhodná a zatěžuje. Vést válku vyžaduje obrovské finanční prostředky a zemi ekonomicky a samozřejmě zdrojově vysává (lidská síla, přírodní zdroje). Vyvstala otázka, co s Německem? Přišla myšlenka, že když vznikne nějaké obchodní seskupení států, které spolu bude obchodovat a navzájem si vyměňovat zboží a služby, tak tyto státy spolu určitě nebudou chtít válčit. Proto vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Obě tyto suroviny byly stěžejní pro výrobu zbraní. Toto společenství vzniklo roku 1951 a zahrnovalo tyto státy: Západní Německo, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Francie, Itálie. Později roku 1957 tyto státy podepsaly tzv. Římské smlouvy a vzniklo Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Tato šestice spolu obchodovala, rozvíjela se, ekonomicky rostla. V 60. letech se tyto tři organizace sloučily a začalo se mluvit o Evropském společenství (ES).

[ad#article_et21]

 

Přišly na řadu úvahy o tom, že by se tento spolek mohl rozrůst. Británie se snažila vstoupit, ale marně. Francie její přihlášku vždy zamítla. V letech sedmdesátých se jí to nakonec povedlo a spolu s Dánskem a Irskem vstoupili roku 1973. Poté následovalo Řecko roku 1981 a roku 1986 Španělsko a Portugalsko. Evropské společenství se už ale v této době začínalo měnit. Začalo se hovořit o jednotné měně, rozšířeném hlasování kvalifikovanou většinou atd. Integrace se zkrátka měla prohloubit. Na začátku devadesátých let se objevila Maastrichtská smlouva. Tato smlouva realizovala sny o jednotné měně a hlasování kvalifikovanou většinou, dále pak zavedla společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, rozšířila pravomoci Evropského parlamentu. Z Evropského společenství vznikla Evropská unie (EU). Byl to dle mého názoru ten zlomový okamžik, kdy se lidé začali obracet vůči Evropské unii zády. Už ten projekt nebyl jen o obchodování bez celních bariér, už to bylo něco více. Česká republika si v této době právě podávala přihlášku. V době, kdy se Unie radikálně proměnila.

V roce 1995 pak následoval vstup Rakouska, Švédska a Finska. EU už měla 15 členů a začala ekonomicky zaostávat. Oproti USA to bylo o 30 % HDP. Kvůli tomuto zaostávání pak roku 2000 vznikla tzv. Lisabonská strategie. Cílem této strategie bylo vytvořit z EU do roku 2010 „nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa založenou na znalostech, schopnou udržitelného hospodářského růstu, vytváření více kvalitních pracovních příležitostí a zachovávající sociální soudržnost.“ Všichni víme, jak to dopadlo. Roku 2008 přišla ekonomická krize euroatlantické civilizace.

EU mezitím stihla poté, co Francie a Nizozemsko odmítly přijmout navrhovanou Ústavu, vytvořit Ústavu novou, kterou nazvala Lisabonská smlouva. Tato smlouva opět posunula evropskou integraci o stupínek výše, když zavedla: Unie bude mít předsedu Evropské rady voleného na 2 a půl roku, EU bude mít svého ministra zahraničí, při hlasování v radě ministrů bude rozhodnutí přijato kvalifikovanou většinou, což bude znamenat, že souhlas vyjádřilo 55 procent členských států, kteří představují 65 procent obyvatel EU. Evropský soudní dvůr získá více pravomocí, Brusel získá více moci na úkor členských států. Po krachu Lisabonské strategie vznikla roku 2010 strategie Evropa 2020 s podobnými vizemi jako strategie předchozí. Světe div se, ani tentokrát tyto vize nebyly naplněny. Evropa mezitím řešila krizi eurozóny, migrační krizi a krizi spojenou s onemocněním covid 19. Mám pocit, že těch krizí poslední dobou nějak narůstá.

Mezi nejnovější plány naší Unie patří utopická myšlenka udělat z Evropy klimaticky neutrální kontinent do roku 2050. Dále pak se mluví o Marshallově plánu číslo 2 na pomoci ekonomikám členských států po pandemii covid 19. Součástí tohoto plánu mají být investice do zelené ekonomiky tzv. Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal). Koronavirus se evropským elitám náramně hodí jako záminka pro jejich nesmyslné investování peněz do něčeho, co nikdy nebude fungovat a jenom povede ke ztrátě pracovních míst. Jako příklad uvedu článek, který jsem si nedávno přečetl o ocelárnách U.S. Steel Košice. Ty jsou nuceny masivně investovat do výměny vysokých pecí za elektrické, jinak hrozí konec výroby oceli na východním Slovensku. Jen pro úplnost, znamenalo by to ztrátu asi 10 000 pracovních míst a úplnou závislost na dovozu oceli, nejlépe z Číny. Zelení jdou samozřejmě dál, a proto chtějí, aby evropské automobilky přešly co nejdříve na výrobu elektroaut. To samozřejmě představuje obrovské náklady pro automobilky, a také to povede k masivní ztrátě pracovních míst. Jenom v České republice pracuje pro automobilku Škoda přes 34 000 lidí. V celé Evropě pak v automobilovém průmyslu pracuje asi 2,6 milionu lidí.

Je jasné, že plány Evropské unie, budou-li realizovány, tak budou mít ničivé ekonomické a společenské dopady. Je jasné, že tyto plány nebudou fungovat. Není pochyb o tom, že se Evropská unie jednoho dne rozpadne. Buďme na to připraveni.

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,13 out of 5)
Loading...