České zastoupení v Jeruzalémě vítám, arabské protesty jsou falešné

Je to ze strany muslimských zemí neskutečná drzost. Palestinci a mnozí další islamističtí fanatici včetně Íránu opakovaně podněcují teroristické útoky proti Izraeli. Není horšího porušení mezinárodního práva než islamistické násilnosti, které přinášejí smrt židovským civilistům včetně žen a dětí. Inu zloděj křičí, chyťte zloděje.

Mě naopak mrzí, že Česká republika nepřemístila z Tel Avivu do Jeruzaléma rovnou velvyslanectví, protože Jeruzalém je skutečným hlavním městem Židovského státu. Jsem rád, že v tomto se shodnu s prezidentem Milošem Zemanem, jehož jinak nemusím, který přesun naší ambasády prosazuje dlouhodobě, a je velkým příznivcem Izraele.

A proč není otevření našeho zastoupení v Jeruzalémě, kde mají působit jeden diplomat a jeden úředník, protiprávní? Jednoduše proto, že se nachází v západní části města, které je uznávaným izraelským územím i z hlediska rezolucí OSN. A tak logicky nemohlo dojít k porušení mezinárodního práva. Proto není třeba jakékoliv námitky Palestinců a Arabů brát vážně. Normálně je ignorujme. A zdůrazňuji, že tohle já a se mnou mnoho dalších Čechů, Moravanů a Slezanů, považuje jen za polovičaté a jistě prozatímní řešení. Naším cílem je velvyslanectví České republiky v Jeruzalémě.

Ideální by také bylo, kdyby izraelská metropole zůstala navždy jednotným hlavním městem Židovského státu. K tomu takový drobný historický exkurs. Jefim Fištejn upozornil před několika lety v Reflexu na Encyclopaedii Britannica z roku 1903, v níž je uvedeno, že v Jeruzalémě již na počátku 20. století žilo 20 600 Židů, 9880 křesťanů a pouhých 1600 muslimů. V roce 1946, tedy dva roky před vyhlášením nezávislosti, tvořili Židé dvě třetiny obyvatel města.

Připomínám, že Jeruzalém s proslulým Šalomounovým chrámem byl hlavním městem Židovského království už dva tisíce let před Kristem, tedy v době kdy žádná Palestina a muslimové neexistovali.

V celé více než čtyř tisícileté historii byl Jeruzalém rozdělený na dvě části pouze za jordánské okupace v letech 1948 – 1967. V této době také fanatičtí arabští muslimové systematicky ničili staré židovské město, bořili synagogy a likvidovali židovské hřbitovy.

V listopadu 1947 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci číslo 181, podle které mělo být území nynějšího Izraele rozděleno na státy, židovský a arabský. Židé toto usnesení přijali, Arabové nikoliv. Byly to arabské státy, které zahájily agresi proti Izraeli hned po jeho vyhlášení nezávislosti v květnu 1948 s cílem jej zničit. Jejich drtivá porážka však židovskou domovinu zachránila.

A nyní se podívejme na to, co zmíněná rezoluce praví o Jeruzalému.

Město Jeruzalém bude mít povahu zvláštního útvaru (corpus separatum) pod zvláštním mezinárodním režimem a bude spravováno Organizací spojených národů. Poručenská rada bude pověřena, aby převzala odpovědnosti správního úřadu jménem OSN. …

A. Doba trvání zvláštního režimu

Statut vypracovaný Poručenskou radou na podkladě uvedených zásad nabude účinnosti nejpozději dne 1. října 1948. Jeho účinnost potrvá nejprve deset let, ledaže Poručenská rada shledá nutným přezkoumat tato ustanovení dříve. Po uplynutí této doby přezkoumá Poručenská rada celou soustavu ve světle zkušeností nabytých praktickou aplikací. Osobám bydlícím v městě Jeruzalémě bude pak umožněno, aby vyjádřily referendem svá přání, pokud jde o možné změny statutu města.

Z toho je tedy patrné, že po deseti letech pod mezinárodní správou se měli obyvatelé Jeruzaléma rozhodnout v plebiscitu o své budoucnosti. Vzhledem k tomu, že mezi nimi převažovali Židé, je jasné, jak by toto lidové hlasování dopadlo.

Bylo dobře, že se Berlín se na začátku devadesátých let po nepřirozeném rozdělení v předcházející éře na západní a východní stal opět jedním městem a metropolí sjednoceného Německa. Opravdu není jediný důvod k tomu, abychom nyní uměle rozdělili Svaté město.