2.2.2021
Kategorie: Společnost

Izrael vzorem světu?

Sdílejte článek:

TOMÁŠ GUTTMANN

guttmanOd března, kdy se u nás v Izraeli začal omezovat volný pohyb obyvatel, se několikrát přísnost opatření uvolnila a zesílila, a střídavě byl Izrael dáván za vzor („kampak se hrabeme na Izrael“) nebo byl zatracován („hlavně abychom nedopadli jako Izrael“). V současnosti je ve světě všeobecně Izrael dáván opět za vzor, neboť se mu podařilo od 20. prosince do konce ledna naočkovat 3 milióny z 9 miliónů obyvatel první dávkou vakcíny od firmy Pfizer a 1,8 miliónu obyvatel již druhou dávkou.

Očkovací akce je skutečně perfektně naplánována a probíhá zcela hladce. Náš předseda vlády se nebál dostatek vakcín objednat a zaplatit ještě dřív, než byly schváleny. Máme tady čtyři zdravotní pojišťovny, mezi něž jsou obyvatelé rozděleni, a každá z nich zve svoje členy do svých středisek. Většinou jsou lidé zváni pomocí SMS na konkrétní adresu a na přesnou dobu; překvapivě se nečeká ani vteřinu, ve středisku je vždy několik stanovišť a jedno je vždy volné, přátelský pomocný personál (student) zavede pacienta z ulice k volnému stanovišti, kde se zdravotnický pracovník (sestra nebo mladý doktor) zeptá na číslo občanského průkazu a na to, zda pacient netrpí alergiemi, zanese údaje do svého mobilu a hned očkuje; pacient je vyzván aby 15 minut čekal v blízkosti pro případ komplikace, a jde-li o první dávku, dostává pozvánku na druhou dávku. Nevyplňuje se žádný papír. Vše je na mobilech.

Přes tento očkovací úspěch se situace v Izraeli neliší od zbytku západního světa ve zmatenosti různých opatření. Přestože jsou ohroženi jen staří, jsou již téměř rok zavřeny školky a školy. Je omezen počet pracovníků ve všech podnicích. Po většinu roku byly zavřeny obchody a restaurace. Média šíří paniku a nechávají mluvit hlavně oportunistické profesory, kteří se snaží najít uplatnění v politice. Objektivní odborníky je možné slyšet spíše jen na společenských sítích. Během lockdownů byl například omezen pohyb obyvatel dál než na kilometr od domu a byla zakázána setkání více než 5 lidí uvnitř a 10 venku. Poslední lockdown trval pět týdnů, od konce prosince po celý leden, a zahrnoval navíc úplné zavření letiště; mnoho občanů se tak nemohlo vrátit ze zahraničí domů.

Vláda slíbila, že koncem ledna možná zmírní opatření, ale televize ještě v 23.50 posledního ledna hlásila, že vláda se teprve rozhoduje, jak dál a teprve ke dvanácté hodině bylo oznámeno, že lockdown musí pokračovat dál. Zároveň byly babičky i dědečkové opětovně vyzváni, aby se vyvarovali styku se svými vnuky, což je směšné, jelikož mnoho lidí musí jezdit do práce, včetně prodavaček v samoobsluze, zdravotníků a taky pracovníků v bezpečnosti, takže mnozí prarodiče (včetně mě) chtě nechtě hlídat děti musí. Hlavní televizní kanály jsou ostře protivládní, ale v nesmyslných opatřeních konzistentně podporují vládu, která korónovou hysterií dovedla zemi k obrovskému schodku ve státním rozpočtu a k 17 ti procentní nezaměstnanosti.

Většina občanů poslušně plní různá nařízení, jen občas si tajně zaskočí k ilegálně přiotevřenému holiči, anebo se potají sejde s rodiči či dětmi. Ortodoxní židé však nechápou, proč poprvé v historii není možné doprovodit mrtvé k hrobu nebo svatebčany k obřadu, a proč je třeba přerušit výuku dětí. Stejně tak nechápou radikální levičáci, proč by měli být připraveni o své nezcizitelné právo demonstrovat proti vládě, kterou nenávidí. Demonstrace jsou většinou povoleny, ale proti ortodoxním židům často zasahuje policie, a televize je s uspokojením ukazuje jako hlavní důvod šíření viru.

Přes celkovou kázeň a trpělivost, roste v Izraeli neporozumění mnoha občanů vůči pokračujícím omezením bez jasných termínů pro jejich ukončení. Toto neporozumění by určitě přerostlo ve výbuch občanské neposlušnosti, kdyby lidé dostali plnou informaci o situaci. Fakta jasně ukazují, že izraelská vláda, stejně jako vlády všech demokratických zemí kromě Švédska od počátku nevěděly, co mají dělat a alibisticky zablokovaly ekonomickou činnost, aby nemohly být obviněny z eventuálních obětí epidemie. Izrael je domovem nesčetných startupů a technologických líhní, nemluvě o mnoha univerzitách a o mnoha nositelích Nobelových cen za biologii a chemii; v takovém prostředí je bezradnost vůči viru podezřelá a ukazuje, že vláda si nechce odborníky do řízení epidemie pustit. Srovnání situace v Izraeli a Švédsku jasně ukazuje, že opatření izraelské vlády byla zcela zbytečná z hlediska epidemie, avšak byla škodlivá ze společenského a ekonomického hlediska.

Švédsko a Izrael mají podobný počet obyvatel, kolem 10 miliónu, a koncem roku měly i podobný počet kladně testovaných, mezi šesti a sedni procenty. Švédsko mělo koncem ledna 1144 a Izrael 523 mrtvých na milión obyvatel; někdo by řekl, podobně jako pan Rybář v Malostranských povídkách, „ďjó Izrael“. Nejde však o úspěch Izraele, neboť na covid-19 umírají hlavně lidé starší než 65 let a těch je v Izraeli 10 % zatímco ve Švédsku 20 %, takže ze švédské hodnoty 1144 lze očekávat pro Izrael polovinu, tj. 572 mrtvých na milión, což není o mnoho víc než hlášených 523. Takže počet zemřelých s covidem opravený na nižší věk obyvatel je v Izraeli jen o málo vyšší než ve Švédsku, přes totální zastavení života v Izraeli na celý rok – kontrastující s otevřeností švédské společnosti v době epidemie.

Podobné počty by ukázaly nesmyslnost opatření ve všech demokratických zemích, kromě Švédska. O Švédsku političtí kapitáni všech těch nesmyslných manévrů raději nemluví nikde na světě. Všechny ty zákazy hospod, pohřbů a svateb byly nesmyslné, ale co naše hlavní naděje – očkování? Izrael je opět pokusný kanárek. Po naočkování 20% obyvatel dvěma várkami a 33% obyvatel jednou várkou vakcíny od firmy Pfizer nebyl sice pozorován očekávaný pokles nových nákaz a úmrtí, ale snad během příštích dní přijde. Stále čekáme na nějakého mesiáše, ale neměli bychom se spoléhat současně na své vlastní rozumné činy?

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...