![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Širší souvislosti střelby v Kapitolu
LUBOŠ ZÁLOM
![lubos-zalom8847970_0](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Pro mnohé je to konečně definitivní potvrzení: Donald Trump nectí demokracii, má diktátorské sklony, a měli bychom si dát pozor na každého, kdo si kdy nasadil červenou čepici s nápisem Make America Great Again.
Podle předsedy socialistů Hamáčka a předsedkyně Top09 Pekarové Adamové je událost výsledkem nepřijatelné polarizace společnosti, neschopnosti sjednocovat. To je bezpochyby pravda – nicméně nikoliv celá. Samotný fakt, že lidé jsou rozděleni podle svých názorů a postojů na všemožné větší či menší skupiny, které spolu v zásadních otázkách nesouhlasí a soupeří o vítězství svých hodnot, ještě neznamená, že samotná existence sporu je něco, co vede k násilí. Je zřejmé, že představa společnosti jako názorově naprosto jednolité šedivé masy je pro mnoho politiků něco lákavého – zvláště pro ty, kteří nedokáží formulovat žádné kategorické postoje a svoje výroky velmi opatrně zvažují tak, aby pokud možno šly vzít předem zpátky. Nebo pro ty, jejichž nejčastější výrok zní “Nevím.”
Střet názorů jako takový je žádoucí. A pokud jsme schopni jeden názor objektivně označit jako mylný, zatímco druhý názor naopak racionálně přijmout za správný, nelze se spojovat na nějaké zlaté střední cestě mezi pravdou a nepravdou. Zbývá kultivovaná diskuze, založená na rozumu, na jasné schopnosti člověka rozpoznat objektivní pravdu a za touto pravdou si stát.
Co když však žijeme ve společnosti, v níž je rozum dlouhodobě podceňován? Co když žijeme ve společnosti, jejíž intelektuální autority tvrdí, že nic jako pravda neexistuje? Že rozum je impotentní? Že není důležité vědět, ale především cítit?
![Zastřelená v Kapitolu](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Zastřelená v Kapitolu
Je velmi snadné tvrdit, že za střelbu před americkým Kongresem může Donald Trump. Jenomže představu, že jestliže se nám v politice něco nelíbí a něco nejde podle našich představ, je násilí přijatelná cesta, jak dosáhnout svého, rozhodně do amerického prostředí nevnesl Trump!
Všichni ti, kteří dnes vyjadřují více či méně věrohodně děs a hrůzu nad nepokoji před Kongresem, pravděpodobně zapomínají na vymlácené výlohy a vypálená auta bojůvkami příznivců hnutí Black Lives Matter, zapomínají na násilné protesty amerických studentů proti svobodě projevu na univerzitách, nebo třeba na demonstrace voličů Hillary Clintonové před čtyřmi lety, a koneckonců i na protesty příznivců EU po britském referendu o vystoupení. Tohle všechno jsou projevy odvržení rozumu a jeho nahrazení projevy emocí nepřipouštějící jakoukoliv diskuzi. Nelze diskutovat s někým, kdo svoje jednání zcela dobrovolně a vědomě omezil na neartikulovaný řev. Trumpovi příznivci se jen dostali na další level. Ale nebyl to on, kdo jim dal jistotu, že tato cesta je správná. Protože nakonec i Donald Trump je jen výsledkem filozofie, která naší společnosti a celé západní civilizaci vládne. Museli bychom postupovat od Trumpa, ale stejně tak od politiků z druhé strany, od lidí jako je novopečený prezident Biden, od progresivních socialistů jako je Alexandria Ocasio-Cortezová, před mediální či kulturní autority nebo CEOs důležitých firem, přes profesory filozofických fakult, až k filozofům samotným.
A je mi naprosto jasné, že tento text bude, opět jen na základě slepých emocí, mnohými označen jako protrumpovská obhajoba, jako omluva toho, co se u Kongresu stalo. Je to samozřejmě nesmysl. Jen se pokusme celou událost zasadit do dlouhodobého kontextu a vypozorovat její dynamiku. Nasazovat psí hlavu Trumpovi, a myslet si, že tím jsme se s celým tématem vypořádali, by byla obrovská chyba, ať už se na svém odchodu z funkce chová jakkoliv šíleně a nepřijatelně, protože tady jde o dlouhodobý problém politické kultury (a nejen té politické, a nejen té americké). A kdo ví, jak filozofie utváří dějiny, jak ovlivňuje politickou praxi, ten vlastně nemohl být překvapen.
Jedné mety bylo dnes v noci ve Washingtonu dosaženo. Další budou následovat dříve či později. A je úplně podružné, zda se příštího násilí dopustí příznivci nějakého budoucího Donalda Trumpa nebo třeba budoucí voliči prezidentské kandidátky Ocasio-Cortezové. Pouze jediný rozdíl lze předvídat už dnes: vůči násilí, které bude pácháno v souladu s falešnými hodnotami, které hlásá současný kulturně-mediální establishment, budou narozdíl ode dneška naše politické špičky opatrně mlčet.