30.11.2020
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Život někdy stojí za houby

Sdílejte článek:

DAVID VLK

Když jsem otevřel Grunt ve Zlíně byl jsem vděčný za každého zákazníka. Hned od začátku mi tam začal chodit velmi sympatický pár starších lidí. Ona elegantní, příjemná dáma a pan ředitel v penzi. Často si koupili třeba celý filet Lososa a pán vždycky říkal:

„Ať si to ještě užiju pane, víte já mám 86 let, ale chci ještě chvilku žít na plno.“
 .
A pak mi líčili jak museli prodat svůj dům jednomu miliardáři, aby zaplatili dceřiny dluhy z podnikání a který, až se ženou zemřou, tak ho pan miliardář zboří a postaví tam činžák.
 .
„Ale až s Květuškou umřeme pane!!! Až po smrti! Máme tam ve smlouvě zaručeno dožití a já ho hodlám pěkně rozčílit , rozhodl jsem se, že hned tak neumřu!“
 .
A víte co pane Vlk??? Já jsem si za ty prachy, co mi zbyly za dům, koupil zánovní Súvéčko a teď s ním řádím po okreskách a jezdím hrozně rychle pane!
 .
Rychle a zásadně s otevřeným okýnkem. Víte…… abych cítil ten ostrý vzduch, abych prostě cítil, že ještě žiju.! Mně se prostě ještě nechce umřít a tak jezdím strašně rychle, aby si mě ta smrt nevšimla.
Víte já jsem takový rychlý Olda.“ Rozesmál se pán.
 .
A tuhle historku mi pan Olda vyprávěl pokaždé, když přišel na nákup a paní Květuška tam jen za ním stála a laskavě a shovívavě se umívala a měla takové moudré modré oči, které dopřávaly manželovi tu rychlou jízdu a víru, že ujede i samotné smrti.
 .
A pak jednou paní Květuška přišla sama, že manželovi není dobře a dívala se na mě těma laskavýma modrýma očima a řekla.
 .
„Víte já jsem Vám chtěla poděkovat, že vždycky vyslechnete to manželovo vychloubání. Víte on je velmi vážně nemocen, má akutní Leukémii a moc času už mu nezbývá.“
 .
A tak chodili, nakupovali Lososa a malinový sirup a chleba od Zetíka a máslo z farmy a pán mi vyprávěl, jak jezdí strašně rychle, rychleji než smrt a pak v záři najednou přestali chodit úplně.
 .
A já měl trochu strach, co se s panem Oldou a paní Květuškou stalo v téhle smutné době.
 .
A teď ve čtvrtek paní Květuška přišla sama na nákup a já hledal rychle roušku, protože jsem zrovna jedl jabko a ona mi říká:
 .
„Kvůli mně nemusíte, já už to mám pane Vlk za sebou! A pak mi vyprávěla jak s panem Oldou dostali oba dva Covid a skončili v nemocnici a paní Květuška měla čtrnáct dnů velké horečky a rvala se o život a vyhrála.
 .
Ale ………….ale pan Olda, co jezdil rychleji než smrt ve svém Súvéčku, s tou přesilou Leukemie a Covidu svůj poslední závod prohrál.

.

A já tam stál a díval se přes ten pult na tu starou smutnou paní s těma laskavýma očima zalitýma slzami a nevěděl, co dělat. Jestli prostě mám ten pult oběhnout a prostě ji obejmout, nebo ji aspoň vzít za ruku, ale víte, jak my chlapi jsme prostě v těchhle věcech nemotorní a neobratní a tak jsem se jen pár neobratnými slovy snažil vyjádřit , jak moc je mi to líto a ………….. a paní Květuška viděla jak moc mě to seklo a tak se jen tiše usmála a řekla:

.
„A víte, to se asi ten náš miliardář brzo svého domu dočká, protože když už teď nejezdím s Oldou tak hodně rychle, smrt si mě určitě za chvíli všimne a já půjdu za ním. Ale to nevadí pane Vlk. Aspoň budeme zase spolu. On byl pro mě vším.“ A s laskavým úsměvem odešla.
 .
A víte co………..já tam ještě dlouho stál a hleděl tupě do zdi a bylo to tak dojemný, že jsem sám měl co dělat, abych neronil slzy do stovek a dvoustovek otevřené kasy a dýchal jsem jak parní lokomotiva……
 .
Tak snad mají v tom nebi taky Súvéčka a taky pěkné asfaltové cesty a ostrý vzduch pane Oldo, moc na Vás myslím.
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (38 votes, average: 4,68 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky