
Jak se baví internet: Zpřísnění pravidel v obchodech
EMA
Jde zámožný Žid Kohn po ulici a potká svého chudého přítele Roubíčka, jak cosi žmoulá v ruce. Zvědav se na nej podívá a praví: „Poslouchaj Roubíček, co voni to tam maj?” „Ále, kousek chleba.” Povídá Roubíček. Kohnovi to nedá a ptá se znovu: „Na ja, ale co to maj na něm.” „To je plíseň Kohn.” Ten zvedne ukazovák a odpovídá: „I ty mlsoune!”
NÁVOD NA PEČENÍ VÁNOČNÍHO CUKROVÍ
Ukliď z linky umatlané skleničky, lego a papírky od bonbónů. Připrav si suroviny, vylouskej ořechy, odměř mouku a cukr. Vyndej z mouky puzzle. Odežeň děti a umyj z nich mouku.Vezmi vejce. Podej manželovi pivo. Vrať se, odežeň děti, utři rozbitá vejce a vytáhni jiná a vyklepni je do mísy. Zvedni telefon. Odežeň děti, vymeť střepy z mísy, vytři podlahu, vezmi jinou mísu a zadělej nové těsto. Najdi rum, odejmi rum manželovi. Odežeň děti, umyj z nich těsto. Plech vytři tukem. Podej manželovi tlačenku. Vrať se, sundej z plechu ořechové skořápky. Podej manželovi noviny. Vrať se, vyžeň kočku, která dojídá zbytek těsta. Zavolej veterináře. Vezmi si prášek. Umyj podlahu,stůl, židle, nádobí, ledničku, sporák, děti i kočku. Vypni troubu a vypij rum. Cukroví zajdi koupit…
Goldberg: „Poslyš, Sára, ty se mi v těch nových brýlích ale vůbec nelíbíš.“
Sára: „Ale já nemám žádné nové brýle!“
Goldberg: „Ale já jo!“
Na večírku se spolu baví lékař dr. Braun a právník dr. Goldstein. Jejich konverzace je neustále přerušována lidmi, kteří popisují své neduhy a žádají lékaře o radu. Po hodině se podrážděný lékař zeptá právníka:
„Jak to děláte, že po vás lidé nechtějí právní rady, když nejste v kanceláři?“
„To se rychle odnaučí, jednou jim poradím a druhý den jim pošlu účet.“
Druhý den sedí dr. Braun ve své ordinaci zvažuje, jestli to má také zkusit, když mu sestra přinese dopis od doktora Goldsteina. Otevře jej a najde v něm účet za právní rady.
Pan Loewenstein přišel k lékaři s mužským problémem: „Lékařská věda přeci dělá takové pokroky, neříkaj, že mi nemohou pomoci.“
„Předepíšu jim mateří kašičku, jednu lžičku ráno a jednu večer. To je zázračná věc, kterou nás obdařily naše včely.“
Potkají se po měsíci a lékař se ptá na výsledek.
„Pane doktore, už v něm bzučí, ale zatím nepíchá.“
„Paní řidičko, tak vy nám tvrdíte, že tu nehodu jste nezavinila vy?“
„To je přece jasné! Ten nabouraný pán vůbec nedával pozor! Vždyť jednou rukou jedl bagetu a druhou rukou telefonoval.“
„Jenže ten nabouraný pán si ve svém skleníku může dělat, co chce.“
Zpřísnění pravidel v obchodech, kde od středy platí omezení jednoho nakupujícího na patnáct metrů čtverečních, se podle očekávání začalo bortit hned v úvodu. Vynalézavost českých provozovatelů obchodních řetězců se projevila velmi záhy a začali lidi pouštět do prostoru.
„Máme omezení na patnáct metrů čtverečních. Ihned nás ale napadlo, že máme vysoké stropy, takže prostor takzvaně ve vzduchu je nevyužitý a takzvaně to můžeme hnát vejš,“ tvrdí David Špaček, manažer supermarketu v Praze, který však není sám, kdo zjistil, jak se dá vládní nařízení obejít.
Z noci z úterý na středu proběhla v mnoha supermarketech rekonstrukce vnitřních prostor, kdy byly některé regály se zbožím včetně pokladen zavěšeny na lana pět až osm metrů nad zemí. Pro zákazníky jsou připraveny provazové mosty a jisticí lana s karabinami.
„Není to ideální, ale je to jediná možnost, jak uspokojivě vyjít vstříc zákazníkům. Povolenou kapacitu jsme tak zdvojnásobili a mít vyšší střechu, jistě bychom zvládli i další ‚patro‘,“ dodal David Špaček.
Zlaté časy tak nečekaně zažívají provozovatelé lanových center, která se aktuálně přesouvají do velkých obchodních center a supermarketů.
„Letošní rok byl téměř likvidační. Přes léto jsme nějaké zisky urvali, ale od září zase přestávali chodit lidi a teď na podzim máme úplný utrum. Supermarkety se tak staly naší spásou. Celé naše lanové centrum včetně vybavení a obsluhy jsme přesunuli do supermarketu, kde jsme nejen zavěsili regály se zbožím i prodavačky do vzduchu, ale zajišťujeme i takzvaný support pro zákazníky. Bezpečí je u nás vždy na prvním místě,“ vypráví Bedřich Sluk, majitel lanového centra v Kolíně.
Ačkoliv se nakupování v prostoru netěší takové oblíbenosti jako klasické nakupování ze země, své zákazníky si našlo. Mnozí lidé nemají čas čekat před obchodem, až na ně přijde řada, tak rádi přijmou nabídku připevnit se karabinou k jisticímu lanu, vyšplhat pár metrů nad zem a zajít si nakoupit.
„Docela jsem se bála. Houpalo to, ale takhle ve vzduchu nebylo tolik lidí. Pan instruktor byl hodný a chápavý. I když mám umělou kyčel, zvládla jsem pohyb na laně poměrně v klidu a nakoupila si, co jsem potřebovala,“ usmívala se osmdesátiletá paní Dagmar, která nakupovala kyselé okurky šest metrů nad zemí poprvé v životě.
Zatímco obchodní řetězce si mnou ruce, jak na nařízení vyzráli, vláda vedená premiérem Andrejem Babišem toto obcházení nařízení hodlá utnout hned v zárodku.
„Takhle to nejde. Musí se to začít řešit. Do konce týdne hodláme opatření zpřísnit a místo patnácti metrů čtverečních na jednoho zákazníka bude patnáct krychlových na jednoho zákazníka. My se snažíme zploštit křivku a nehodláme přihlížet tomu, jak se nám zákazníci v obchodech houpou na lanech pár metrů pod střechou,“ rozčiloval se premiér Andrej Babiš.
Vypadá to, že příští týden budou muset zase provozovatelé obchodů vymyslet nějaký čtvrtý prostor, kam posílat zákazníky.
A pár tweetů od Dojnice:
- Největší starost o rozpočet mají ti, jejichž program posledních 30 je „zdroje tu jsou“ a „dluhy státu se neplatí.“
- Hele, co se týká tý večerky v devět, tak si taky pamatuju z tábora, že vedoucí vždycky s baterkou kontrolovali, jestli máme umytý nohy. Divím se, že to nikoho z ministrů ještě nenapadlo.
- Vánoční večírky v restauracích letos nebudou. Pánové tak přijdou o možnost si zašukat za přepravkami na schodech do sklepa se stejně nalitou kolegyní.
- Košíky na příděl rozvíjejí strategické myšlení. Jedná část lidí čeká u stanoviště košíků. Druhá část odchytává na parkovišti ty, kteří naskládali nákup do auta a jsou za aktivitu právem odměněni dřívějším přístupem do marketu.
- Že si můžete koupit mikinu v Globusu, ale nesmíte si ji koupit v malým krámě, úplně postrádá logiku. Pokud teda není smyslem toho živnostníka vyhladovět a zlikvidovat… ale ne, to je asi úplná blbost…
- Tento týden: jdu něco projednat na jeden městský úřad, u vchodu fronta zadržována ostrahou. Dovnitř mě samotného nepustili, takže čekám, až si pro mě dotyčný přijde. Blbství triumfuje. Místo, aby se lidi rozptýlili po budově velké jak kráva, nakumulují je na jednom místě.
- V Kauflandu dali košíkům čísla. No doufám, že ten dědula, co si vezme košík 88, dostane aspoň 5 let!
- Hamáček na Novinkách: Je lepší, když lidé čekají fronty venku před obchody. V diskuzi pod článkem: 180 x kreténe, 169 x idiote, 381 x už táhni!
- Rady konstruktérů lepších zítřků, že lidé mají „přijít jindy, až tam nebude fronta“ nebo že „nemusí přece každý den nakupovat“ mi připomínají argumenty jednoho soudruha za socíku, který říkal, že banány a pomeranče nejsou potřeba, když jsou v prodeji syntetické vitamíny.
- Schillerová počítá v rozpočtu na příští rok s přijetím dalších 40 tis. státních zaměstnanců. Pokud třeba máte obchod nebo hospodu a nějakým zázrakem tohle všechno přežijete, určitě budou potřeba další kontroloři, jestli máte třeba na dveřích vylepené ty správné cedulky a tak.
- Musím říct, že ministr Blatný mezi ty generátory idiotských nápadů zapadl velmi rychle.