Nenávidím komunismus a socialismus nebo co to tenkrát bylo za zrůdný režim.
Dnešní realita však neodpovídá té vysněné. Možná ani nemůže. Skřípnuti za ostnaté dráty, kde seznam toho, co se nesmí, byl delší než fronta na toaletní papír, jsme mlčeli. To ticho bylo ohlušující, kde jen hlas z rádia nebo z televize se vysmíval pomocí normalizační mluvy, která byla snad i horší než dnešní new speak politické korektnosti, co k nám dorazil ze Západu.
V České republice i v ostatních post-socialistických zemích se po sérii revolucí na konci 80. let minulého století zrodily křehké demokracie. Neumělé pokusy o kapitalismus západního střihu byly plné klopýtání v podobě ukradených privatizací a mafiánské politiky. Tehdejší komunistickou stranou zvolený prezident Havel přispěl velkou měrou k tomu, že mnohá příkoří zůstala nepotrestána, ať už ta z dob socialismu nebo nacismu.
Západ se od těch barevně svítících ulic a všudypřítomné svobody také hodně změnil.
Doba komunistického temna jako by byla zapomenuta a výkřiky toužící po nastolení socialismu jsou stále hlasitější, ať už u nás v Česku, Británii, Německu či třeba v USA. Bohužel jako obří chobotnice, která svými chapadly drží a neodpouští, se dnes chová ultra-levicová Evropská unie. V době, kdy jsme do ní vstupovali, to byla lákavá nadnárodní svobodná organizace přinášející prosperitu a mír. Aspoň to tak zvnějšku vypadalo.
Evropská unie pod výhružkou pokut mění sociální i kulturní obraz jednotlivých států, co se jí upsaly. Nutí největší sociální sítě k cenzuře a kriminalizaci za vyslovení jiného než prounijního a pro-migrantského a genderově správného názoru. Urputně nutí k natlačení co nejvíce muslimských kriminálníků ze třetího světa do každého evropského státu. Zatímco dříve když se chlap oblékal za ženskou, byl směšný úchyl, dnes je to progresivní genderový styl. EU mění bezpečné a spravedlivé ve státy s vysokým stupněm ohrožení kvůli terorismu, nutí důchodce žít v chudobě a královsky dotuje své nepřátele, kteří nikdy nebudou pracovat.
Pokud podlehneme tlaku větší integrace do EU, jsme v té samé socialistické řiťce jako před Sametovou revolucí. Ztráta svobody slova, ztráta kontroly nad tím jak a s kým budeme v naší zemi žít, ztráta osobního prostoru a víry. Zahodíme těžce získanou svobodu a otevřeme náruč další totalitě.
Řekla bych, že je na čase přestat blbnout v ulicích s plackami proti Zemanovi a Babišovi a soustředit se na skutečné nepřátele. Je potřeba znovu radikálně vystoupit ze socialistického bloku. Czexit je neodvratný.
Západ propadne socialismu, Visegradská čtyřka má šanci upevnit svobodu v kapitalismu.
Je 17. listopadu. A opravdu toho není moc co slavit.
(34 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...