19.7.2020
Redakce
0
Kategorie: Multikulturní soužití

Hoří má panenko

Sdílejte článek:

JINDŘICH KULHAVÝ

KULHAVÝVčera brzy ráno znovu vzplála další církevní stavba, jenž je symbolem katolické církve. A to katedrála sv. Petra a Pavla v Nantes ve Francii. Je to náhoda? Nebo multikulturní obohacení díky africkým přistěhovalcům, kterých je ve Francii více než dost. Budeme čekat na to, až zde díky přílivu uprchlíků z Afriky budou hořet chrámy u nás? Nezapomeňte, že zde máme několik sakrálních staveb, jakou je např. katedrála sv. Víta v Praze, nebo chrám sv. Barbory v Hoře Kutné či chrám sv. Václava v Olomouci. Nevěřím tomu, že vše je náhoda. Nebo, že se vše stalo díky neopatrnosti stavebních dělníků. Každá sakralni stavba jenž se započala stavět ve středověku je hlídána Goheteo institutem v USA. Zajímavé je, že se vše děje až od roku 2014. Náhoda? Posuďte sami. (Aleš Hroník, DĚJINY NÁRODA ČESKÉHO)

Francie je zemí kdysi těžící z koloniálního dědictví, vysoké kulturní úrovně a vhodné geopolotické polohy. Z výhod se časem staly nevýhody. Vlastnictví a vyčerpání potenciálu kolonií se zvrhnulo ve vznik multikulturní společnosti, která postupně zlikvidovala historický progres a potlačila výraznou francouzskou kulturu. Poloha Francie na pobřeží Středozemního moře a Atlantského oceánu předurčuje Francii k tomu být námořní velmocí, zároveň funfuje jako otevřené dveře pro migraci. Vzdálenost od afrických břehů je naštěstí dostatečná na to, aby migranti nepřijížděli na malých plavidlech přímo do země, to ale umí suplovat větší lodě neziskovek. Jenže ono to není třeba, protože země potomků krále Ludvíka XIV. má vcelku volné normy na možnost získat francouské občanství obyvatelům právě bývalých kolonií. A její sociální systém je natolik štědrý, že je přímo výzvou usídlit se v této kdysi tak krásné zemi.

Historie Francie je dlouhá a zajímavá. Řada jejích panovníků patřila mezi elity Evropy, zažila i období Napoleona Bonaparta. Je to zem, kde klidně popravili svého krále, královnu a utrápili následníka trůnu. Navíc v poměrně moderní době na sklonku středověku. Zároveň ale mají natolik bohatou kulturní historii, že jen málokterá země na světě se může pyšnit něčím podobným. Francoužští umělci, stavitelé, spisovatelé, básníci, malíři patří k největší pokladům světové historie. Jména jako Balzac, Dumas, Cézanne, zná snad každý jde jen o několik málo námatkou vybraných jmén.

Slunná Francie je proslulá svým nádhernými oblastmi. Snad nejznámější je La Provence spojená s typicky francouzskou atmosférou. Nesmíme zapomenout na nádherné pobřeží Cote dˇ Azur, Čechy často navštěvované Savojské Alpy a na donedávna perlu mezi evropskými metropolemi Paříž s množstvým významných dominant. Zároveň si tuto zemi spojujeme s vynikajícím kulinářstvím, proslulým vínem a sýry, uměním užívat si produkty francouzské kuchyně způsobem, kterém odpovídá délka stolování. Přidejme krásný fotbal, cyklistickou Tour de France, světové ragby a řeč, kterou se naučit je skutečně tvrdý oříšek. Šarm Francouzek byl proslulý a jejich krása a umění milovat taktéž. Vše se však mění a rozhodně ne k lepšímu.

Ve Francie vládnou po dlouhá desetiletí vlády vycházející z jakési směsi kapitalismu a socialismu.Vysoké daně mají postačit na bohaté sociální podpory a úlevy. Nestačí a Francie je velmi zadluženou zemí. Její obyvatelé jsou spíše bohémové, což z nich dělá daleko méně produktivní Evropany, než jsou sousední Němci. Navíc i díky velikosti byla Francie často místem vnitropolitických sporů. Moderní doba se pro změnu stala obdobím prezentujícím se množstvím stávek a demonstrací. Lidé si nechtějí nechávat sáhnout na to, co považují za normální, tedy právě na sociální výhody, které bychom v Čechách považovali za destrukci národního hospodářství. Na jednu stranu tak žijí lidé ve Francii jako bohémové, na tu druhou mají své důvody k nespokojenosti. Život je i tam postupně omezován, množí se zákony, omezení a povinnosti. Důkazem může být třeba i množství radarů podél francouzských silnic a dálnic.

Zásadním problémem Francie je množství muslimů žijících v zemi. Právě oni stojí za největší proměnou Francie v posledním desetiletí. Postupně se radikalizují a s příchodem dalších migrantů jsou stále agresivnější. S Francií jsou spojovány největší teroristické akce posledních let. Přepadení redakce satiristického časopisu Charlie Hebdo, masakr v klubu Bataclan, nákladní auto drtící lidi na promenádě v Nice, to jsou jen některé z nich. Po dalších krvavých útocích ze strany muslimů, kterým Francie nabídnula pomoc a bydlení, přišly na řadu historické pasmátky. Odnáší to především sakrální stavby. Řada kostelů prošla demolicí a došlo i na ty největší. Notre Dame je pýchou francouzské kultury, bohužel velmi poškozenou. Nyní to běsnění odnesla katedrála v Nantes, kdy začnou hořet další? Třeba v Avignonu nebo nádherná stavba v jinak muslimy hojně obsazeném Lyonu?

Jak dlouho bude Francouzům trvat, než pochopí, co vše ztrácí? A za jak dlouho na podobné přijdou Němci, Švédové, Dánové, Belgičani, Italové či Španělé? Ti všichni mohou závidět národní hrdost Rusům. Nechávají si šlapat po své zemi, historii, kultuře i náboženství. Dokážete si představit, že by někdo způsobil požár nějakého významného moskevského chrámu? Jak by okamžitě začalo šetření, byl by dopaden pachatel a jak by s ním bylo naloženo?

Západ ztratil hrdost a respekt. Jeho liberalismus a vstřícnost vůči islámu nese své zkažené ovoce. A to jde úpořád jen o počátek. Jistě, Francie patří k nejméně rasistickým zemím, ale zároveň k těm, kde je vandalismus, rabování a nepořádek na denním pořádku. Tolerance vůči jiným národům pobývajícím na jejím území je bez hranic. A společně s ní stoupá nebezpečí, kriminalita a objem škod způsobených náboženskými radikály. Vše toto začíná převažovat nad krásou celé země. Do Paříže už se moc turistů nevydává, romantická Seina přitahuje méně lidí, k moři na Azurové pobřeží se s karavanem nevydáte a poslední, kde teplomilní muslimé ještě moc škody nestačili udělat, jsou Savojské Alpy. Jenže i tam už je díky potřebě utáhnout sociální stát velmi draho.

Francie je ukázkou toho, kam nás vedou elity kdysi tak obdivovaného Západu. Nechceme li skončit stejně, je opravdu aktuální se zabývat tím, co je pro nás jeětě přínosné a co už nikoliv. Evropská unie se jen tak z problémů nedostane a další zadlužování je prostě neúnosné. Evropa směřuje k další válce a zabránit tomuto vývoji ude těžké. My se svou účastí v EU na tomto vývoji podílíme a spláchne nás to více, než tušíme. I proto se diskuze o odchodu z EU stala už dávno aktuální. Bohužel ji jako národ ignorujeme. Nechceme li následovat Francii, měli bychom začít jednat. Nastal čas, kdy falešný liberalismus a hra na toleranci dostává smrtelné rány. Teď hoří kostely, kdy začnou hořet naše domy? Kam až to necháme zajít?

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (26 votes, average: 4,85 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Co nám to migruje do Evropy?

    LUBOMÍR VYLÍČIL I když o tom většina našich médií cudně mlčí, situace na Srbsko-Maďarské hranici se s vrcholícím létem nepěkně vyhrotila.

    Norsko se mění …

    YNGVAR BRENNA Norsko se mění v cosi zcela jiného a děje se to tempem, jež nemá v dějinách té