Špinavý obchod

.

Zlato již bylo vytěženo, ropná naleziště a ostatní těžební práva rozdělena, nerostné bohatství tedy není ničím atraktivním. Na burze a kapitálových trzích to musíte umět a v bankovním sektoru je obsazeno. Což takhle energetika? Přihořívá! Jenže ta bývá v rukou států — aha! A zde se objevil zdánlivě bezedný zdroj prostředků, který se v posledních desítkách let stal prakticky nejmasovější krádeží v dějinách. On ten klasický „špinavý obchod“ je špinavý en natura. Otrokářství, narkotika, zbraně? Fuj! To je skutečně odporné od pohledu, počtení, i poslechu… Ale takové mohutné státní zakázky, investice do všeho možného ve „veřejném zájmu“ státu, v rámci trvale udržitelných rozvojů, zelených energií, moderní infrastruktury, zdravotního, sociálního a jiných systémů řešení, provedení a hlavně inkasování provizí (takových drobtů ze stolu hodujících obchodníků nové doby) zainteresovanými státními úředníčky, zákonodárci, ministry, ale i veřejnými správci obcí atd., to je přeci ten obchod, jak má být!

.

Kde se všechny tyto prostředky berou? Samozřejmě, že ve státních rozpočtech schvalovaných parlamenty a ve veřejných rozpočtech schvalovaných městskými a obecními zastupitelstvy. Zdrojem těchto rozpočtů jsou především daně, tedy peníze, o něž stát dle zákona v podstatě „okrádá“ pracující občany. Aby ono „okrádání“ mohlo spočinout pouze v těchto uvozovkách, je nutné mít celou řadu kontrolních mechanismů, jako třeba funkční zákon o veřejných zakázkách (nikoliv tragikomický soubor pravidel jako v případě České republiky, vyžadující veřejnou soutěž i pro pořízení koberce do kanceláře státní instituce — dodnes tam asi chodí po betonovém potěru) a celou řadu dalších pravidel, protože stát jako instituce nějak fungovat musí. Jestli je tak až metastázově zbytnělá státní správa a mohutné přerozdělování prostředků, jako třeba v České republice, jsou nutné, to je otázka pro jinou úvahu. Já jsem třeba přesvědčen, že ani náhodou, ale o tom jindy.

.

Tyto překážky jsou pro dotyčného sebevýše postaveného „obchodníka“ velmi nepříjemné. Vedlejší investice jsou příliš vysoké a snižují efektivitu celého „poněkud nečistého“ obchodu. Když tu náhle? Doslova dar, no z Nebes určitě ne, v podobě epidemie, vyžadující nutnost krizového jednání ve prospěch vystrašených občanů!! Výjimečná událost si doslova říká o vyhlášení „výjimečného stavu“. Nesmírný chaos, který to provází, navzájem si odporující rozhodnutí, přihlouplé mediální výstupy, zmatená veřejnost, která si nakonec základní hygienické prostředky, které měl dodat stát, opatří svépomocí, atakdále, atakdále…

Co když ale mezitím „doma na ranči“:

„Obchodník“ a jeho „bratři ve zbrani“ začnou ve velkém používat jednoho z efektů chaosu a s ním spojeného „výjimečného stavu“, tedy pozastavení zákona o výběrovém řízení. Ničím a nikým neomezováni využívají naplno tohoto „daru“ a jejich „nepříliš čistý“ obchod se tak stává ryzím obchodem „špinavým a sprostým“, protože využívá lidského strachu o život, nakupuje předražené zdravotní pomůcky pouze za takových podmínek, kdy je možné velký zisk adekvátně „zajímavě“ rozdělit mezi příslušné zainteresované. S jídlem může růst chuť, je tedy potřeba udržet tuto situaci co možná nejdéle, bez ohledu na její devastující účinky na ekonomiku a sociální stav těžce zkoušené společnosti. Takový vedlejší efekt. Prostě, „business is business“…

Závěrem…

Můžeme se utěšovat tím, že to ve skutečnosti tak není. To je málo — můžeme přeci jako občané tohoto státu požadovat do poslední koruny zdůvodněné vyúčtované faktury za nákupy těchto zdravotních prostředků, také odkud a kým byly tyto prostředky objednány, také srovnání s jinými nabídkami a cenami obvyklými tam, odkud objednány byly, i s případným dobrozdáním o jejich kvalitě. Ne, že bychom mohli, ale jako správní občané a především hospodáři této naší země dokonce musíme, protože jsme „lidem“ České republiky, z jehož vůle (a také za jeho peníze) se odvíjí všechny orgány státu. Kdy si to, ksakru, uvědomíme???

.

P.S. Nějaké „zvýhodnění“ českých firem, které třeba ve výrobě nano-respirátorů patří k světové špičce, je nejspíš projev českého šovinismu. Řekl bych, že tihle hoši možná prostě nemají dost peněz na to, aby ty české zainteresované predátory náležitě uspokojily,

• RNDr. Otakar Vychodil, publius.cz