Myslím si, že mám Covid-19. Co teď?

TEST NEZBYTNĚ NUTNĚ NEPOTŘEBUJI

Teď to bude znít krutě, ale pořád jsme v situaci, kdy máme omezené množství testů a samotný proces neběží právě hladce. Stížnosti směřujte na lampárnu či vládu. Zcela realisticky, oficiální čísla o počtu nakažených říkají pouze to, u kolika testovaných osob byla potvrzená nákaza, ne to, kolik nakažených skutečně máme. Jsem si vědomá toho, že ideální by bylo testovat co nejvíce, což skvěle zvládá třeba Jižní Korea a je to v souladu s doporučením WHO, a fakt by nám to pomohlo se zvládáním situace, ale my nežijeme v ideálním světě. Nyní nutně potřebujeme testovat lidi, kteří jsou nyní přijímáni do nemocnic ve vážném stavu a mají problémy s dýcháním. U nich je naprosto klíčové zjistit, zda nejsou pozitivní na COVID-19, protože mohou být zdrojem nákazy pro zdravotníky. A pokud se nakazí zdravotníci, máme problém my všichni, protože nám hrozí, že nás nebude mít kdo léčit, třeba když nás srazí auto nebo budeme mít infarkt. O tom, jaký průšvih je, když se nemocnice stanou zdrojem nákazy, se můžeme názorně přesvědčit v Itálii. Tady aktuální doporučení Ministerstva zdravotnictví ČR k tomu, jak se má člověk chovat, když byl třeba v kontaktu s nakaženým či má příznaky nemoci: 

• https://koronavirus.mzcr.cz/otazky-odpovedi/

TEST NA POJIŠŤOVNU NEBO ZA SVOJE?

Jednoduše, pokud mám příznaky, zavolám svému obvodnímu lékaři/lékařce a poradím se s ním. Toto je také osoba s níž můžu řešit testy „na pojišťovnu“. Jenže se také může stát, že nebudu splňovat podmínky pro úhradu testu a stejně ho budu chtít. Třeba proto, že mám strach, že bych mohl nakazit někoho blízkého. Tak samozřejmě dodržuju karanténu a obrátím se na některé z odběrových míst, kam nepojedu MHD, ale ideálně autem v doprovodu maximálně jedné osoby. Za provedení testů se platí zhruba 2 900 Kč. Důležitá informace, karanténa pro mě platí po celou dobu, než mi dorazí výsledky, ať už nakonec budou jakékoliv. Tady je seznam odběrových center napříč Českem.

• https://koronavirus.mzcr.cz/seznam-odberovych-center/

MLUVIT O STRACHU NENÍ VŮBEC TRAPNÝ

Mít strach je v tuhle chvíli naprosto přirozené a „normální“. Snad každého, kdo teď bude mít z libovolných důvodů kašel nebo horečku, napadne, zda to náhodou není COVID-19. Dobrá zpráva je, že navzdory tomu, co se na nás valí z médií, ne každý člověk, který má příznaky infekce dýchacích cest, má teď COVID-19, tak může být některé z našich starých známých bacilů. Nicméně je fajn v tuhle dobu mluvit o svém strachu a pracovat s ním. Není to vůbec trapný ani projev slabosti. Skvělá je v tomhle ohledu iniciativa #delamcomuzu, která kohokoliv propojí na dálku s profesionály v oblasti péče o duševní zdraví, a tak je to zadarmo. https://www.delamcomuzu.cz/

Moc povedené jsou stránky, které vytvořili pod odborným dohledem studující psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity: https://psych.fss.muni.cz/koronavirus