20 let od komplotu Klaus+Zeman

To byl jen malý výlet o dvacet let zpět a právě ve středu by se mělo hlasovat o důvěře Babišově vládě. Opoziční smlouva byla sice obyčejné svinstvo, ale dnes se zúročuje zaseté semeno politické devastace společnosti. Volič se domnívá, že jeho volba není brána v úvahu, že si to „páni nahoře“ stejně upečou ve svůj prospěch. A jde-li vůbec volit, pak dá hlas tomu, kdo je víc vidět a víc, právě jemu, slíbí. 

Já vždy sázel na zdravý rozum, říkáme selský (nepleťme si sedláka s buranem), který na základě životních zkušeností posoudí informace. Jak jsem se mýlil. Ne každý z nás má stejné životní zkušenosti. Byli straníci a pak ti ostatní, kteří mlčeli, tedy ve většině, pracovali a chovali se tak, aby nevyčnívali. Žili jsme víc doma a scházeli se jen s přáteli. Neuvádím odboj, disent či chartu, ale jen nás obyčejné. Kdo měl kádrový škraloup, ve formě bohatého předka či nebyl dělnického původu, byl na tom hůř. Jeho děti třeba nemohly studovat, neměli právo na dobré zaměstnání a chtěl-li s rodinou žít, byl vydíratelný. Někteří to nezvládli a pomohli si za cenu kolaborace s StB. To pak třeba i stáže v kapitalisticku nebyly problémem. Já však zažíval tu horší variantu, proto se mohu s klidem každému podívat do očí.

Nechápu však, že lidé občas žehrají a vzpomínají na ten „dobrý socialismus“. My uměli číst i v Rudém právu mezi řádky, a tak se domnívám, že i dnes umíme posoudit relevanci zpráv z různých zdrojů. Kdo neprošel takovou zkušeností věří třeba různým dezinformacím, kterými je mediální prostor zaplevelen. Jinak si neumím vysvětlit volební výsledky stran a hnutí, o nichž je jasné, že dané sliby nemohou nikdy splnit. Vím, je velmi těžké vyznat se v nabídkách.

Nedávno mě kamarád vyzval, abych mu řekl jméno politika, kterému bezvýhradně věřím, a já ho nenašel. Nemohu se proto divit, že se mnozí rádi uchýlí k bulváru, který hovoří jim srozumitelným jazykem. Mladá generace bez totalitních zkušeností jsou facebookoví konzumenti spousty informací. Většinou se nechají unést atraktivní informací, kterou dál sdílejí bez ohledu na to, zdali to je, či není pravda. Proto velmi často nevěří tomu, co se u nás za totality dělo, ani netuší nebezpečí postupného ukrajování svobody. To zaznamenáváme my, kteří jsme zažili nesvobodu projevu. Ono to přichází plíživě.

Začalo to náhubkovým zákonem, pak se kriminalizují novináři, kteří upozorní na korupční jednání. Vláda v demisi, premiér vydaný k trestnímu stíhání, což nebrání čistkám v různých organizacích, které by měly fungovat nezávisle. Varováním všem jsou změny ve vedení GIBS a policie. Jediné, co ještě neprosadili, je změna vedení České televize. V Českém rozhlase již změna proběhla a tam se událo něco neskutečného. Ředitel se nezastal reportéra, který odhalil a hlavně zveřejnil nekalé praktiky Agrofertu, naopak ho sám „napomenul“, že z mnoha pochybení jiných firem vyzdvihl jen Agrofert. Jiné firmy však nejsou majetkem předsedy hnutí, kterému voliči naletěli na řeči o boji s korupcí. Mysleli, že pod svícnem je největší tma, nebo věřili v nedotknutelnost premiéra? To divadlo se svěřeneckým fondem jistě nikdo nebere vážně, stejně jako aktivity rodinky s kauze „Čapí hnízdo“. Vím, časem vše vyšumí, ale kdyby u nás existovala politická odpovědnost, pak by se vzdal funkce a nehledal způsob jak vyměnit detektivy. Tak se reorganizovalo vedení policie a je po starostech.

Tato ryba však smrdí od hlavy, tak se nemusíme pohoršovat nad výstřelky prezidenta, který se v úřadu uvedl pomluvou Ferdinanda Peroutky a vulgaritami v prvních Hovorech z Lán. Český rozhlas málem dostal pokutu za slova ohrožující mravní výchovu mládeže ve vyslání v době před dvaadvacátou hodinou. Poté, co rozhlas chtěl následující Hovory předtáčet, prezident spolupráci odmítl a obrátil se na bulvár, odkud chrlí své jedy všemi směry, převážně pak na redaktory veřejnoprávních médií, která ještě odolávají tlaku. Jde dokonce tak daleko, že Českou televizi obviní z absence vysílání jeho vystoupení, když před tím jeho ochranka do areálu nepustila zpravodajský štáb.

Kromě dětinského nápadu s pálením červených trenýrek tu je hezké divadlo se vzájemným obviňováním se s premiérem o předložení seznamu členů vlády. Je jedno, kdo z nich lhal, důležité je, že Poche, který v prezidentské volbě podpořil protikandidáta, byl mstivým starcem odmítnut jako ministr zahraničí a navrhovatel Hamáček scvaknul patky, jen aby bylo ČSSD ve vládě „odborníků“ na cokoliv.

A důvěra vládě? KSČM se již třese, jak si bude za podporu diktovat, kde všude chce své „komisaře“.

 [ad#pp-clanek-ctverec]