17.9.2025
Kategorie: Ze světa17 přečtení

Zpráva Ursuly von der Leyenové: Politické divadlo pro bruselskou bublinu

Sdílejte článek:

RICHARD J. SCHENK

Minulou středu 10.9. ráno Ursula von der Leyen vystoupila před plénem Evropského parlamentu ve Štrasburku, aby přednesla svou výroční řeč o stavu Unie. Scéna byla pečlivě připravena: slavnostní atmosféra, pečlivě zvolená slova, nadšený potlesk a několik choreograficky připravených ovací ve stoje. Byla to snaha EU simulovat velkolepost. Ale ať se bruselská bublina snaží sebevíc předstírat Hollywood, pravda zůstává: tato řeč se do evropské veřejné sféry téměř nedostala. Ostatně, ona jí ani nebyla určena…

Problémem není jen to, že projev má sklon notoricky upadat do podivného EU žargonu. Hlubší problém spočívá v tom, že propast mezi tím, co Brusel nabízí, a tím, co Evropané požadují, se alarmujícím způsobem zvětšuje.

Von der Leyen strávila většinu času ukazováním prstem na ostatní – Rusko, Čínu, dokonce i Trumpa. Obrátit se k zahraniční politice je klasická taktika politiků, kteří se potýkají s problémy a chtějí odvést pozornost od neúspěchů doma. Kdo by se odvážil podkopat vůdce, který se staví proti Rusku nebo utváří světový řád? Naproti tomu její návrhy v oblasti domácí politiky měly společnou vadu: snažily se napravit problémy způsobené vlastními minulými zásahy EU.

Von der Leyenová může považovat za štěstí, že její projev zůstal mimo bruselskou bublinu téměř bez odezvy: Kdyby Evropané skutečně naslouchali, byly by rozpory bolestně zřejmé.

Zahraniční politika: únik vpřed

Von der Leyenová věnovala velkou část svého projevu vykreslení Evropy jako geopolitické síly. Slíbila solidaritu s Ukrajinou, oznámila „reparační půjčku“ a představila „Eastern Flank Watch“ (Východní hlídka) doplněnou o bariéry z dronů a vesmírný dohled.

Stovky miliard, slibovaných pro evropský obranný průmysl, však nemohou zakrýt hořkou skutečnost, že to byla právě EU, která k oslabení těchto schopností přispěla. Brusel dlouho upřednostňoval měkkou sílu před tvrdou silou a požadavky na vytvoření armády EU prezentoval jako otázku zvýšení efektivity, nikoli jako skutečné zbrojení, které naopak nabývalo negativních konotací. Její vlajkový projekt Green Deal mezitím obranný sektor zatížil vrstvami taxonomických předpisů, které odrazovaly od investic. Nyní EU navrhuje ještě více byrokracie a dluhů, aby zaplátala díry, které sama vytvořila – zatímco posvátný Green Deal zůstává nedotknutelný.

Na Blízkém východě von der Leyenová navrhla snížit platby Izraeli a sankcionovat „radikální“ osadníky, spolu s novou iniciativou pro Palestinu. Toto gesto bylo spíše symbolické než strategické. Ví, že takové sankce jsou buď neúčinné, nebo nemají potřebnou podporu mezi členskými státy. Trestání Izraele se však stalo rituálem pro levicové strany, které podporují její koalici. Jako oportunistka jim von der Leyenová poskytla symbolické vítězství. Nestálo jí to mnoho.

Domácí politika: symbolika vítězí nad podstatou

Doma von der Leyenová zahrnula Parlament sliby: digitální euro, fond pro rozšiřování v řádu miliard, značka „Made in Europe“ a první iniciativa EU v oblasti bydlení. Slíbila, že omezí byrokracii, zahájí evropskou kampaň na podporu elektromobilů, vybuduje nové energetické „dálnice“ a zavede novou podporu pro zemědělce.

Mnohé z těchto slibů jsou však buď prázdnou symbolikou, nebo daleko přesahují kompetence EU. Evropa opět nabízí učebnicový příklad spirály intervencí. Vezměme si například bydlení: více než deset let kvantitativního uvolňování ze strany Evropské centrální banky nafouklo ceny aktiv, včetně nemovitostí, a způsobilo, že náklady na bydlení výrazně převyšují růst mezd. Slib von der Leyenové ohledně evropského plánu pro bydlení je jen výsměchem. Podobný osud čeká i zemědělce, kteří kdysi tvořili páteř politiky EU. Jejich byrokratická zátěž prudce vzrostla, zatímco zemědělské dotace se za tři desetiletí reálně snížily na polovinu. Malí vlastníci půdy hromadně opouštějí zemědělství. Evropa mezitím dováží 10 % svých kalorií a 25 % bílkovin. Von der Leyenová přesto nějak dokázala propagovat kampaň „Kupujte evropské potraviny“ a zároveň dohodu o volném obchodu s Mercosurem.

Migrace nebyla o nic méně protichůdná. Rozsáhlá síť pravidel EU členským státům téměř znemožnila řídit příliv migrantů. Politici v Bruselu se chlubí snížením počtu migrantů, ale migrační trendy sledují vnější krize, jako je pád Assadova režimu v Sýrii, nikoli politiku EU. Von der Leyenová nyní slibuje ztrojnásobit výdaje na migraci a správu hranic a zintenzivnit deportace. V praxi to znamená nalít více peněz do systému, který nikdy nefungoval. Mezitím je jediná země, která účinně bránila vnější hranice EU, Maďarsko, za to Bruselem pokutována.

Řešení, která nabízí, se řídí stejným vzorcem: více regulace EU, více byrokracie, více daní, více dluhů – zatímco základní příčiny zůstávají nedotčeny. Honi soit qui mal y pense.

Potlačování nesouhlasu

Už i vedení EU si, zdá se, začíná alespoň matně uvědomovat, že kouřová clona nemůže trvat věčně. Nezávislá digitální média představují neustálou hrozbu, protože odhalují rozpory, které by Brusel raději zamlčel. Von der Leyenová nyní navrhuje nasměrovat více finančních prostředků EU do sítě poslušných médií a zároveň zpřísnit kontrolu nad projevy na internetu. Označováním nesouhlasu za „dezinformace“ se EU chrání před odpovědností. Její varování, že „prvním krokem ve strategii autokratů je vždy ovládnutí nezávislých médií“, se spektakulárně obrátilo proti ní: příliš dobře popisovalo její vlastní Komisi.

Horečnatý sen

O den později, navzdory válečné rétorice a vznešeným prohlášením o nezávislosti, se i vlastní média EU již většinou přesunula k jiným tématům. Estetika projevu nedokázala zaujmout představivost a jeho rozpory byly příliš zřejmé, než aby je bylo možné ignorovat. Byla to řeč, která nebyla určena Evropanům, ale koalici udržující von der Leyenovou ve funkci.

Ale pokud by byla skutečně válečnou vůdkyní, za kterou se vydává, proč se cítila nucena uklidňovat každou frakci své křehké většiny jako obyčejný manažer koalice? Pravdou je, že středolevá aliance EPP, sociálních demokratů, liberálů a zelených není schopna čelit strukturálním krizím Evropy. Jediná věc, která je spojuje, je slepá víra ve stejný omšelý recept: Více EU, více regulace, více daní, více dluhů. Jelikož tento recept přináší více problémů, než řeší, tlak na koalici se bude zesilovat.

Brusel možná brzy začne hledat systémová řešení – více cenzury, více centralizace –, ale to nejsou recepty na stabilitu, nýbrž na rozvrat. Hrozí, že postupné politické směřování přeroste v náhlý politický zlom, který otřese EU v jejích základech. Odpovědný vůdce by to předvídal a včas jednal. Ale kde je takový člověk?

The European Conservative

Redakce

Sdílejte článek:
17 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
3 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)