Zničili jsme si průmysl. Brutálně zchudneme. Ve jménu zelené ideologie

Na začátku dubna, když už začala inflace strmě růst, ale vláda neslyšela na požadavky odborů zvýšit platy státním zaměstnancům, jsem se vás zeptal, zda Fialův kabinet tomuto tlaku odolá. Doslova jste odpověděla: „Neodolá. Je to přece vláda. Rozdává z cizího, z cizího krev neteče. To teče jenom krev podnikatelů, kteří to musí zaplatit ze svých daní.“ Měla jste pravdu, neodolala. Od září si o 10 procent polepší zhruba 360 tisíc zaměstnanců veřejného sektoru a státní služby, což vyjde rozpočet do konce roku na 1,1 miliardy korun. Myslíte, že se lídři koaličních stran i trochu zalekli rostoucího napětí ve společnosti nebo se jim hodí rozdávat tak těsně před volbami?

Samozřejmě časová souvislost s volbami není náhodná. A samozřejmě – jak už jsme o tom na tomto místě mnohokrát mluvili – to bude další proinflační efekt. Prostě to zase o něco víc nafoukne to, čemu ekonomové říkají peněžní zásoba, zjednodušeně množství peněz v oběhu. A k tomu, abychom porazili inflaci, je nutné peněžní zásobu buď zmenšit, anebo alespoň, když už ne zmenšit, alespoň ji dál nenafukovat. Takže tu máme další důvod, proč inflace se nám tu zabydlí na dlouho.

Ale současně si přiznejme: Inflace je podle posledních známých dat 17,5 procenta. To je tak moc, že kdybychom státním zaměstnancům nepřidali, o těchto 17,5 procenta by za rok zchudli. Oni vlastně zchudnou už tak, protože přidání o 10 procent je pořád tak malé, že ani zdaleka nepokryje současnou inflaci.

Takže co s tím?

Na první pohled to zní jako protimluv: Nemůžeme nechat státní zaměstnance tak razantně zchudnout, ale také jim nemáme přidávat… Ale protimluv to není! Problém je totiž někde úplně jinde! Proč máme tolik státních zaměstnanců, které musí živit soukromý sektor? Vždyť optimální by bylo mít jich tak třetinu proti stávajícímu stavu! A že si to neumíte představit? Protože jsme si na to už zvykli, zvykli jsme si, že prakticky polovina ekonomiky je státní, to ale neznamená, že to tak být musí, nebo že je to tak dobře.

Představte si, že celkové výdaje vládních institucí v prvním čtvrtletí roku 2022 meziročně vzrostly o 3,7 % a dosáhly 46,3 % HDP. Přitom během prvního kvartálu roku 2019, tedy v době před pandemií koronaviru, dosahovaly výdaje vládních institucí pouze 41,9 % HDP. Tedy je zřejmé, že podíl státní ekonomiky stále roste, soukromý sektor se stále zmenšuje. A zmenšuje se proto, že enormně rostou výdaje státu. Kauzalita je takováto: Stát vydává stále víc do ekonomiky, tedy „ujídá soukromý sektor“.

Aby si po ustoupení odborům ministr práce Marian Jurečka úplně nepřipadal jako na hlavu poražený, tvrdil, že se růst výdělků musí od ledna projevit v úspoře státních úředníků. Jak věrohodně vám tato jeho slova zní?

Nevěřím tomu. Bylo by to skvělé, ale jak jsem právě ukázala na číslech, stát jde přesně opačným směrem, pořád se zvětšuje. Když stát vydává stále víc do ekonomiky, a tedy „ujídá soukromý sektor“, tak aby to byl schopen ufinancovat, zvyšuje v čase součet daňové zátěže plus státního dluhu. Není to tedy tak, že díky růstu daňové kvóty si „můžeme dovolit“ vyšší výdaje – kauzalita je opačná, na začátku je rozhodnutí o výdajích, tomu jsou následně přizpůsobovány příjmy veřejných financí, a tam, kde nestačí příjmy, vzniká veřejný dluh.

Premiér Petr Fiala navštívil v Lánech prezidenta Miloše Zemana. Při odchodu prohlásil: „Velmi podrobně jsme se bavili o situaci s cenami energií a s energetickou politikou jak v České republice, tak v Evropské unii. Shodli jsme se, že vývoj cen elektřiny – zvlášť v těch posledních dnech – překračuje všechna, i ta nejhorší očekávání.“ Není to od předsedy vlády skoro až přiznání naivity, když už několik týdnů či měsíců upozorňovali odborníci na energetiku, že právě takový prudký růst cen se dá očekávat? A neměli bychom chtít od premiéra víc než bezradné konstatování, že vývoj jde jinudy než on a jeho okolí očekávali?

Naivita to samozřejmě je obrovská, ale premiér v tom není sám, naivní byli prakticky všichni politici. V energetice platí, že jakmile se pohne cena jednoho ze zdrojů energie, okamžitě jsou ovlivněny ceny i dalších zdrojů. Všechny energie jsou totiž do jisté míry vzájemné substituty.

Tohle buď nedošlo zeleným ekologistům na celoevropské úrovni, anebo jim to bylo jedno, když šili Green Deal proti zákonům fyziky. Každopádně došlo k vypnutí tradičních zdrojů energie včetně dalších dvou jaderných elektráren, které vypnulo Německo na konci minulého roku už v době, kdy již bylo známo, že Evropa se nachází na prahu energetické krize. Elektřiny je tudíž v tento okamžik v Evropě nedostatek.

A do tohoto nedostatku elektřiny přišla vysoká cena plynu. Protože si Německo dobrovolně z ideologických důvodů vypnulo velmi stabilní zdroje elektřiny z jádra, nezbývá mu, než vyrábět nedostatkovou elektřinu z plynových elektráren, které byly postaveny jen jako zcela okrajový a doplňkový zdroj. Najednou jsou ale klíčové, tak velký je nedostatek elektřiny. Jenomže plyn je drahý. Drahá tedy musí být i elektřina z něj vyrobená.

A jelikož plynu bude nejspíš ještě méně než nyní, protože poptávka po energii bude v zimě ještě vyšší než nyní, neboť Německo z politicko-ideologických důvodů odmítá opět uvést do chodu odstavené – byť snadno opět funkční – jaderné elektrárny, není z toho jiného východiska, než že toto je jen začátek skutečné energetické krize. V jejím pozadí nemůžeme hledat naprosto žádné objektivní zásahy shůry; jde pouze a jen o dobrovolné, politicky vyvolané zničení evropského energetického trhu.

To, co teď sledujeme, je podle vás politicky vyvolané zničení evropského energetického trhu?

Nejde jen o to, že energie je málo; jde i o to, že je ve špatné skladbě. Jde o problémové zdroje vyrábějící energii a o regulaci energetické soustavy. Instalací velkého množství fotovoltaických a větrných elektráren byl do přenosové soustavy zanesen velký problém. Tyto zdroje se totiž chovají naprosto nevypočitatelně. Slunce se občas schová za mraky, vítr přestane foukat – a přenosová soustava dostane náhlou „šlupku“ v podobě okamžitého poklesu výkonu, na což není stavěná. Energii do soustavy potom musí rychle dodat nějaký „rychlý“ zdroj, jinak se soustava rozpadne a nastane blackout.

Tohle všechno bylo známo dlouho dopředu. Politici nedbali a plnili Green Deal. Tak na co si teď vlastně stěžují, když mají, co chtěli?

Kvůli vysokým cenám energií, které způsobují z velké části emisní povolenky, oznámily ukončení výroby hned dva významné výrobní závody EU. Jedním z nich je hliníkárna Slovalco v Žiaru nad Hronom. Její generální ředitel Milan Veselý prohlásil, že po ukončení výroby ji budou coby dodavatelé muset zastoupit podniky z Číny a z Ruska, protože Evropa se bez hliníku neobejde. Prý se potvrzuje, že emisní povolenky EU zajišťují přesun výroby a pracovních míst do zemí typu Číny či Ruska, když zdražují již tak drahou elektřinu a firmy v EU činí nekonkurenceschopnými. Co by se muselo stát, aby k tomuto logickému závěru dospěly unijní elity, pokud je nepodezíráme, že pracují v žoldu ruských a čínských firem?

Podívejte, tady jde jen o toxickou ideologii. Každý ideolog je slepý. Ideologie byla schopna vyvražďovat Židy, ideologie byla schopna vyvolat hladomor na Ukrajině a zavírat lidi do gulagů, ideologie dneska pokládá na lopatky evropskou ekonomiku. Tito ideologové neprohlédnou, protože prostě jsou ideologové – to je definiční znak ideologie sám o sobě. Ve jménu zelenosti zničí evropský průmysl, Evropa drasticky zchudne relativně ke světu, a chudá země se vždy chová neekologicky. Ekologicky se chovají bohatí, kteří si to mohou dovolit. Takže nakonec Green Deal zničí sám sebe. Ale to bude trvat ještě velmi mnoho let.

I na vysokých školách se kvůli drahým energiím připravují krizové scénáře. Jedním z nich je úprava zimního semestru s přechodem na online výuku s tím, že by se pak prezenční výuka doháněla v létě, takže by nekončil semestr na začátku června, ale končil by třeba až v červenci. I tak prý ale vysoké školy nebudou schopny bez pomoci státu rostoucí ceny za energie zaplatit. Je online výuka, kterou si vysokoškoláci natrénovali za covidových lockdownů, vhodným řešením?

Online výuka vyprodukovala do jisté míry zhlouplé děti, které dosud v mnoha případech nedohnaly mezery. Ale co si budeme povídat, ideologie přece potřebuje dostatečně velký a dostatečně tupý zástup, který nemyslí a nechá se ovládat. Takže školství vždy dostává facky, když ideologie vládne.

Vicepremiér a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš v rozhovoru pro deník Právo řekl, že se musí otevřít jedna nevyřešená věc, a to hypotéky. Na ty se stávající balíček sociální pomoci nedá aplikovat. Pirátský šéf tvrdil, že spousta lidí nemá problém u nájemního bydlení, že jim roste nájemné, ale že jim zdražují energie a rostou splátky hypotéky. Vyšperkoval to větou: „Nechceme, aby lidem popadaly hypotéky a přišli o byty.“ Dá se tahle věta chápat jako uvažovaná pomoc lidem s hypotékami? A proč zrovna na ně by se daňoví poplatníci měli skládat?

Samozřejmě, že nikdo se nesmí skládat na lidi, kteří přecenili své síly a neumí splatit svůj dluh. Ale my už dávno nežijeme ve svobodné a spravedlivé ekonomice. Garantuju vám, že pokud by došlo na to, že by lidé začali být podporováni ve splácení úvěrů, okamžitě bychom tu měli 10 milionů chudáků, každý by měl úvěr včetně novorozenců a nikdo by ho nedokázal splácet. Všichni by se předháněli, kdo je větší chudák a lúzr, a ten největší lúzr by vyhrál tu největší pomoc z daní těch, kteří by lúzerství nepředstírali dostatečně věrohodně. K tomu vede zrůdná doktrína potřebnosti. Prostě kapitalismus vede k tomu, že lidé si nejsou rovni ve svém bohatství. Pirátský socialismus vede k tomu, že všichni si mají být rovni ve své chudobě.