Znásilňování je výrazem hnutí odporu a vybuchující pagery jsou genocida

Postoj vůči židovským rodinám zavražděným 7. října 2023 a obrana teroristů zraněných pagery 17. září svědčí o jediném – problémem není taktika Izraele, ale sama jeho existence.

Když členům Hizballáhu vybuchly pagery, tak tento největší cílený útok na teroristy odborníci na lidská práva okamžitě odsoudili jako porušení mezinárodního práva. K raketovým útokům Hizballáhu na izraelská města a vesnice, jež vyhnaly desítky tisíc Židů z jejich domovů, se ale nikdy nevyjádřili.

Neexistuje žádný legitimní způsob likvidace islamistických teroristů. Sebevíc varování, varovných telefonátů, shozených letáků a varovných projektilů ‚klepajících‘ na střechu nestačí. Odsouzeny byly dokonce i operace na záchranu rukojmích. Teroristé, kteří byli při těchto záchranných operacích zabiti, se ve zprávách Hamásu proměnili v nevinné děti.

Masakry, znásilnění a únosy spáchané 7. října potvrdily, že neexistuje nelegitimní způsob vraždění Židů. I rok poté islamisté 7. říjen stále oslavují. „Ozbrojený odpor“ Hamásu nepokrytě podporuje i organizace Američtí demokratičtí socialisté (Democratic Socialists of America), která se může pochlubit 5 spojenci mezi členy Kongresu, mimo jiné i kongresmankou Rashidou Tlaib.

Karikaturu publikovanou portálem The Detroit News naznačující, že by se kvůli podpoře terorismu měla Rashida Tlaib bát svého pageru, odsoudilo na sociálních sítích více členů Demokratické strany, než dvě nedávná muslimská teroristická spiknutí plánující masakr Židů v synagogách v Las Vegas a New Yorku. Vedení strany se nedokáže přinutit, aby odsoudilo islamisty, kteří útočí na synagogy, demonstrují v ulicích a propagují znásilňování a vraždění Židů.

Liberální establishment odmítá uznat Izrael a souhlasí s islamistickým terorismem.

Když se jedná o islámský terorismus, tak liberální establishment mluví o příčině a taktiku opomíjí, ale když se jedná o Izrael, tak kritizuje taktiku a opomíjí příčinu. Izraelský způsob boje je v jejich očích z principu nelegitimní, protože židovský stát nemá podle nich právo na existenci. Každá taktika muslimů je podle nich naopak legitimní, protože je legitimní její cíl – likvidace Izraele.

Arabští muslimští teroristé v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu se hrdě hlásí k teroru, přesto je nám často říkáno, že jejich cíl je spravedlivý a nevyhnutelný a že vraždy, únosy a znásilňování ve skutečnosti nejsou v rozporu s morálkou a spravedlností.

Pokaždé, když Izrael zlikviduje nějakého teroristu, mluví západní média o židovské „okupaci“ území, jež si nárokují teroristé. Existence Izraele je podle nich historický omyl a každá taktika použitá v boji proti teroristům je porušením lidských práv.

Davy pokřikujících marxistů alespoň neskrývají svou ideologii. Židy v Izraeli považují za „osadníky“ určené k likvidaci. To, jestli Izrael bojuje s teroristy pomocí dronů, pagerů nebo je dostane neustálým přehráváním ukolébavek, není pro davy jeho odpůrců důležité – důležité je pro ně pouze to, že se to hodí do propagandistických materiálů vyzývajících ke zničení Izraele.

Washingtonský liberální protiizraelský establishment, lidskoprávní aktivisté a média se cynicky zaměřují na taktiku Izraele, jako by jim skutečně záleželo na způsobu, jak Izrael teroristy odstraní a tváří se, jako by nějakou metodu schvalovali. Generace izraelských vojáků překonaly mnoho překážek, kdykoliv však úspěšně zlikvidovali nějakého dalšího teroristu, tak se dočkali jen zuřivého odsouzení.

Ve snaze dosáhnout jakési přízračné „čistoty zbraní“ promarnil Izrael mnoho životů svých vojáků a civilistů. Důsledkem těchto snah byl i rozsáhlý schvalovací proces pro letecké údery, jenž 7. října ochromil akceschopnost izraelského letectva. I skvěle propočítaný útok pomocí pagerů s výbušnými náložemi byl omezen nutností zaútočit na jednotlivé cíle, místo, aby způsobil co největší škodu teroristům.

Ani usilovná snaha zacílit útok v zájmu minimalizace vedlejších škod přímo na teroristy se však nesetkala s uznáním a nezabránila nevyhnutelnému odsouzení Izraele.

Jaké z toho všeho plyne ponaučení? Inovativní útok Izraele na islámské teroristy oslavují jeho sympatizanti a odsuzují jeho nepřátelé. Izraelská hasbara (vztahy s veřejností) je pouze marná snaha vysvětlovat nezbytnost války a zbytečně prozrazuje slabost a vinu. To, kvůli čemu lidé fandí Izraeli, jsou jeho úspěchy: vítězství v Šestidenní válce, záchrana rukojmích v Africe (operace Entebbe), útoky ze 4. července 2023 proti íránskému jadernému programu a odpálení pagerů požívaných bojovníky Hizballáhu, který je zodpovědný za smrt mnoha Američanů.

Zdrženlivost Izraele může udělat dojem jen na vojenské experty obhlížející bojiště, na nikoho jiného dojem neudělá. A zdrženlivost ani nezíská jakýkoliv ústupek od vlád, které nedokáží ani odsoudit davy mávající vlajkami Hamásu a útočící na židovské studenty.

Izrael se stal zajatcem svého úsilí přesvědčit neoblomné. Velká část liberálního establishmentu se zradikalizovala a staví se otevřeně proti Izraeli, nebo s jeho odpůrci mlčky souhlasí. Liberální establishment uznává dokonce i požadavek, aby byl Izrael výměnou za mír rozdělen mezi islámské teroristy.

Jediným výsledkem takových ústupků by byla nekonečná válka, která nezmění názor ani jednoho člověka. Stejně tak se v médiích velmi málo mluvilo o odhalení, že Hamás plánoval před výměnou za živé muslimské teroristy izraelská rukojmí povraždit.

Bidenova administrativa tlačila Izrael devět měsíců k uzavření dohody s Hamásem za každou cenu. Teprve nyní pochopila, že teroristé to s uzavřením dohody nemysleli vážně. Avšak ani tato informace úsilí Kamaly Harris přimět Izrael k mírové dohodě nezměnila. A bude-li zvolena, bude ve své politice pokračovat.

Izrael se snažil vyvažovat potřeby války s veřejným míněním, ale názor amerického establishmentu změnit nemohl, ten by totiž ve skrytu uznal jedině vítězství. Členové Bidenovy administrativy to nikdy nepřiznají, ale vybuchlé pagery na ně udělaly mnohem větší dojem než 9 měsíců vyjednávání. Totéž zřejmě platí i o arabských zemích, které nenávidí Hizballáh a bojí se Íránu.

Nikdo nefandí slabosti, respekt vyvolává pouze síla.

Ty, kteří tvrdí, že znásilňování je legitimní forma odporu a vybuchující pagery jsou genocida, Izrael na svou stranu nikdy nezíská. Válečnou taktiku nelze přizpůsobovat nepřátelské kritice. Nebyly to snad právě defétismus a politika ústupků vůči teroristům, které vedly k brutálnímu masakru 7. října? Je daleko užitečnější předvádět světu svoji sílu než slabost.

Jeden pagergeddon má na morálku, národní bezpečnost a na pověst národa odmítajícího bezmoc a roli oběti po dlouhých letech exilu mnohem větší cenu než sto dokumentárních filmů a výstav o bezmocných obětech zmasakrovaných na hudebním festivalu.

7. říjen potěšil všechny, kteří se nemohou dočkat zničení Izraele. Nemá smysl dávat na odiv nevinnost a brát na sebe roli oběti. V nepříteli to pouze posiluje pocit triumfu. Dokumentární film o zvěrstvech spáchaných 7. října nikoho nevystraší, ale likvidace džihádistických armád jistě ano.

Problémem nikdy nebyla taktika Izraele, ale sama jeho existence. Ke svému přežití musí Izrael volit takovou taktiku, aby zvítězil.

Daniel Greenfield je spolupracovník konzervativního think tanku David Horowitz Freedom Center sponzorovaný nadací Shillman Foundation. Tento článek byl původně publikován na webu Front Page Magazine.