Země stojí a všude chybí peníze. A my řešíme střet zájmů, k němuž teprve může dojít

Volby jsme měli před měsícem a půl. Dopadly naprosto jasným vítězstvím hnutí ANO. Podle výsledků si vítězové mohli vybrat, s kým chtějí složit koalici. V Poslanecké sněmovně se už rozhodnutí zhmotnilo ve většinu tvořenou politickými subjekty ANO, SPD, Trikolora, Svobodní, Motoristé sobě. Zatímco tedy tam už vládní většina funguje, budoucí vláda na daném půdorysu pořád není. Samotná sněmovna byla ustavena až měsíc po volbách, přičemž mohla být klidně ustavena v řádu dnů. Petr Pavel se ovšem rozhodl jinak, na což má podle ústavy právo.

Kam zmizely naše peníze?

Jak je možné, že i přes zvýšení daní a seškrtání všeho možného není dost peněz, abychom do futer nesekaly takové sekery, které budeme muset všichni občané splácet (aktuálně včetně kojenců na každého přes 300 tisíc)? Jak je možné, že výsledek údajné konsolidace veřejných financí vlády Petra Fialy je schodek vyšší než loňský. Jak upozorňuje ministr financí v demisi Zbyněk Stanjura, základní schodek je 237 miliard, zbytek je mimorozpočtový. Oněch 237 miliard je podle Zbyňka Stanjury na hranici dluhové brzdy. Není to znepokojivé pro všechny, ať už volí kohokoliv nebo nikoho?

Kam zmizely naše peníze, když není bydlení, lhůty u doktorů jsou enormní (pokud v daném regionu vůbec lékaři jsou), do důchodu se má chodit později, vše se zdražilo (takže stouply výnosy státu z nepřímých daní) a ještě k tomu vznikly přímé daně vyšší, zatímco daňové slevy zanikly? Koho ještě baví si utahovat opasky, když stejnou písničku slyšíme od roku 1989? Není na čase, aby si občané mohli opasky povolit tak, jako tomu bylo od roku 2014 do roku 2021 (vlády sociální demokracie, ANO ve dvou obdobích, s lidovci v prvním termínu)?

Alena Schillerová, která by se měla stát ministryní financí, hovoří o naprosté katastrofě. Slyší z druhé strany, od Zbyňka Stanjury (jeho výkon v čele státní kasy obsahující naše peníze ohodnotili občané tak, že ho znovu nezvolili), že není problém s příjmy, ale přemírou nároků. Alena Schillerová byla poslední, kdo neměl v rozpočtu schodek a teď stojí společně s ostatními novými koaličními partnery před otázkou, zdali vrátit rozpočet k přepracování, nebo schválit základní rámec a pak provést přesuny.

Rozhodování by to bylo jednoduché, kdyby bylo jasné, kdy bude nová vláda. To ale zřejmé není, takže nikdo neví, kdy se nová vláda odpovídající vůli voličů dostane k aparátům ministerstev. Považme, že i nový stavební zákon, který má nahradit zbastlenost Pirátů včetně digitalizace, vzniká ve sněmovně za účasti pravděpodobné ministryně pro místní rozvoj Zuzany Schwarz Bařtipánové s pomocí bývalý ministryně a nyní europoslankyně Kláry Dostálové, ovšem bez podpory státní správy, neboť sněmovní většina je a vláda není, takže v podstatě na koleni s využitím vlastních zdrojů.

Situace, která nenastala

Stávající situace má daleko do přijatelnosti. Místo toho se ale řeší případný střet zájmů Andreje Babiše. S postupem času se ukazuje, že i toto je trochu jinak. Jak řekl předsedu klubu KDU-ČSL Tom Philipp, kterého jistě ze sympatií k ANO podezřívat nemůžeme (a není v tom sám), poslanci ve střetu zájmů podle platné legislativy nejsou a být nemohou, pokud podnikají. To, co se řeší, se týká členů vlády, tudíž případný střet zájmů se řeší až po jmenování do vlády.

Takže zatímco chybí peníze a země stojí, jelikož vláda v demisi už nemá důvěru většiny voličů a nová vláda s důvěrou voličů není, řeší Pražský hrad případnou situaci, která nenastala, byť by nastat mohla, tedy případný střet zájmů Andreje Babiše. Není ale nejlepší řešit nejdříve to nejakutnější a až poté to méně akutní?

Akutně by měla vzniknout vláda odpovídající rozhodnutí lidu, od něhož prostřednictvím voleb pochází veškerá moc. Pokud bude jmenován Andrej Babiš, nebo kdokoliv jiný, může se následně v souladu se zákony řešit případný střet zájmů.

Co se týká požadavku na vyřčení řešení případného střetu zájmů před jmenováním, můžeme se obrátit zpět k začátku ústavy článku 2: „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Žádný zákon neříká, že kandidát na předsedu vlády má dopředu říkat, jak vyřeší střet zájmů. To, že Andrej Babiš souhlasil, že tak učiní, je tudíž jen jeho svobodná volba, protože žádný zákon to nenařizuje.

Aktuální situace je následující. Ti, kteří volili ve prospěch zformované vládní většiny v Poslanecké sněmovně, mohou být na nervy, protože jejich volba zatím změnu nepřinesla. Ti, kteří volili pro stávající menšinu v Poslanecké sněmovně, mohou mít radost, že nová vláda ještě není. Všichni dohromady, včetně těch, kteří třeba i nevolili, dostali místo naplnění legitimní naděje, že svobodné volby přinesou rozuzlení svárů a ukáží směr, pouhé politikaření. A zatím země stojí, odpovědi na otázku, kde jsou naše peníze, peníze nás daňových poplatníků, se nedostává.

Podívat se ústavě na zoubky

Zakončeme pozitivním návrhem. Když opustil Petra Pavla prezidentský dvorní právník Jan Kysela, dal rozhovor, v němž mimo jiné řekl, že zatímco naplnil cíle typu obsazení Ústavního soudu, zůstaly oslyšeny jeho následné návrhy na úpravu prezidentských pravomocí, například stanovení různých lhůt, tudíž odešel. Zde je jádro pudla.

Do budoucna jevilo by se žádoucí stanovit lhůty například takto. Do dvou týdnů od voleb zasedne nová Poslanecká sněmovna, do dalších dvou týdnů jmenuje prezident předsedu vlády z vítězné strany, pokud ten nezíská důvěru, další kandidát strany druhé na pásce za dva týdny, pokud ani ten nezíská důvěru, třetí pokus třetího na pásce za dva týdny a pokud ani ten, předčasné volby.

Ty jsou riziko pro všechny, tudíž motivace k dohodě by byla enormní a zatím bychom mohli řešit aktuální otázku, kde jsou naše peníze. Předešlo by se střetu zájmů naplněním vůle voličů ve střetu s nejednoznačnými pravidly. Nechme ale na hlavě. Žádný zákon nedokáže zabránit kreativním výkladům pravomocí, politikaření a svévoli.